vznikla v prostředí Jednoty bratrské a jako nový a první český překlad celé Bible z původních jazyků - z hebrejštiny a řečtiny.
Vydání předcházely pečlivé přípravy, včetně vyškolení vlastní inteligence na zahraničních vzdělávacích institucích a vybudování vlastní odborné knihovny a tiskárny.
S humanistickou filologií a s metodami reformační biblistiky se bratří seznámili na svých studijních cestách.
Bratrská tiskárna pracovala nejprve v Ivančicích u Brna na panství Pertolda z Lipé a v r. 1578 byla z bezpečnostních důvodů přestěhována do Kralic na panství Jana st. z Žerotína.
Její vybavení bylo po roce 1622 ukryto na zámku v Náměšti a v roce 1629 přestěhováno do Lešna, kde tiskárna obnovila činnost, než byla při požáru města roku 1656 zničena.
Iniciátorem překladu byl Jan Blahoslav, který zásady nového překladu formuloval ve své Gramatice české.
Text Nového zákona přeložil Jan Blahoslav a v dalších vydáních Bible kralické vycházela jeho revidovaná verze.
V. Kyas charakterizuje Blahoslavův text jako pronikavou revizi Melantrichovy Bible, která byla jednou z mnoha Blahoslavem užívaných českých předloh.
Blahoslav zamýšlel provést i překlad SZ, ale jeho předčasná smrt tomu zabránila.
Práce na překladu SZ byly zahájeny v Ivančicích r. 1577 pod vedením biskupa Ondřeje Štefana, Blahoslavova žáka.
Jména překladatelů Kraličtí v předmluvě neuváděli, ale seznam známe je z jiných pramenů: Mikuláš Albert z Kaménka, Lukáš Helic, Jan Eneáš, Izaiáš Cibulka, Jiří Strejc, Jan Efraim, Pavel Jessen a Jan Kapito.
Podrobné zprávy o průběhu překladu a o rozdělení práce však nemáme.
Revize překladu Nového zákona provedli Jan Němčanský a Zachariáš Ariston.
Starý zákon vydali Kraličtí v pěti svazcích (podle vzoru Tremelliovy a Juniovy heidelberské Bible).
Názvy biblických knih jsou v záhlaví uváděny i latinsky.
I. díl (1579) - Knihy Mojžíšovy; II. díl (1580) - Jozje - Ester; III. díl (1582) - Job - Píseň písní; IV. díl (1587) Izajáš - Malachiáš; V. díl (1588) nazvaný Apokryfy - knihy dnes nazývané deuterokanonické.
VI. díl (1594, na titulní straně má dataci 1593, ale podle datace závěrečné viněty byl dotištěn až v roce létě 1594) jde o zrevidovaný Blahoslavův překlad NZ.
(Šestý díl, Blahoslavův překlad Nového zákona, byl znovu vydán v r. 1601.)
Dovršení celého díla se dožili jen: Jiří Strejc, Jan Efraim a Mikuláš Albert z Kaménka.
V době překladu Starého zákona byla již k dispozici celá řada tištěných vydání SZ v původních jazycích, ale také jejich latinské překlady i překlady do národních jazyků.
Z textů předmluv víme, že mnohé z nich bratři znali.
Při překladu Starého zákona vycházeli z Antverpské polyglotty (tzv. Biblia regia), která byla vytištěna v Antverpách v letech 1568-1573.
Kralický překlad biblického textu byl doplněn obsáhlým komentářem (pouze v tzv. Šestidílce).
Byl umístěn na obou okrajích a od základního textu oddělen linkou.
Každá kniha začínala sumářem, stručným obsahem celé knihy, na který navazovaly na hřbetních okraji osnovy zachycující jednotlivé části.
Sloužily k rychlejší orientaci čtenáře.
Jednotlivé kapitoly byly dále členěny velkým písmenem abecedy otištěným na hřbetním okraji.
Číslováním jednotlivých veršů sice tento systém pozbyl na významu, ale bratři jej z ohledu na čtenáře zachovali.
Vlastní výkladový komentář byl vytištěn na vnějších okrajích, případně i pod textem.
Poprvé v českém překladu Bible bylo užito rozčlenění textu na číslované verše podle vzoru pařížského tiskaře Roberta Stephana z roku 1551.
