Evangelium (řecky εὐαγγέλιον euangelion) je dobrá zpráva pojednávající o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Abychom dovedli porozumět tomu, co je to vlastně ta dobrá zpráva, musíme nejprve poznat tu špatnou…
Špatná zpráva: Diagnóza lidské přirozenosti
Bible nám předkládá nekompromisní diagnózu člověka, která je v přímém rozporu s tím, co si o sobě přirozeně myslíme. Většina lidí by o sobě řekla, že jsou docela dobří - už jen proto, že nejsou jako jejich soused, který krade. Lidé snadno vidí zlo u druhých, ale jen neradi se dívají sami na sebe. Takto uvažují všichni: od kriminálníků, kteří si myslí, že ti v sousední cele jsou horší než oni, až po angažované filantropy, kteří bláhově věří, že je jejich dobré skutky činí spravedlivými.
Podobně tomu bylo i s našimi „prarodiči“ Adamem a Evou. Bůh stvořil člověka, umístil ho do zahrady Eden a všechno bylo velmi dobré (Genesis 1:31). Adam měl panovat nad zemí (verš 26) a směl jíst ze všech stromů zahrady - až na jedno jediné omezení: „Ze všeho stromoví zahrady směle jez, ale ze stromu poznání dobrého a zlého, z toho nejez. Neboť v den, kdy bys z něho jedl, jistě zemřeš.“ (Genesis 2:16-17).
Bůh dal člověku pouze jeden zákon. Adam a Eva, ač nevinní a bez poznání hříchu, selhali v testu poslušnosti a svobodně následovali pokušitele, který je svedl k porušení Božího přikázání. Přivedli tak na sebe prokletí, před kterým byli jasně varováni: „Neboť v den, kdy bys z něho jedl, jistě zemřeš.“ (Genesis 2:17).
Člověk zhřešil. Co je hřích? „Hřích je svévole.“ (1 Janův 3:4). Je to porušení Božího zákona a vzpoura proti živému Bohu. A pak vidíme to, co známe všichni: člověk se skrývá před Bohem (Genesis 3:8). A když je konfrontován se svým hříchem, začne ukazovat prstem: „Žena, kterou jsi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a já jsem jedl.“ „Had mě podvedl, a já jsem jedla.“ (Genesis 3:12-13).
Kdykoliv se nám v životě stane něco špatného, chyba přece není v nás. Okolnosti, lidé, svět - všechno je proti nám. Přesně tak mluvil i Adam. A stejně mluvíme i my.
Důsledek byl katastrofální: zlo, smrt, utrpení, nemoci a bolest vstoupily do světa. Adam reprezentoval celé lidstvo, a proto jsme s Adamem padli všichni. „I zplodil Adam syna ke své podobě, jako svůj obraz.“ (Genesis 5:3). Boží obraz byl hříchem porušen a všichni, kdo se narodili z Adama, zdědili jeho padlou přirozenost - přirozenost, která nemiluje Boha, ale hřích.
Proto se celý život skrýváme před Bohem, obhajujeme sami sebe a hledáme vlastní spravedlnost. Co o tom říká Písmo? „Prokletý je muž, který spoléhá na člověka, tělo pokládá za svou sílu a jeho srdce se odvrací od Hospodina.“ (Jeremiáš 17:5).
A konečný verdikt Bible je jasný: „Není spravedlivého, není ani jednoho, není, kdo by rozuměl, není, kdo by horlivě hledal Boha. Všichni se odchýlili, společně se stali nepotřebnými, není, kdo by činil dobro, není ani jeden…“ (Římanům 3:10-18). Boží soud je reálný a neúprosný; ze skutků Zákona nebude žádný člověk ospravedlněn. „Mzdou hříchu je smrt“ (Římanům 6:23) a na konci Božího soudu čeká věčné peklo (Zjevení 21:8).
