„Nejde mi to!“ křičí váš syn. „Je to moc těžké! Nikdy se to nenaučím.“ Něco mu nejde, a tak by to nejradši hned vzdal. Neradi vidíte, jak se váš syn s něčím trápí, ale chcete, aby se naučil zvládat překážky. Rychle se nevzdávat je důležité. Když rodiče dávají dětem i náročnější úkoly, pomáhají jim tím, aby zlepšovaly svoje schopnosti a dovednosti.
Vytrvalost se dá trénovat. Dokonce i velmi malé děti se můžou trénovat v tom, aby se hned nevzdaly, když narazí na nějakou překážku nebo problém. V rámci jedné studie nechali odborníci 15měsíční děti, aby sledovaly, jak dospělý plní nějaký úkol a dává mu to zabrat. „Pamatuju si, jak jsem naše holky učila zavazovat si tkaničky. To se nedá naučit za jeden den. Pokaždé u toho tak 10 nebo 15 minut seděly a snažily se vzpomenout, jak se to dělá. Pak jsem jim pomohla. Trvalo to pár měsíců a někdy se to neobešlo bez slz, ale nakonec to zvládly.“
Vytrvalost se dá podkopávat. Někteří rodiče můžou odhodlání dítěte dotáhnout něco do konce nevědomky podkopávat. Jak to? Nechtějí, aby utrpělo jeho sebevědomí, a tak mu přiběhnou na pomoc, kdykoli mu něco nejde. Jessica Laheyová ve své knize The Gift of Failure píše: „Když naše děti zachráníme … pokaždé, když řeší nějaký těžký úkol, vlastně jim tím říkáme, že jsou neschopné, že to samy nezvládnou a že jim nemůžeme věřit.“
Jak vychovávat pracovní vytíženost a vytrvalost
Učte děti, aby byly pracovité. Rodiče mohou dětem úměrně k jejich věku dávat domácí práce. Hodně malé děti mohou třídit prádlo nebo uklízet hračky. Starší děti mohou pomoct vyndat nákup z tašek, prostřít a sklidit stůl, vynést odpadky nebo uklidit menší nepořádek. Dospívající zvládnou i náročnější domácí práce, třeba větší úklid nebo můžou doma něco opravit. Dětem se možná vždycky nechce dělat domácí práce, ale když po nich rodiče odmalička chtějí, aby se do péče o domácnost zapojily, hodně je to naučí.
„Nevymýšlejte dětem práci jenom proto, abyste je něčím zaměstnali. To nikdo nemá rád, ani děti. Dejte jim za úkol něco smysluplného.“ Když je dítě malé, nechte ho utírat prach z nábytku, na který dosáhne. Nebo když myjete auto, dejte mu za úkol umýt místa, na která dosáhne líp než vy.
S těžkými úkoly dětem pomozte. Občas děti něco rychle vzdají jenom proto, že neví, jak na to. Takže když chcete, aby se dítě naučilo něco nového, můžete zkusit následující metodu: Nejdřív dítěti sami ukažte, jak se to dělá. Potom to udělejte společně. Pak ho nechte, ať si to vyzkouší a poraďte mu, co by mohlo udělat líp.
„Z vlastní zkušenosti vím, že když chceme děti naučit, aby se jen tak nevzdávaly, musíme jim v tom jít příkladem. Pomozte dětem pochopit, že je normální, když nám všechno hned nejde nebo se nám něco nepovede. Nebojte se mluvit o situacích, kdy vám něco nešlo, a jaké dobré výsledky přineslo, když jste to nevzdali. Vysvětlete svému dítěti, že je běžné, když se nám nové věci zdají těžké, a že chybami se člověk učí. Ujistěte ho, že i když se mu něco nepovede, budete ho mít pořád stejně rádi.“
Se schopností dítěte jen tak věci nevzdávat je to podobné jako se svaly. Čím víc se používají, tím jsou silnější. Takže když vašemu dítěti něco nejde, hned do toho nezasahujte. Dejte mu nějaký čas, aby se s tím popralo samo. „Když děti necháte, aby se chvíli trápily s něčím, co jim nejde, jenom jim to prospěje. Samozřejmě musí vědět, že máma a táta jsou připravení jim pomoct.“
Chvalte děti za to, že se snaží, ne za to, jak jsou chytré. Například místo „Ten test se ti fakt povedl, jsi opravdu chytrý“ můžete říct „Ten test se ti fakt povedl. Líbilo se mi, jak ses na něj poctivě připravoval“.