Výkladový komentář Bible kralické tvořil promyšlený celek, měl svému čtenáři pomoci nahradit jinak nedostupnou teologickou literaturu a sloužil zejména potřebám sborů a kazatelů a sborů.
Pro širší obec nechali Kraličtí v roce 1596 vytisknout revidované jednosvazkové vydání Bible.
Bylo bez poznámek, ale s obsáhlým rejstříkem.
Třetí opět revidované jednosvazkové vydání bez poznámek vyšlo v roce 1613.
Toto vydání je východiskem všech novodobých edicí Bible kralické.
(V roce 1866 byla Bible kralická podle vydání z r. 1613 poprvé vytištěna latinkou.)
Komentářová šestidílná Bible kralická nebyla dosud ve svém celku vydána.
Roku 1995 vyšlo péčí profesora Slavistického semináře univerzity v Bonnu dr. Hanse Rotheho faksimile šestisvazkového vydání z roku 1579-1594.
K těmto svazkům byl připojen komentářový sedmý svazek se studiemi a M. Balabána, M. Bohatcové, J. Hellera a E. Michálka.
Kralický komentář ke Starému zákonu (bez Apokryfů) vydal J. Kostomlatský (Tábor 1885-1888) a Nový zákon z roku 1601 s komentářem kralických překladatelů vydal Spolek Komenského prací (Praha 1875).
Česká biblická práce v Kutné Hoře vydala ve 40. a na začátku 50. let 20. století původní kralický text z let 1579-1594, ale bez výkladů a poznámek (podle novodobého pravopisu a byla nahrazena některá málo srozumitelná slova).
Nakladatelství Blahoslav vydalo roku 1953 stejný text i s Apokryfy, opět ale bez poznámek.
Jednota bratrská opakovaně revidovala svůj překlad.
Nebylo to z nestálosti či nevyhraněné věrouky, ale byl to důsledek neustálého studia a snahy držet krok s reformovanými edicemi.
Podrobně viz V. Kyas: Česká Bible v dějinách národního písemnictví.
1. Do letošního jsme vstoupili také jako do roku 400. výročí od v pořadí 2. V roce 1564 a znovu 1568 vyšel v bratrské tiskárně v Ivančicích překlad Nového zákona od biskupa Jana Blahoslava, který zamýšlel также překlad Starého zákona, ovšem jeho záměr zmařila časná smrt.
Na jeho dílo navázali jeho spolubratři.
Jak se píše v Aktech Jednoty, „roku 1577 začalo [na základě rozhodnutí Úzké rady] vykládání Bible v Evančicích“.
Tato činnost byla v důsledku změn v autorském kolektivu přerušena a pokračovala až po přesunu tiskárny do Kralic.
Prvních pět dílů, tj. Starý zákon vydali kraličtí v letech 1579 - 1588.
Základem 6. dílu (1594) se stal již zmiňovaný Blahoslavův překlad Nového zákona, který byl poopraven a rozšířen o poznámkový aparát vlastní celé Kralické bibli.
Tak se jakoby obloukem překladatelé vrátili k začátku bratrského překladu Písma a jeho revizí potvrdili zásadu, za kterou stál již Blahoslav.
Bratrské překladatele vedla k práci potřeba celého jejich církevního společenství mít co nejvěrnější biblický text, neboť právě o něj opírali členové Jednoty svůj duchovní život.
Autoři si byli vědomi toho, že překlad nenahradí výklad zprostředkovávaný duchovním.
Právě správcům bratrských sborů bylo určeno vydání Šestidílky, neboť ho její vydavatelé vybavili bohatým poznámkovým exegeticko-filologickým aparátem, který měl duchovním správcům jejich úkol usnadňovat.
Důvod, proč byl text Kralické bible opakovaně vydáván, leží v jeho srozumitelnosti.
Nebyla to starobylost jazyka, co dodalo překladu vážnost.
Naopak.
Překladatelé Bible počínaje Blahoslavem použili v Bibli prostou a srozumitelnou řeč, díky které se stal její obsah maximálně aktuální.
Kartuš s bratrským beránkem a kruhovými medailony se značkami a iniciálami překladatelů. Ty se vyskytují v podobných ozdobách v různých vydáních Kralické bible.
