Naprosto klíčové je pochopení, že chrám není jen stavba, ale místo Boží přítomnosti a setkání člověka s Bohem.
V době praotců neexistoval chrám, ale Bible se zmiňuje o různých místech, kde bylo vzýváno Hospodinovo jméno.
Později vznikla schránа úmluvy jako posvátné místo Boží přítomnosti.
Popis schránа a jejího umístění v Jeruzalémě se vyvíjel spolu s vývojem izraelské víry a chrámového kultu.
Král David přenáší schránu úmluvy do Jeruzaléma, kde pro ni chtěl postavit chrám.
Přítomností schrány se z Jeruzaléma stává nejen politické, ale i náboženské centrum království.
Davidův plán postavit Hospodinu chrám Bůh odmítá, ale Davidovi zaslibuje, že vystaví Davidův dům.
Což znamená, že rozmnoží Davidovo potomstvo.
Později z jeho rodu vyjde i Mesiáš.
Prorok Nátan Davidovi tlumočil: „Hospodin ti oznamuje, že on vybuduje dům tobě. Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království.“
Davidův plán se uskutečňuje až za vlády jeho syna Šalamouna.
Král David koupil pozemek na hoře Mórija.
David také připravil část materiálu a finance, ale stavby se ujal až jeho nástupce Šalamoun.
Ve středu nově vybudovaného chrámu je schrána úmluvy, která je pojítkem mezi starou a novou tradicí.
Bůh celou akci „schvaluje“.
Jeho velebnost, zahalená oblakem, se objevuje v novém chrámě.
Chrám se stává oblíbeným místem poutníků, místem setkání mezi člověkem a Bohem, protože je odvozen od nebeského Božího příbytku.
Některé žalmy vznikly jako poutní písně při poutích do Jeruzalémského chrámu.
Jeruzalémský chrám má podobně pohnutou minulost jako celý izraelský národ.
Chizkijášovy náboženské reformy zvětšují význam jeruzalémského chrámu.
V době babylónského vyhnanství je ale pobořen i chrám.
Po svém návratu se začíná s jeho obnovou.
Obnovený chrám se nazývá Zorobábelův a s jeho stavbou se začalo kolem roku 520 před Kristem.
K tomuto dílu povzbuzovali proroci Ageus a Zachariáš, kteří prorokovali novou vznešenost jeruzalémského chrámu.
Chrám byl ústředním místem judaismu, viditelným znamením přítomnosti neviditelného Boha.
Král Herodes Veliký kolem roku 18 př. n. l. rozšířil chrám o zeď a násep.
Herodes byl velký stavitel a až do současnosti po něm zůstaly některé stavby na území Izraele.
I tento chrám byl zničen v roce 70 našeho letopočtu za císaře Tita a už se ho nikdy nepodařilo obnovit.
Rané křesťanství chápalo význam chrámu v duchovní rovině.
Křesťané tvoří nový chrám, úzce spojený s tělem Kristovým.
Apoštol Pavel v listu Korinťanům píše: „Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus… Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy“ (1Kor 3,10-11.17).
Každý křesťan je jako úd Kristova těla chrámem Božím a jeho tělo je chrámem Ducha svatého.
V knize Zjevení apoštola Jana najdeme několik obrazů chrámu.
Nebeský chrám je líčen jako sídlo Boží velebnosti, kde andělé stojí před Božím trůnem a oslavují ho ve dne i v noci.
Bouření živlů má symbolizovat nepřibližitelnost a svatost Boží.
Pravidelná bohoslužba v kostelech nám k tomu má pomáhat.
Starozákonní proroci, stejně tak jako Ježíš a později apoštolové vybízeli k opravdovosti a upřímnosti srdce.
Stavba chrámu Ageus prorok a Zachariáš, syn Idův, tehdy prorokovali Židům v Judsku a v Jeruzalémě ve jménu svrchovaného Boha Izraele.
2 Zerubábel, syn Šealtielův, a Jošua, syn Jósadakův, pak opět začali stavět Boží chrám v Jeruzalémě a Boží proroci byli s nimi a povzbuzovali je.
3 Tehdy k nim přišel Tatenaj, místodržitel zaeufratského kraje, a Šetar-boznaj se svými druhy a ptali se jich: „Kdo vám dal rozkaz stavět tento dům a obnovovat tuto svatyni?“
4 Odpověděli jsme jim tedy a sdělili jména mužů, kteří budovu stavěli.
5 A oko Boží bdělo nad židovskými staršími, takže jim nebránili stavět, dokud by nedošlo hlášení Dareiosovi a nebyl od něho doručen list v této záležitosti.
6 Opis dopisu, který poslal Tatenaj, místodržitel zaeufratského kraje, a Šetar-boznaj a jeho druhové, úředníci ze Zaeufratí, králi Dareiovi.