Proč chválit úsilí, ne intelekt
Proč je důležité děti chválit za úsilí, a ne za to, jak jsou chytré? Když rodiče chválí děti za to, jak jsou inteligentní, „děti pak o sobě pochybují, jakmile se objeví něco náročného nebo něco nevyjde,“ píše doktorka Carol Dwecková. Pokračuje: „Chtějí-li rodiče svým dětem opravdu věnovat nějaký dar, to nejlepší, co mohou udělat, je naučit je milovat výzvy, nechat se fascinovat chybami, mít radost ze snažení a neustále se učit.“
Bible a výchova k vytrvalosti
Jak naučit nejmladší generaci vstupovat z moderního světa do starodávného světa Bible, aniž by její poselství zestárlo - to je jeden z nejdůležitějších úkolů náboženské výchovy. Hovoříme o něm s katechetkou IVANOU ALBRECHTOVOU. Vydání: 2013/38.
Příloha: DomaV kolika letech dítěte začít s domácím čtením Bible? Jako se dítě postupně seznamuje se vším, co ho obklopuje, učí se rozpoznávat, třídit, utvářet a reagovat, mělo by se zároveň přiměřeně svému věku seznamovat s tím, co obsahuje Bible. Živnou půdou pro předávání prvních biblických poznatků jsou potomkovy otázky, jeho prožité pozitivní nebo negativní zkušenosti, s nimiž se svěřuje, jeho objevování vnějšího i vnitřního světa.
Takto přirozeně vstřebává biblické vědomosti, byť ještě nejsou systematické. Později, kdy je dítě schopno se více soustředit na mluvený projev, si s ním lze „číst“ obrázkové biblické příběhy nebo mu odpovídajícím způsobem biblickou událost převyprávět. Je však třeba vysvětlit mu rozdíl mezi pohádkou a skutečným biblickým dějem.
Malé děti mají rády příběhy. Bible (Starý i Nový zákon) se jimi hemží. I jednoduchými konkrétními příběhy lze předat úchvatné poselství o Boží lásce, ochraně a milosrdenství. Pokud je vhodně uspořádáme, můžeme potomkovi představit velké biblické osobnosti (Noe, Abrahám, Josef Egyptský, Mojžíš, Ježíš, apoštolové) nebo významné události (potopa, Abrahámovo povolání, obětování Izáka, přechod přes Rudé moře, vzkříšení Lazara, utišení bouře na moři, rozmnožení chleba, ukřižování).
Navíc lze používat speciální pomůcky, konkrétně obrázkové Bible, různé biblické omalovánky, pexesa atd. Pomohou dotvořit, co bylo ratolesti ústně předáno. Dítě, zvláště menší, se nedokáže delší dobu soustředit na jednu činnost. Je proto vhodné ho střídat a zaujmout ho jiným způsobem. Navíc jednotlivé činnosti mohou postupně klást na dítě větší náročnost a aktivněji ho zapojit do výuky - katechet napřed převypráví biblickou událost, ono si pak k danému tématu vybarví omalovánky nebo namaluje vlastní obrázek a nakonec ostatním vysvětlí, proč ho právě tak namalovalo.
Podobné pomůcky (mapa, diapozitiv, film) pomáhají dítěti vytvořit si obraz konkrétních biblických událostí a reálií. Další pak (slepá mapa, text s chybějícími slovy, neutříděné lístečky s biblickými jmény a místy) aktivně vtahují žáka do výuky.
