Peklo je téma plná mýtů a nejasností; Bible ale klade důraz na jasné rozlišení dvou definitivních osudů: nebe pro spravedlivé a ohnivé jezero pro bezbožné, bez možnosti věčného utrpení v neutralitě či očistci.
Co Bible říká o pekle a jeho původu
Hlavními výrazy, které překladatelé často uvádějí jako peklo, jsou hebrejské šeol a řecké hádes; jejich původní význam ale bývá kladen do hrobu, tedy do stavu beze vědomí. Slova, která dnes vnímáme jako peklo, se v Písmu objevují 54krát a jejich význam se liší; v Starém zákoně šeol znamená hrob. Slovo hádes je z řečtiny a znamená rovněž hrob, nikoli konkrétní ohnivé místo mučení.
Ježíš učil o dvou definitivních osudech: buď bude duše zachráněna, nebo zatracena; neexistuje očistec. Mnohé kazatny dnes hovoří o odměnách po smrti, ale Ježíšově učení odpovídají spíše těla vržená do ohnivého trestu a nejsou zde zmínky o nesmrtelné duši; „celé tělo“ bude vrženo do pekla, ne duch či duše bez těla.
Podobenství o pšenici a koukolu ukazuje, že soud nastane až na konci světa: koukol bude spálen a pšenice shromážděna do stodoly. Žatva je konec světa a andělé oddělí spravedlivé od bezbožných; tedy trest nepřichází ihned po smrti, ale až při definitivním soudu. Tím je potvrzeno, že trest ohně se týká konce dějin a nikoli okamžitého mučení po smrti.
Ježíš mluví o tom, že tělo může být vrženo do pekla - „celé tělo“ do ohně; to potvrzuje fyzickou představu pekla, nikoli mystické místo duše. Slova o věčném ohni a „navždy“ jsou často vykládána různě, avšak Bible ukazuje, že konečný trest je definitivní a nikoli nekonečné muky; Sodoma a Gomora slouží jako historický obraz věčného trestu, který je poučením pro dnešní bezbožníky.
Jaké jsou definitivní skutečnosti o pekle podle Písma
1) Peklo nejeví soudu jako okamžitý trest po smrti; duše, pokud ji někdo považuje za nesmrtelnou, není v Bibli považována za nositele věčného utrpení. Vzkříšení a soud nastanou následně, na konci času, kdy budou lidé povoláni k soudu a odměně za své činy. Teprve tehdy dojde k odplatě: buď život, nebo odsouzení.
2) „Druhá smrť“ se týká definitivního zániku bez možnosti vzkrísení; ti, kdo konají zlé činy a neobrací se k Bohu, budou navždy zničeni v božím soudu. V Jeremiášových a dalších proroctvích je uvedeno, že oheň, jenž je popisován jako věčný, má sloužit k definitivnímu zničení, a nikoli k věčnému mukování. Direktivně: bezbožní nebudou žít věčně na Zemi ani v nějakém očistci; konečný stav počítá s novým nebem a novou zemí pro spravedlivé.
3) Věk a čas trestu jsou spojeny s vzkříšením; teprve tehdy bude rozhodnuto o odplatě každému podle jeho jednání. Bezbožní nejsou „převtěleni“ do věčného života; narozdíl od spravedlivých, kteří obdrží nesmrteľnost skrze Krista, bezbožní zaniknou v ohnivém světě navždy bez vzkrísení.
4) Význam slova „věčný“ u ohně je spojen s jeho účelem - věčné zakořenění trestu a definitivní zánik stavů bez naděje na obnovení života. Tato nuance vyplývá z porovnání starověkých textů a výkladu slov „navždy“ a „věčný“ v různých biblických kontextech. Proto není rozumné vyvozovat, že trest by byl věčně živoucí mukou; spíše jde o definitivní a nezvratný konec bez možnosti vzkrísení.
Jak ovlivňuje víra o pekle život věřících
Nauka, že duše trpí v pekle, vede k šíření strachu z Boha a nedůvěře ve skutečné lásce k Němu. Naopak zdravá bázeň před Bohem a poznání Pravdy přinášejí motivaci milovat Boha a následovat Ježíše, aby se lidé vyhnuli trestu a získali věčný život na Zemi, která bude očištěna a nově stvořena pro spravedlivé.
V některých vykládáních se objevují tvrzení, že mrtví vše vnímají; Bible ovšem učí, že mrtví nic nevnímají. Podobenství o boháči a Lazaru (Lukáš 16:19-31) není možno chápat jako popis skutečných stavů po smrti; jde o poučení pro dnešní čtenáře. Jezděte s logikou Písma a interpretujte slova v jejich historickém kontextu a v souladu s celým biblickým svědectvím.
Závěrem: existují jen dva definitivní osudy pro každého člověka - nebe pro ty, kteří přijali Krista, a ohnivé jezero pro ty, kdo Ho odmítli. Na otázku věčného utrpení stracených Bible neodpovídá tak, že by se tato muka táhla věčně; spíše potvrzuje definitivní zánik bez vzkrísení a trvalý trest, který končí při posledním soudu a vzkříšení spravedlivých.