Takže vaše diagnóza zní: Vinen vůči svatému Bohu! A žádné skutky vás před Bohem neospravedlní! Spravedlivý Soudce musí trestat hříchy; dobré skutky nemohou anulovat ty špatné. Ale nelekejte se, je tu ještě dobrá zpráva.
Dobrá zpráva: Evangelium o Ježíši Kristu
Apoštol Pavel říká v úvodu 1. kapitoly Římanům: „Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka. V něm se zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře, jak je napsáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘“ (Římanům 1:16-17).
Evangelium je dobrá zpráva o Ježíši Kristu. Člověk se chtěl stát Bohem, ale nikdy toho nebyl schopen. A přece právě toto učinil Bůh: věčný Bůh se stal člověkem. „Na počátku bylo Slovo… a to Slovo bylo Bůh… A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ (Jan 1:1,14).
Sám Bůh vstoupil do svého stvoření a stal se jedním z nás. A na rozdíl od prvního Adama, který selhal v poslušnosti, žil dokonale a naplnil Boží zákon. On sám řekl: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit.“ (Matouš 5:17).
Ježíš Kristus přišel, aby zachránil hříšníky (1 Timoteovi 1:15). „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16).
Ježíš nepřišel vládnout silou, ale sloužit. Nesl hříchy mnohých, byl odmítnut, bit a nenáviděn, a přesto nezastavil lásku. Vystoupil na kříž Golgoty a stal se smírčí obětí za naše viny - za každého, kdo v Něho uvěří. Zde vidíme onu velikou výměnu: Ježíš Kristus, který žil bez hříchu, dává sebe jako oběť za hříšníky. Každý, kdo v Něho uvěří, je zproštěn viny a prohlášen za spravedlivého. Bible učí, že nám je darována Boží spravedlnost (Řím 1:16-17; Fil 3:8-9; 2 Kor 5:21).
A tak je každému, kdo věří v Pána Ježíše Krista, díky Jeho dokonalé smírčí oběti otevřen vstup do Božího království. Pavel shrnuje evangelium: „Kristus zemřel za naše hříchy, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem…“ (1 Korintským 15:3-4).
Pán Ježíš byl ukřižován na místě hříšníků, pohřben a vstal z mrtvých. „On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.“ (Římanům 4:25). To je dobrá zpráva - že Bůh dal Syna, aby zachránil hříšníky před přicházejícím hněvem.
Všeobecně křesťanská odpověď spočívá v milosti: není založena na lidských skutcích. „Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás - je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil.“ (Efezským 2:8-9). „Všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši.“ (Římanům 3:23-24).
V evangeliích nacházíme: „čiňte pokání a věřte evangeliu.“ (Mk 1:15). Abyste mohli být zachráněni, musíte se obrátit od své „vlastní spravedlnosti“ a od svých hříšných cest k Pánu Ježíši Kristu - to znamená činit pokání - a uvěřit v Něj, tedy plně se na Něho a na Jeho vykupitelské dílo spolehnout. Uvěřte evangeliu o Ježíši Kristu, který vás svou krví dokonale vykoupil a byl vzkříšen pro vaše ospravedlnění před Bohem. Písmo praví: „Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn.“ (Římanům 10:9).
Pán Ježíš učil, že se musíte znovuzrodit: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království.“ (Jan 3:3). Co to znamená? Křesťanství není pouhé přijetí určitých biblických tezí. Opravdová víra je produktem znovuzrozeného srdce, které je obýváno Duchem Svatým. „V něm i vy, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium své záchrany, a když jste uvěřili, v něm jste byli zapečetěni zaslíbeným Duchem Svatým…“ (Ef 1:13-14).
A proto, když hovoříme o víře, hovoříme více o novém životě. Hovoříme o důvěře v Ježíše Krista, která je doprovázena poznáním živého Boha v Jeho osobě. Hovoříme o Boží lásce k nám, kterou jsme poznali a okusili (Řím 5:5; 14:17). To vše je svědectvím Ducha svatého v našich životech (Řím 8:16). To vše je produktem znovuzrozeného srdce.