Jaký by měl být poměr mezi vizuální prací s Biblí (obrázky, filmy na biblické náměty) a poslechem Písma či jeho převyprávěním? Vyvážený a odpovídající věku dítěte. Je zřejmé, že malé dítě nevydrží dlouho poslouchat čtený text a větší si nebude chtít neustále vybarvovat omalovánky. Bible je Boží slovo, které zaznamenali inspirovaní pisatelé. Vše ostatní nám má pouze pomáhat. Jak? To záleží na věku, dovednostech, zkušenostech a úrovni těch, jimž se Boží slovo předává, a na schopnostech a zkušenostech těch, kteří je předávají. Nelze stanovit procentuální poměr - každé setkání nad Biblí vyžaduje vlastní uváženou přípravu, která zohlední různé možnosti a okolnosti (věk a úroveň dětí, konkrétní biblické téma, dostupnost pomůcek, technickou vybavenost atd.).
Jaké části Bible se hodí pro děti na různých stupních školní docházky? Dítě by se mělo od počátku seznamovat se všemi základními biblickými událostmi, které vedou k pochopení dějin spásy a vrcholí v Ježíši Kristu. Nelze si tedy něco nechat na později. To je, jako bychom v mozaice nechali prázdná místa. Menší ratolest seznamujeme s biblickými událostmi a jejich významem tak, abychom ji nazahltili množstvím v té chvíli nepodstatných informací. Je důležité, aby z několika základních údajů pochopila obsah biblického poselství. Na tento základ pak v jejím vyšším věku navazujeme a rozvíjíme ho způsobem, který respektuje její získané zkušenosti. Takový spiralovitý postup výuky nabízí pohled na již známé biblické události se stále širším i podrobnějším záběrem. Tento přístup k Bibli by nás měl provázet po celý život.
Jak vysvětlovat dětem „drastické“ pasáže, například války ve Starém zákoně nebo ukřižování Pána Ježíše? V takové události nejde o násilí samo, nýbrž paradoxně o poselství lásky Boha k lidem. Proto je třeba v líčení takových pasáží neulpívat na násilných činech. Vztahy mezi lidmi nejsou ideální a nebyly ani v době starozákonní či v době Ježíšově. Ovšem Bůh dokáže nedokonalé, ba zlé použít k prospěchu člověka - k jeho sebepoznání, obrácení, k jeho spasení. To je poselství všech biblických událostí, v nichž se projevuje lidská slabost, hněv, závist, nenávist, zkrátka hřích. A tak nám vlastně dávají naději a povzbuzují nás, abychom se vymanili ze zla a znovu začali žít v Božím přátelství.
Co s prvními kapitolami Bible? Jak je vykládat, aby tyto kapitoly nebraly děti jako pohádky a byly později přístupny hlubším vhledům? To je opět téma spiralovitého postupu výuky. Malému dítěti vysvětlíme, co všechno stvořil Bůh, aby pochopilo, že vše, co ho obklopuje, je Božím darem, a aby se naučilo za to děkovat. Takové dítě neřeší stvoření světa v šesti dnech, ale posléze využije pokročilejší diskuse o různých teoriích stvoření a vývoje. Podstatou zůstává Boží tvůrčí síla a láska Boha k člověku, kterého stvořil k svému obrazu.
Jak potomky učit, že Bible je kniha jedinečná a posvátná? Podle toho, jaký máme k Bibli vztah, si ratolest začne uvědomovat rozdíl mezi touto knihou a ostatními knihami. Bible se stane živým Božím slovem, jímž se Bůh obrací na něho, a vtahuje ho do vzájemného rozhovoru. Tím se mu Bible stane jedinečným textem.
Lze dětem poskytnout základní klíč k Písmu, který pak mohou použít i v dospělosti? Ano. Stačí otevřené srdce a otevřená mysl. V každém věku, v každé životní situaci bude člověk v Bibli nacházet posilu, útěchu, povzbuzení, radu, pomoc, ale především nekonečně milujícího a milosrdného Boha. Četba Písma bývá opakovaným zdrojem inspirace a vždy může oslovit novým způsobem.