7 Poslali mu zprávu: „Králi Dareiovi nerušený pokoj!“
8 Známo buď králi, že jsme přišli do judského kraje k domu velikého Boha. Ten je stavěn z kamenných kvádrů a do zdí se kladou trámy. Práce se koná svědomitě a dílo roste pod rukama.
9 Ptali jsme se těch starších, když jsme s nimi mluvili: Kdo vám dal rozkaz stavět tento dům a obnovovat tuto svatyni?
10 Také jsme se zeptali na jejich jména, abychom ti je mohli oznámit. Zapsali jsme jména mužů stojících v čele.
11 Oni nám podali tuto zprávu: ‚Jsme služebníci Boha nebes i země a stavíme tento dům, který už byl postaven dříve před mnoha léty. Stavěl a dokončil jej veliký izraelský král.‘
12 Když však naši otcové rozhněvali Boha nebes, vydal je do rukou Kaldejce Nebúkadnezara, krále babylónského. Ten zbořil tento dům a lid přesídlil do Babylonu.
13 Ale v prvním roce Kýra, krále nad Babylónem, vydal král Kýros rozkaz ke stavbě tohoto Božího domu.
14 Také nádoby z Božího domu, zlaté a stříbrné, které Nebúkadnezar odnesl z jeruzalémského chrámu a vnesl do chrámu babylónského, dal vynést král Kýros z babylonského chrámu a rozkázal je vydat muži jménem Šéšbasar, kterého ustanovil místodržitelem.
15 Poručil mu: Vezmi tyto nádoby a jdi, slož je v jeruzalémském chrámě. Boží dům buď postaven na původním místě!
16 Šéšbasar tedy přišel a položil základy Božího domu v Jeruzalémě. Od té doby se buduje až dosud a ještě není dokončen.
17 Nyní tedy, uzná-li král za dobré, ať se hledá v královských archivech tam v Babylónu, zda je tomu tak, že král Kýros vydal rozkaz ke stavbě tohoto Božího domu v Jeruzalémě. Nechť nám král potom laskavě sdělí svou vůli v té věci.
Podle archeologických nálezů byla v Nazaretu židovská vesnice a vznikalo zde město s bohatou historií, včetně nedaleké Kány, kde Ježíš proměnil vodu ve víno.
V Betlémě se nacházejí hlavní památky spojené s narozením Ježíše a s tradičními příběhy o Ježíšově narození a útěku do Egypta.
Bejt Sáhúr a chrámy kolem něj připomínají pokračující tradici narození a zvěstování, která je spojena s Parkerem a poutníky.
Paradoxně existují i teorie o alternativních lokalitách narození Ježíše, které vyvolaly rozruch mezi archeology, ačkoli tradiční nazaretské a betlémské lokality zůstávají klíčové.
Jordánská řeka a Jezero Galilejské jsou důležitými místy spojenými s biblickými zázraky a kázáními Ježíše, jako je křest Jana Křtitele a prostředí, ve kterém působil.
Jeden z nejvýznamnějších symbolů biblické architektury je také chrám v Jeruzalémě, který se stal vzorem pro duchovní chápání chrámu v Novém zákoně.
Stavba chrámů a architektura v biblickém kontextu
Stavební díla judských a izraelských králů zahrnují královské paláce a chrámy, které vyzdvihují rozvinuté řemeslo a architektonické dovednosti.
David a Šalamoun položili základ pro chrámy a dům Boží přítomnosti, ačkoliv završení nebylo bez problémů, zahrnující i politické tlaky a vojenské události.
Šalomoun stavěl chrám s cedrovým dřevem z Libanonu a s vybranými řemeslníky z řad Izraelců i Féničanů; stavba trvala sedm let a byla považována za nejokázalejší izraelskou stavební činnost.
Po zničení chrámu Babylóňany a následné rekonstrukci vedenou Diademy Darius, pokračovalo znovuvybudování a Jeruzalémský chrám měl své obnovení, i když nebyl opět tak velkolepý jako Šalamounův.
Římská a řecká architektura inspirovala pozdější stavitele v městském i sakrálním prostoru; jejich stavební principy zahrnovaly klenby, oblouky a použití různých materiálů.
Chrám jako obraz a symbol v Bibli
V biblických proroctvích a obrazech se často používají výrazy z “chrámu” jako symbol nebeského Božího přebývání a místa, kde lid spojuje modlitby k Bohu.
Pro křesťany se chrám stává symbolem těla Kristova a společenství věřících, kdy každý je součástí Božího chrámu.
Ježíš ve svém působení ukázal, že chrám je místem modlitby a že důraz není na vnější podobě, ale na vnitřní upřímnost srdce.