Obrázek z 2. vydání 6. nebyl explicitně uveden, ale souvisí s emblémem a vizuální jednotou tisku.
Vznik Jednoty bratrské vyplynul z odporu proti oficiálnímu církevnímu učení.
Důsledkem jejího odpo- doření bylo také úsilí Jednoty o vlastní věroučné texty.
Velkou zásluhu na překladu Bible měl Jan Blahoslav, a to nejen pro vydání Nového zákona (Ivančice 1564 a 1568), ale také pro svou teoretickou připravenost k překladu.
Blahoslav při své práci na Novém zákoně postupoval srovnáváním řeckých, latinských a českých vydání.
Smyslem dalšího překladu Bible bylo zbavit překlad významových nedostatků a chyb způsobených jednak omyly v opisech, jednak svévolnými odchylkami od latinské Vulgáty.
Nebýt brzké smrti, jistě by Blahoslav pokračoval i s prací na Starém zákoně.
Roku 1577 byl ustaven v Ivančicích překladatelský tým složený z lingvistů a teologů.
Ten ale brzy utrpěl ztráty, neboť z Ivančic odešel hebraista Mikuláš Albrecht z Kaménka a zemřel biskup Ondřej Štefan, který vedl překladatelskou práci.
Ta mohla pokračovat až po přesunu tiskárny do Kralic, kde roku 1579 vyšel první díl Bible kralické.
Z autorského kolektivu, který je znám z dobové literatury a čítal dalších sedm spolupracovníků, se vydání všech šesti dílů Bible dožili pouze čtyři lidé.
Z nich se Albrecht z Kaménka a Jiří Strejc roku 1596 podíleli také na dalším, jednosvazkovém vydání Kralické bible.
(Čerpáno z článku M. Bohatcové, Bible kralická: její vznik a význam. In: V. Fialová, Kralice. Brno 1959, s. Maureska s karafiátem a iniciálami ZS.)
Jedná se o emblém a monogram tiskaře Zachariáše Solína.
Prvním kralickým tiskařem byl Zachariáš Solín, původně laik, od roku 1581 kněz.
Jeho působení lze doložit podle jím používaného emblému - karafiátu - již v ivančických tiscích.
Pod jeho vedením vyšla celá Šestidílka.
Šlo o mimořádně náročný tisk, neboť tiskové zrcadlo této Bible je složité.
Vedle vlastního textu jsou tu poznámky, sumáře, tituly atd.
Zachariáš Solín je podepsán také pod vydáním jednodílné Bible z roku 1596.
Zatímco v případě Šestidílky se jednalo o užitkové vydání, působí 1. vydání Jednodílky intimně.
Tisk je mimořádný svou výtvarnou a grafickou jednotou, za kterou stojí řezbář Václav Elam.
Jedinou výjimkou z jednotného výtvarného plánu je slohově odlišný titulní list.
Kniha byla vytištěna na velmi jemném papíře a díky své grafické úpravě je považována za vrchol kralické knižní produkce.
Zachariáš Solín zemřel krátce po vydání Jednodílky, 8. 3. 1596.
Sylvestr byl správcem kralického sboru, jeho náhrobní kámen z roku 1605 se nachází na zdi kralického kostelíka.
Spolupracovníkem Sylvestrovým se stal Václav Elam.
To dokazuje také používání dvojsignetu - vázy se třemi květy, znamením Silvestrovým a Elamovým emblémem Merkurovy hole se dvěma květy - v některých kralických tiscích.
Grafik a později tiskař Václav Elam stojí za vydáním Jednodílky z roku 1613, „jejíž revidovaný text se stal základem pro další vydání exulantská i potoleranční.
Po stránce grafické je to kniha zcela užitková, tištěná velkým zřetelným písmem, jež bylo záměrně zvoleno pro čtenáře oslabeného zraku,“ píše ve svém článku otištěném ve sborníku „Kralice“ z roku 1959 „Kralická tiskárna, tiskaři a jejich dílo“ Ivan Vávra.
Václav Elam působil jako poslední správce kralické tiskárny, její činnost byla přerušena roku 1620 po zpustošení Kralic císařským vojskem.
