žijeme v době, která se někdy nazývá jako postpravdivá nebo také postfaktická. Tento výraz popisuje situaci, kdy pravda a fakta již nehrají klíčovou roli a nahrazují je pocity. Někdy se tak děje naprosto vědomě a cíleně, například při utváření veřejného mínění nebo během předvolebních kampaní, jindy je to prostě odrazem dnešní digitalizované doby. Internet, a zejména pak sociální sítě, mají výrazný vliv na formování pohledu na svět.
Úvodní verš z pera apoštola Pavla popisuje církev jako zcela výlučné místo na této zemi. Místo, kde pravda hraje důležitou roli. Základem klasické antické architektury (nazývané řádová) jsou sloupy. Šlo o systém sloupových řádů, sloup určoval výšku a mohutnost stavby. Když Pavel psal tato slova, možná měl před očima některý z antických chrámů, jež se v troskách dochovaly dodnes. Jestliže je církev připodobněna ke sloupu v chrámu, co je tedy tou pravdou? Jaký je vztah církve k pravdě?
Na první pohled je patrné, že sloup je důležitý; pokud se jakkoli naruší, celá budova se může zřítit. Vztah církve a pravdy je tedy zásadní. Nemyslím si, že až do dnešní doby by pravda byla jakkoli ctěna a respektována, ale pokud se jí někdo zpronevěřil, bylo to zřejmé. Lež se prostě nazývala lží. V Bibli se s pravdou setkáváme ve dvojím smyslu: za prvé jde o pravdu intelektuální, tedy postavenou na faktech. Určitá událost se buď stala, nebo nestala; jistý člověk vypovídá shodně se skutečností, nebo lže. Zde se hodí stará filozofická definice pravdy, totiž že pravda je shoda tvrzení (poznání) se skutečností.
Doba postfaktická uvažuje jinak. Pokud se dostanete do rozhovoru s někým „postfakticky naladěným“, odpoví vám zhruba takto: „Věřím, že pro tebe je křesťanství pravdivé. Mne ale neoslovuje, já mám jinou pravdu.“ Základem pravdy zde tedy není shoda poznání se skutečností, ale jakási emoce, pocit, že daná věc se mi líbí, oslovuje mě, cítím se v ní dobře. Jak ale píše Pavel, „jestliže Kristus nebyl vzkříšen, je vaše víra marná.“
Základem křesťanské víry jsou fakta, ne prožitky. Jsou pravdy (a není jich málo), které v nás mohou vzbuzovat nepříjemné pocity. Druhým pojetím pravdy, používaným v Bibli, je pravda v existenciálním a morálním významu. Tento pohled se více zabývá podstatou osobnosti. Bůh Bible je pravdivý, na rozdíl od pohanských božstev, u nichž tento aspekt osobnosti nebyl zdůrazňován. (Zde je dobré podotknout, že pokud zkoumáme termín „pravda“ v Bibli, zřídka jej objevíme osamoceně.)
Boží řád pro život Izraele i církve měl být odvozován z Písma, zejména pak z Božího charakteru. Boží pravda se fyzicky ukázala v osobě Ježíše Krista. On řekl, že je „cesta, pravda i život“. Byl pravdou jakožto Boží Syn svou přirozeností, ale pravdu vyjádřil rovněž morálně bezchybným životem, odrážejícím Boží povahu, moudrost a úmysly. V tomto pojetí tedy pravdu nelze vlastnit. Na to musíme myslet, neboť křesťané si v dějinách „pravdu“ častokrát nárokovali. I dnes jsme schopni se kvůli pravdě pohádat.
Dalšími opovrhují, protože určité články víry vykládají jinak, než tomu rozumíme my. Mnozí filozofové však přistupovali k pravdě pokorně a tvrdili, že to „nejsme my, kdo má pravdu, ale pravda má nás“ (u nás např. E. Rádl). Je důležité si rovněž povšimnout, že Bible více než „mít pravdu“ zdůrazňuje „žít pravdu“. Ježíšova slova a Jánovy spisy ukazují, že Pravda je více než výrok; může být skutečným způsobem života.
Pravda se má podle Písma zjevit zejména v osobě Ježíše Krista. „Ježíšovo Slovo je pravda“ a „Pravda vás osvobodí“ (J 8,32-36; J 17,17). Křesťané by tedy měli hledat pravdu, ne ji vytvářet; z podřízenosti pravdě plyne žití v pokoře a službě. Bible zdůrazňuje, že pravdu máme ctít a respektovat, ať je nám příjemná, či nikoli. Je třeba ji hledat a být pod ní, nikoli nad ní, aby mohla zvěstovat plné osvobození.
Patické rysy pravdy a její praktické dopady
Výraz „patický“ zdůrazňuje plnou účast Pravdy na životním příběhu člověka. Pravda je radikálně osobní a nepředmětná; čím je pravda pravdivější, tím je patičtější, protože je láskou a milosrdenstvím a spěchá člověku na pomoc. Starý i Nový zákon klade důraz na modlitbu a živou živost vztahu s Pravdou, kterou člověk nemůže přizpůsobit sobě, ale jíž se musí podřídit.
Při studiu Bible a přírody se v lidu objevují hlubší poznání a vnitřní proměna. Správné pochopení Bible a přírody dosvědčuje, že jsou v naprosté shodě. Kniha přírody a psané Boží slovo se vzájemně osvětlují a vede k poznání pravdy, která osvobozuje od lží a klamu. Věřit v Boha a učit se z Písma znamená poznávat pravdu, která osvobozuje od pověr, strachu a hříchu.
Vztah mezi zákonem a evangelium je vnímaný odlišně: Starý zákon hovořil skrze proroky, nový skrze Syna. Zákon napomíná a ukazuje na hřích; evangelium přináší milost a pravdu Boží. Láska je naplněním zákona; víra bez skutků je mrtvá. Bible nás vyzývá k životu podle Slova a k pochopení pravdy jako živé reality, která se projevuje v každodenním životě.
V současné době, kdy mnozí hledají svou „pravdu“, vyzývá Bible, aby Pravda zůstala naším definitivním měřítkem pro uctívání, myšlení a životní rozhodnutí. Boží pravda má ve všem poslední slovo a je posledním arbitrem každého života. Každý člověk bude touto pravdou měřen a jeho osud bude poznamenán podle ní.
Význam Bible pro výchovu a kulturu
Bible není obyčejná kniha; je to živé slovo Boží, které po staletí měnilo a dosud mění životy lidí. Dnes žijeme v období rozkladu trvalých hodnot, což má dopad na ekonomiku a politiku. Bible nám ukazuje cestu z krize a pomáhá zakořenit lidi v jejich identitě. Pravda, která osvobozuje, je klíčem k opravdovému životu v pokoře a čistotě víry.
Komenský a Poselství Grálu nabízejí postoj pokory a víry vůči Bibli jako klíčové autoritě. Vykoupení a poznání pravdy vyžadují, aby lidé vstoupili do „ráje“ Bible a nechali se jí vést, ne aby ji jen studovali. Důraz na praktické žití pravdy se odráží v tom, že Ježíš je „cesta, pravda a život“ a že pravda má mít dopad na každodenní rozhodnutí a etiku.