Proto vás vyzývám, abyste se plně spolehli na Pána Ježíše Krista. Pokořte se před Ním, vyznejte své hříchy, obraťte se k Němu a hledejte Jeho tvář. Pán je milosrdný a přijímá každého, kdo k Němu přichází skrze víru. Pokud věříte tomu, že když tak učiníte, Bůh vám odpustí, jak říká ve svém slově: „Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“ (1 John 1:9).
Pokud máš s některými výše uvedenými věcmi problém, nezoufej. Když mluvíme s Bohem, říká se tomu modlitba a můžeš se modlit třeba následujícími slovy, ideálně nahlas: „Bože, vyznávám, že můj život není v pořádku, že jsem doposud žil jako bys nebyl. Dopustil jsem se … a lituji toho, že jsem tak ubližoval sobě, druhým lidem i Tobě. Prosím, odpusť mi mé hříchy. Věřím, že Ježíš Kristus přišel na zem, zemřel i za mé hříchy a byl vzkříšen z mrtvých. Ježíši, zvu Tě do svého života, buď mým zachráncem i tím, kdo povede dál můj život. Děkuji Ti za to, že jsi mi odpustil mé hříchy a že jsi vstoupil do mého života.“
Pokud ses modlil upřímně a s vírou, Bůh vstoupil do Tvého života a odpustil Ti hříchy, jak zaslíbil ve svém slově. A stejně jako dítě potřebuje pomoc rodičů, tak i Boží rodina vyžaduje sdílení s ostatními. Mluv o tom, co se stalo, s někým, kdo žije s Bohem. Začni rozvíjet vztah s Bohem čtením Bible, zvláště Evangelií, a vyhledávej podporu zkušených křesťanů.
Touha v srdci nás vede k Bohu. Kdesi v nitru každého člověka je touha po něčem, co přesahuje svět kolem nás. A v životě občas přicházejí okamžiky, kdy si to uvědomíme. Třeba když vidíme západ slunce, objímáme milovanou bytost nebo držíme malé dítě. Přichází paradox: toužíme po něčem, co v tomto světě existuje jen v náznacích. Krása pomine; vztahy budou narušeny. Směřuje to k usmíření s Bohem a sobě samým.
Stvoření světa a člověka a naše dluhy
Věříme, že krása a dokonalost vesmíru, stejně tak láska a vztahy nejsou výsledkem zvláštní shody okolností, ale dílem Boha, který stvořil nejen vesmír, ale i člověka. Jedinečnost člověka spočívá v jeho schopnosti mít vztah se svým stvořitelem. Tato schopnost byla narušena lidským hříchem, který není jen morální selhání, ale i touhou být jako Bůh a určovat dobro a zlo podle sebe.
Kristus a naše dluhy: Bůh, jako Spravedlivý Soudce, musí hřích potrestat. V některých místech Bible čteme, že odplatou za hřích je smrt, a že Kristus vzal na sebe trest za nás a vzkřísil pro naše ospravedlnění. Obnova vztahu s Bohem nastupuje skrze pokání a víru v Krista. Skrze obrácení a odpuštění má člověk možnost setkat se s Bohem a poznat Ho jako Otce.
Jak konkrétně? Tak, že svoji touhu Boha poznat komunikuji: vyznám, že Ho chci poznat, že chci, aby mi odpustil hříchy a že chci odstranit to, co stojí mezi mnou a Ním. Ježíš slíbil, že kdo k Němu přijde, tomu nebude vyhnán. Až pak se vztah s Bohem prohlubuje skrze čtení Slova a modlitbu. „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2 Korintským 5:17).
2 Korintským 5,14-21 a 5,17-21 vyjadřují smíření s Bohem jako klíčovou realitu pro každého, kdo přijal evangelium. Bůh nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření; „Jsme tedy posly Kristovými… dejte se smířit s Bohem!“ (2 Korintským 5:18-20).
