Bible: Výklad pasáže „Já jsem ta voda“ (Jan 4,5–42)

Ježíš k nám v tomto evangelijním úryvku hovoří prostřednictvím nám důvěrně známého a přitom vzácného daru stvoření - vody. Ježíš přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému synu Josefovi; tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi napít!“

Podnět pro zahájení rozhovoru je velmi prostý - Ježíš má žízeň. To je výchozí situace pro rozhovor Ježíše se ženou o jiné žízni a jiné vodě, která jediná může takovou žízeň uhasit. Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“

Žena mu řekla: „Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká; kde tedy vezmeš tu živou vodu?“ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“

Tomu, kdo touží po hluboké podstatě věcí nebo hledá zásadní odpovědi pro svůj život, bych poradil, aby se pevně přimknul k těmto Ježíšovým slovům a v tichosti si je opakoval, aby si je lépe osvojil a postupně, krůček po krůčku, odhaloval s vnitřní pomocí Boží milosti jejich celý význam. Síla těchto slov je tak velká, že ona žena - do té doby lehkovážná, zcela zaujatá pouze hledáním manžela - se znenadání cítí osvobozená.

Žena mu řekla: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.“ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“ Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Nato jí řekl Ježíš: „Správně jsi odpověděla, že nemáš muže. Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“

Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok.“ Ježíš jí odpoví: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů. Ale přichází hodina, ano, již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“

Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem to - ten, který k tobě mluví.“ Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou.

Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?“ Vyšli tedy z města a šli k němu. Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Všecko mi řekl, co jsem dělala.“ Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny. I ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo. Oné ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, cos nám ty o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.“

Symbolika vody v Bibli a v evangeliu

Voda v Bibli symbolizuje Boží požehnání a duchovní občerstvení. Voda symbolizuje Božího Ducha, který je schopen přetvořit poušť v kvetoucí zahradu a nevěrný lid v pravý „Izrael“. V Ezechielově vidění Božího domu představují vody tekoucí zpod prahu neomezený proud Hospodinovy milosti, Hospodinova požehnání. Oním novým chrámem z proroctví je podle Bible Nového zákona Ježíš Kristus. Z něho vyvěrá živá voda Ducha svatého.

Voda má v Bibli i prvek nebezpečí a smrti: potopa, utopení Egypťanů v Rudém moři nebo strach z moře a hlubokých vod. S vodou, která se nedá pít, se Izraelité setkávají během putování pouští v Maře; Hospodin však uzdravuje tuto vodu. Uzdravení vody je znamením, že lid je na cestě spásy. V době války bylo běžné odříznout města od vodních zdrojů; král Chizkijáš odvrátil toto nebezpečí vybudováním tunelu, který dodnes v Jeruzalémě existuje.

Voda symbolizuje potřebu očištění člověka dříve, než předstoupí před Hospodina. V systému obřadů hrálo očišťování důležitou roli: kněží byli omýváni vodou při svém zasvěcení, levité bývali pokropeni vodou, a bronzová nádrž k omývání stávala mezi stanem setkávání a oltářem. Úzkostlivé dodržování kultovní čistoty bylo viditelným přiznáním k Hospodinovu požadavku svatosti a vnitřní čistoty.

Živá voda, křest a znovuzrození

Symbol vody se v křesťanství nejplněji uplatní v křestním obřadu. Zpočátku byla voda používána při křtu pro svou očistnou sílu. Jan křtil vodou na „odpuštění hříchů“; on vás křtí vodou k pokání; ale ten, který přijde za mnou, je silnější než já… on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Křest očišťuje nejen tělo, nýbrž i duši a svědomí: „nejde v něm zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem zavazujeme.“

Křest je počátkem nového života. Ježíš zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije. Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra“, a Jan doplňuje, že to je dar Ducha svatého, životodárné síly Boha Stvořitele. To, co nám Kristus nabízí - je jeho Duch: voda a Duch stojí ve vztahu k sobě v Novém zákoně jako znamení a jeho význam.

Ježíš jako Skála a pramen života

Pán Ježíš přišel a přinesl lidem živou vodu, slíbenou proroky. On je skálou, která dává vodu, schopnou utišit žízeň lidu na cestě do Zaslíbené země - do věčného života. Jeden z vojáků mu probodl bok; a ihned vyšla voda a krev. Ježíš tím ukázal, že z něho proudí dar Ducha. On je chrámem, z něhož proudí řeka, zavlažující a oživující nový Jeruzalém.

Ezechielova vize, v níž zpod prahu chrámu vyvěrá voda, která oživuje a léčí, nachází své naplnění v tom, že z Ježíše vyvěrá živá voda Ducha svatého. Tam, kde tyto vody vtékají, stávají se vody zdravými a zůstane naživu všechno tam, kam se ten potok vlévá. Na konci dějin bude živá voda neomezeným zdrojem blaženosti vyvolených.

Praktický význam evangelia o „živé vodě“

Ježíš nás staví před dvě možnosti: pít vodu stvoření, tedy hledat štěstí ve věcech tohoto světa, které tiší žízeň pouze dočasně, nebo přijmout jeho vodu, která tiší žízeň navěky. Lidské srdce je neklidné, dokud nenalezne místo, kde by mohlo spočinout. Existují dva způsoby, jak se pokusit zahnat tuto žízeň: pít vodu stvoření, nebo přijmout Kristovu vodu. Ježíš nabízí svou Pravdu, lásku a své přátelství; nabízí věrné štěstí, které přerůstá horizont pozemského života až k životu věčnému.

Tomu, kdo chce Boží život v sobě živit a rozvíjet, slibuje Zjevení: „Tomu, kdo žízní, dám pít z pramene živé vody zadarmo.“ Prosme: „Pane, dej mi svou živou vodu, abych už nikdy nežíznil!“

Příklady biblického používání obrazu vody

• Uzdravení vody v Maře jako znamení spásy během putování pouští.
• Ezechielovo vidění nového chrámu, z něhož vyvěrá pramen oživující zemi a stromoví, přinášející ovoce a léčivé listí.
• Proroci a žalmy, které vodu používají jako symbol Boží milosti, života a záchrany (např. 23. žalm, Jeremiáš 2,13, Izajáš 44,3-4).
• Křest a očistné obřady: voda jako prostředek posvěcení a očištění od hříchu (Ex 29,4; 1 Pt 3,21; Ef 5,25n).

Výzva k osobnímu přijetí

Ježíšova slova přesahují náš rozum. Tomu, kdo se ptá, jak vstoupit do Božího Království, Ježíš odpovídá, že je třeba znovu se narodit shůry, přijmout Boží život. Spása není dílem člověka, nýbrž dílem Božím, Božím darem. Věříš tomu, nebo je to jen zajímavá pohádka? Pozvání je jasné: přimkněme se k Ježíši, poprosme ho o víru a o dar živé vody, která nás učiní schopnými nést ovoce a žít v přítomnosti Boha, který je život.

Ježíšova slova: „Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky,“ zůstávají středobodem této pasáže a výzvou k odpovědi: přijmout Krista jako pramen života, který dává pravou a trvalou náplň lidské touhy po štěstí a smyslu.

tags: #bible #ja #jsem #ta #voda