Vytržení církve a jeho kontext ve Starém a Novém zákoně
Nauka o vytržení církve je relativně mladé učení, vzniklo kolem roku 1800. Mnozí z nás vyrůstali s tímto pohledem, aniž bychom zkoumali, zda to Bible skutečně učí. Teorie o vytržení byla popularizovaná sérií knih od Tim LaHaye - Left Behind. Popularita učení však není kriteriem, podle něhož bychom určité učení měli hodnotit. Pojďme společně se podívat na texty, kterým je přisouzena učení o vytržení.
Budeme zkoumat hlavní texty: Jan 14, Mt 24, 1 K 15, 1 T 4. V těchto textech se mluví o tom, že Kristus odejde od svých učedníků do domu Otce, kde jsou mnohé fory příbytků. Tento text není učením o „vytržení“, ale o Kristu a jeho příchodu. Kristus se modlil k Otci, aby nás zachoval od zlého (Jan 17:15). Kapitola Mt 24 se zaměřuje na bdělost, připravenost a věrnost až do konce; nevykládá „vytržení“ jako tajný evakuační výjev. Příchod Syna člověka bude nečekaný, náhlý a nepředvídatelný; bude soudem a rozdělením světa na spravedlivé a nespravedlivé.
Podobenství o družičkách ukazuje, že ti, kdo bdí a jsou připraveni, vstoupí na svatbu; ti, kdo nejsou, budou mít zavřené dveře. Vzato a zanecháni jsou podle Mt 25 spojeni s rozlišením při příchodu. Při projednávání 1 Tesalonickým 4 a 1 Korintským 15 Pavel popisuje, jak zemřelí ve víře budou povoláni k životu a my se živí proměníme, navždy budeme s Pánem. Ale tyto pasáže neslouží k potvrzení teorie o tajném vytržení; spíše ukazují na veřejný, hmatatelný a viditelný Kristův návrat.
Skutky 1:9-11 a Zjevení 1:7 potvrzují doslovnost a viditelnost druhého Kristova příchodu. Společně s 1 Tesalonickým 4 a 1 Korintským 15 se tedy vytržení nejeví jako zvláštní, tajná událost, ale jako součást veřejného Soudného dne, kdy Kristus přijde s vykoupenými a bude soud na zemi. Darby a jeho následovníci popisovali dvě fáze: vytržení svatých a poté druhý příchod se svatými; tato interpretace však není univerzální, a texty je třeba číst v kontextu.
Při čtení Mt 24 v kontextu celého Nového zákona se ukazuje, že jde o připravenost a bdělost, nikoli o tajné vytržení církve. Pořadí textů a jejich kontext ukazují na to, že Kristův návrat bude zřejmý pro všechny a nikoli pro vybranou skupinu; druhá šance po příchodu neexistuje. Proto je důležité přistupovat k textům bez předpojatostí a ne vnucovat do nich hypotézy, které nejsou v daném kontextu jasně podporovány.
Jaký postoj tedy zaujmout my? Podle Písma máme bdít a být připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kterou neznáme. Příchod bude sladěn s vzkříšením a proměnou těla, a to pro věřící znamená záchranu a radost v novém světě. Tvrzení, že vytržení je tajná událost, není v souladu s texty 1 Tesalonickým 4 a 1 Korintským 15. Závěrem tedy: texty o Kristově návratu kladou důraz na viditelnost a připravenost, nikoliv na tajný odchod církve.
Na závěr tedy zůstává: Bible učí o doslovném a viditelném příchodu Krista, rozdělení světa na spravedlivé a nespravedlivé a proměně živých i vzkříšení mrtvých. Výklad vytržení v kontextu Mt 24, 1 K 15 a 1 T 4 by měl být veden snahou o věrnost, bdělost a lásku k Bohu a k lidem. Je důležité, aby rodiče i vyučující předávali jednotný obraz s důrazem na skutečné poselství Písma: milosrdenství, spravedlnost a naději v Kristově návratu.