V letech 1622 - 1929 byla tiskárna ukrývána na zámku v Náměšti nad Oslavou, poté v Přerově, až byla roku 1631 přesunuta do Lešna, kde byla zničena v roce 1656 při požáru města.
Kralická tiskárna tiskla na ručním tiskařském lisu přeneseném z Ivančic.
O tom, že vlastnila velké množství různých písem, svědčí jak samy kralické tisky, tak také archeologické nálezy z Kralické tvrze.
V 50. letech 20. století proběhl v Kralicích archeologický průzkum, při němž bylo nalezeno mimo jiné kolem 1000 zachovaných kusů literek a ozdůbek.
Typy tiskárna nejen kupovala z odborných písmolijen, ale také sama vyráběla.
Papír byl nakupován nejprve v papírně ve Velkých Losinách, později v Omicích u Jihlavy.
Náklady jednotlivých edic byly různé, mezi stovkami až tisíci kusy.
Například 1. Hlavní titulní listy Šestidílky byly tištěny ze dvou štočků, vnitřního textového s názvem knihy a vnějšího s dekorativním rámcem.
U prvních pěti dílů byl zaktualizován pouze jejich název a datace, vnější rámec zůstal stejný.
Ve vrchní části tohoto rámce se nachází medailon z trnové koruny obklopující beránka, symbol Krista a zároveň symbol Jednoty bratrské.
Titulní list šestého dílu se liší také podobou vnějšího čočku.
Ten tvoří dvanáct kartuší zpodobňujících evangelisty a výjevy z Kristova života.
Až do třetího dílu se objevuje téměř identická výzdoba knih, jejímž autorem byl pravděpodobně grafik Martin Dadán.
Za grafickou podobou šestého dílu stál Václav Elam, který tematizoval své dřevořezy podle novozákonního obsahu.
Ilustrativně nejvýpravnější podobu má první jednodílné vydání Bible kralické (1596) určené především laikům.
Na titulním listě je mimo jiné zobrazeno neobvyklé christologické téma nazývané Kristus Triumfans.
Královskou korunou korunovaný Kristus sedící v triumfálním voze taženém dvěma beránky a řízeným andělem drží v pravé ruce korouhev s praporem v podobě kříže (atribut vítězství), zatímco v levé ruce má na laně uvázané postavy smrti a ďábla.
Vpředu ho předchází zástup, v jeho čele jde s harfou král David.
Jedná se o antický motiv, který načerpal jeho tvůrce, grafik Václav Elam, jenž stojí za výtvarnou podobou také 2. vydání Jednodílky, z německých a možná také italských vzorů.
Ve výzdobě této Bible nacházíme větší bohatost motivů.
Rozmanitost zobrazovaných zvířat (krokodýl, krab, sloni apod.) a postav je znásobena fantaskními vyobrazeními (jednorožci, lidské postavy s rybím ocasem atd.).
Výzdoba 2. vydání Jednodílky (1613) se od obou předchozích edic Bible liší.
Zároveň je, při dodržení stylové jednoty, jednodušší a skromnější.
Hlavním motivem na titulní straně je vavřínový věnec ozdobený zavíjenými ornamenty a dvěma hlavičkami andělů.
Inspiraci nacházeli tvůrci výzdoby Kralické bible jak v Čechách, tak v zahraničí, nelze jim ale upřít ani vlastní originalitu.
České země, kdysi pevně stojící na křesťanství, se v dnešní době stále více vzdalují křesťanským hodnotám.
S tímto trendem se nechceme smířit, a proto přinášíme projekt Bible kralická revidovaná, který má navázat na duchovní dědictví našich předků.
Stejně jako pro ně má i pro nás Boží slovo zásadní význam, neboť se v něm zjevuje Bůh, který je od věčnosti.
Skrze Písmo nám zjevil svou vůli pro naše osobní životy i pro život našeho národa.
Toužíme po tom, aby Boží slovo bylo přístupné a srozumitelné současné generaci, aby bylo čtivé a zároveň co nejvěrněji odráželo původní biblický text.
Biblí kralickou revidovanou se chceme přihlásit k reformačnímu odkazu někdejší Jednoty bratrské, která na našem území zanechala nesmazatelnou stopu duchovního požehnání.
tags: #bible #kralicka #revidovana