Vzácná dřevěná soška Panny Marie Svatohorské s Jezulátkem byla do kaple na Svaté Hoře v Příbrami přenesena podle různých pramenů v rozmezí od první poloviny 16. století až do roku 1620. Od té doby začala na Svatou Horu putovat procesí věřících. Podle legendy sošku vyřezal z hruškového dřeva arcibiskup Arnošt z Pardubic v polovině 14. století. Měří přibližně 50 cm a původně měla dřevo světlou barvu, ale čas ji ztmavl.
Oltář v chrámu na Svaté hoře, ve kterém soška stojí, je vyrobený z příbramského stříbra. Soška Panny Marie má jako Pražské Jezulátko bohatý šatník; šatičky sošce věnují věřící už celé století a skříň už skoro nestačí. Je oblékána do šatiček, jejichž barva odpovídá určitému liturgickému období; jedny byly věnované od Marie Terezie a měly být vyrobené z jejích svatebních šatů. Ke korunovaci Svatohorské Madony došlo 22. června 1732. Slavnost výročí korunovace patří od té doby mezi nejvýznamnější poutě na Svaté Hoře.
- Soška byla původně umístěna v příbramské tvrzi, později byla přenesena na Svatou Horu a stala se proslulou díky zázrakům a přímluvám.
- Korunovace proběhla za účasti velkého množství poutníků, šlechty a duchovenstva, a slavnost trvala osm dní.
- Koruna byla darována spolu s bohatým liturgickým zdobením a Pražská brána byla pokryta iluzivními malbami.
Ve stejné době vzniklo na Svaté Hoře rozsáhlé barokní dílo, které zahrnuje kaple a ambity obklopující baziliku Nanebevzetí Panny Marie. Centrální svatyně byla vybudována na vyvýšené terase a je obklopena kaplemi a ambitem, což je architektonicky unikátní řešení. Slavnostně upravená bazilika byla vyzdobena a rozšířena; korunky i slavnostní průvody posílily proslulost místa. Vierící jsou k Panně Marii přitahováni nejen z blízkého okolí, ale i z dalekých koutů země.
Podle dějin Svaté Hory byla kaple a její okolí budována postupně: v 17. století bylo doplněno kaplemi sv. Ignáce a sv. S. a zároveň vznikaly ambity, které uzavírají areál ze všech stran. Svatá Hora se stala jedním z nejrozsáhlejších raně barokních objektů v Čechách. Sláva místa byla dále posílena díky jezuitské správě a plánům architekta Carla Luraga a jeho následovníků Kryštofa Dietzenhofera a jeho syna Kiliána Ignáce, kteří navrhli a realizovali monumentální schodiště a rozšíření areálu. Ambity jsou rozděleny tematicky a v každém rohu stojí kaple pojmenované podle měst, která pomohla výstavbě významného poutního místa.
Svatá Hora je považována za duchovní srdce Čech. Její polohu označují za geografické i duchovní centrum a její kryté schodiště spojuje město Příbram s areálem. Svatá Hora se rozkládá nad Příbramí a je proslulá nejen svou architekturou, ale i bohatou tradicí zázraků a přímluv Panny Marie Svatohorské, kterých je zaznamenáno více než čtyřtisíc a stovka z nich je zobrazena na stropech ambitů. Zachovány byly plány a malby, ačkoliv mnohé částečně utrpěly v čase a klimatických podmínkách; hlavní oltář zůstává symbolem bohatství a umělecké hodnoty místa.
Po roce 1989 došlo k obnovení správy redemptoristů a postupně k rekonstrukcím schodišť a areálu. V roce 1990 byla Svatá Hora znovu svěřena redemptoristům; v roce 1993 byly zrekonstruovány Svatohorské schody a v dalších letech pokračovaly větší i menší opravy. Roku 1998 bylo slaveno 650. výročí milostné sošky a v roce 1999 proběhlo setkání mládeže diecézí. Během posledních let probíhaly i mezinárodní spolupráce s dalšími poutními místy a rozsáhlé granty přinesly modernizaci a rozšíření areálu. Od roku 2025 spravuje Svatou Horu arcibiskupství pražské a noví diecézní kněží vedou poutní místa i nadále.
V rámci areálu stojí jezuitské a barokní stavby; hlavní oltář baziliky Nanebevzetí Panny Marie váží téměř 200 kg a je vyroben z ryzého stříbra, získaného v místních dolech. Z prostranství před Pražskou branou dominuje sloup Panny Marie Svatohorské a Madona Svatohorská zdobí Březnickou bránu. 365 schodů vede z Příbrami do kryté chodby a ambitu, která ústí do areálu. Kromě Svaté Hory samotné je významná i krajina kolem a poutní tradice, která přitahuje věřící z různých částí země.
V závěru stojí, že Svatá Hora je nejvýznamnějším mariánským poutním místem v Čechách, s bohatou historií korunovace sošky a poutí, která se každoročně opakuje třetí neděli po svatodušních svátcích. Bez ohledu na to, zda byla soška vyřezána Arnoštem z Pardubic nebo horníky ze středních Čech, zůstává její symbolika přímluvy a víry pevnou součástí české duchovnosti a kulturní krajiny.