Kniha obsahuje biblické rozhlasové pořady moderované Petrem Vaďurou, které byly odvysílány mezi lety 2004 a 2010 na různých českých rádiích. Benešův přístup k biblickému textu vyniká precizností a poctivostí, nebojí se klást otázky, na něž nezná odpovědi, a znovu se zamýšlí nad těžko pochopitelnými místy či problémy. Zkoumá smysl bolesti a utrpení, lidské nitro a odhalení, které přináší Hospodin. Jeho interpretace je inspirována židovskými rabíny, kteří se zaměřují na asociace vyvolané hebrejskými výrazy, což čtenářům umožňuje nově chápat známá biblická místa v nečekaných souvislostech.
Beneficientní pohled Beneše na bibli jako živou knihu ukazuje, že skrze její čtení promlouvá Hospodin a čtenář by měl dospět k proměně postojů a vztahů, nikoli jen k intelektuálnímu potěšení. Čtenář se stává aktivní součástí vyprávění, což umožňuje starým příběhům skutečně zasáhnout. Kniha je určena zaujatým čtenářům, kteří chtějí nechat biblický text promluvit, a může sloužit jako průvodce složitými starozákonními vyprávěními pro ty, kteří nejsou z církevního prostředí, zatímco pro znalé čtenáře představuje nový impuls k zamyšlení.
Rozhovory rozhlasového redaktora P. Vaďury s teologem, biblistou a předním znalcem teologie a exegeze Starého zákona J. Benešem o prvních jedenácti kapitolách Bible, které obsahují příběhy o stvoření, konflikt Kaina a Ábela, potopu atd., tvoří jádro úvah o metody a přístupů k textu. Vzpomínky Jiřího Beneše - synovce československého prezidenta - na pobyt v koncentračním táboře a úvahy o biblických postavách doplňují kontext interpretace, kdy se text stává nástrojem reflexe bolesti, zla i naděje.
Charakteristickým rysem Beneše je vnímání Bible jako živé komunikace Boha s člověkem, která vede k proměně života. V rámci výkladu Tóry Beneš poukazuje na propojení mezi zjevnou praksí a duchovní podstatou, zejména na spojení mezi smlouvou, obřízkou a novou smlouvou vepsanou do srdce. Tato interpretace ukazuje, že rodokmeny a genealogie v Bibli nebyly jen kronikářskou činností, ale bohoslužebnou četbou, která ukazuje cestu do budoucnosti a inspiruje věrnost.
Geografika a kontextIzraelity a biblisté Beneš a jeho spolupracovník rozebírají, jak se biblické poselství vyvíjí od stvoření až k Tóře a k prorockým textům, a jak tato posloupnost vytváří sloupy vyprávění. Důraz je kladen na to, že obecná zpráva Bible je nad časem a prostorem a že její jádro tvoří společenství víry, které svědčí o Bohu.
Praktické vedení čtení Bible připomíná, že nikdy není nutné číst text mechanicky od začátku do konce. Kniha doporučuje začít Novým zákonem a postupně pronikat do Evangelií, čímž se čtenář dostává do centra Bible. Pokud se objeví obtížné pasáže, lze je po částech přijímat a vracet se k nim později. Důležitá je otevřenost k osobnímu oslovení a k proměně skrze slovo.
Vztah k nové a staré smlouvě je zřetelný: Beneš často ukazuje, že Bible se nečíta jen jako kronika, ale jako dokument zjevení, který volá k odpovědnosti a důvěře v Boží vedení. Srovnání starozákonních míst s novozákonními interpretacemi vedou k hlubšímu porozumění Božího jednání, a to i v historických kontextech, jako například v Bábelu či Nimrodem.
Podstatou je, že Bůh vstupuje do dějin lidských a vyprávění nejsou jen minulost, ale poselství pro současnost. Tato dynamika poskytuje čtenáři nástroje, jak rozpoznat Boží působení ve svém životě a jak číst text jako dopis od Boha přizpůsobený dnešnímu člověku.
Další rozměr tvoří práce o vztahu biblistiky a literatury, kde Beneš rozvíjí myšlenku, že vypravěč používá antropomorfismy k zlidštění Božího jednání a že klíčové momenty, jako Noe s archou či Abraham s vírou, ukazují, že minulost se stává přítomností a svědectvím pro orientaci v životě.
