Kostel sv. Petra a Pavla v Liticích patří mezi nejvýznamnější církevní stavby na území města Plzně. Gotický kostel z první poloviny 14. století vznikl přestavbou starší románské svatyně a byl koncipován jako jednolodní s mohutnou čtvercovou věží u západního průčelí, s obdélným presbytářem na východní stěně. Loď kostela je osvětlena třemi páry gotických oken s kamennými ostěními, kružbami a středovými prvky. Okna v presbytáři jsou zachovaná v původních rozměrech a okna v kostelní lodi byla zmenšena doplněním parapetů při raně barokní úpravě v 60. - 70. letech 17. století.
Exteriér kostela si uchoval řadu původních kamenných architektonických článků a opěrný systém z doby výstavby, včetně románských prvků, které byly druhotně použity. Původní mobiliář kostela pochází převážně ze 17. - 18. století, přičemž současná úprava výzdoby stěn a stropů interiéru pochází z první poloviny 19. století. K mobiliáři patří hlavní oltář sv. Petra a Pavla, barokní kazatelna, křtitelnice ze 17. století a boční oltáře sv. Kateřiny a sv. Martina z 18. století. Varhany jsou dílem chebských varhanářů Ignáce a Josefa Müllera z roku 1833.
Podle posledních průzkumů z roku 2006 patří kostel ke gotickým stavbám z první poloviny 14. století, vystavěným na místech starší sakrální stavby. Kostel byl koncipován jako jednolodní s mohutnou čtvercovou věží, s obdélným presbytářem a s keramickým a kamenným obvodovým zdivem. Napočítáme li, exteriér i interiér si uchovaly původní architektonické články a opěrný systém z doby výstavby, včetně románských prvků, které byly druhotně užity. V roce 1890 byla provedena fasádní omítka s kvádrovými nárožími ve stylu novogotiky, která byla od roku 2002 postupně obnovována.
Historie a vývoj lokality Litice
Litice jsou ves vzdálená od hradiska Plzně zhruba 9 km západně a necelých 6 km jihojihozápadně od centra Nové Plzně. Nacházejí se na trase staré stezky z Litic do Kladrub, která spojovala nitro Čech s německými zeměmi Říše. Historii středověkých Litic a jejich hradu nedávno zpracoval Petr Rožmberský; litické sídlo a hrad spadají do období druhé poloviny 13. století.
Oldřich z Litic je prvně doložen ve psaných pramenech z roku 1212 jako svědek na královské listině. Drslavici, rod z Litic, patřili mezi významné krajské šlechtické rody a jejich državy se dotýkaly klášterů v Plasích, Pomuku a Kladrubech. V průběhu 13. století zůstávaly kontakty s cisterciáky a premonstráty, což souvisí s postupným budováním litického hradu a sídel v širokém regionu.
Roku 1367 došlo k prodeji litického majetku chotěšovskému klášteru a v dalších stoletích se hrad několikráte měnil v zájmu různých šlechtických subjektů. Po husitských válkách byl hrad udržován, ale postupně opuštěn a ve 19. století byly zříceniny rozebrány. Kostel zůstal, v 19. století prošel rekonstrukcemi a úpravami, které znovu oživily jeho gotickou i pozdně renesanční výzdobu.
Architektura a stavební detaily
Kostel má jedinečný gotický portál a unikátní portál gotické lodi. Hladce omítnuté stěny lodi a presbytáře spolu s diagonálními opěráky a texturou z lomového pískovce a kvádříků vytvářejí charakteristický vzhled. V západní části severní stěny lodi se nachází sedlový portál vložený do hrotité špalety. Okna lodi (3+3) i presbytáře (6) jsou hrotitá se špaletami, kružbami a středovými prvky. Původní kamenné články a zbytky románských prvků jsou dokladem vrstvené historie stavby.
Věž je čtyřpatrová, s lichým uspořádáním oken a profilovanými prvky; její výškové členění a litá omítka odpovídají stavebnímu vývoji kostela. V presbytáři je pozoruhodné římsové zpracování a křtitelnice ze 17. století doplňují mobiliář spolu s oltáři a náhrobníkem Judity Heningarové ze Štěnovic. Varhany z roku 1833 byly v roce 2014 restaurovány a poté vráceny zpět, čímž získaly i možnosti koncertního využití.
Zachované památky a archeologické poznámky
Proces obnovy od roku 1996 prostřednictvím sdružení KOINONIA JAN KŘTITEL vedl k postupnému zlepšení statiky a vzhledu kostela. Románské kvádříky, obloučkové vlysy a zbytky římsy byly objeveny při nedávném odkrývání severní stěny gotického kostela, což změnilo pohled na historii a vyvolalo otázky ohledně původního půdorysu románského kostela.
Nález z roku 1582 je nejstarším doloženým zvonem na území Plzně; zvony Panna Maria a Anna pocházejí z 19. století. Zvonová soustava a stolice tvoří nedílnou součást nemovité kulturní památky. Úroveň archeologického výzkumu nadále pokračuje; očekává se rozšíření poznatků o vývoji lokality Litice, zejména kolem kostela sv. Petra a Pavla.
Současný stav a užití
Kostel dnes slouží jako farní chrám a v jeho prostorách probíhají pravidelné nedělní bohoslužby. Církevní nástrojová technika se často používá i pro koncertní účely díky restaurovaným varhanním dvořím a historickým zvonům. Kostel stojí ve východní části obce Litice, s vyvýšenou polohou a výhledem na okolní krajinu.
Exteriér i interiér prošly významnými opravami; poslední větší rekonstrukce fasádních omítek s kvádrovými nárožími proběhla roku 1890 a od roku 2002 se postupně obnovuje. Stavba je charakterizována lomovým pískovcem, obvodovým zdivem, a místy cihelnou výplní. Hladce omítnuté stěny mají jen průběžnou římsovou podélnou i korunní římsu s deskovým základem, a v lodi se objevují dva diagonální opěráky s odlišnými čely.
Litický románský kostel zůstává jedinečnou ukázkou postupné přestavby z románského objektu do gotického kostela, která byla doplněna renesančními a barokními prvky v průběhu věků. V současnosti je jeho hlavní oltář, kazatelna a oltáře sv. Srdce Páně a Panny Marie součástí univerzální liturgické a umělecké role, zatímco zvony a varhany plní svou historickou i kulturní funkci.