Informaci o dělnících kouřících na lešení u pařížské katedrály Notre-Dame potvrdil satirický týdeník Le Canard enchaîné a sdělil ji i AFP prostřednictvím mluvčího stavební firmy. Podle stejného zdroje vyšetřovatelé v okolí lešení našli sedm nedopalků a existuje podezření na pochybení v protipožární ochraně chrámu. Mluvčí firmy Le Bras Frères Marc Eskenazi uvedl, že „skutečně je několik kolegů, kteří čas od času nedbali tohoto zákazu a litují toho“, avšak vyloučil, že by nedbalost vedla k požáru, který zničil střechu a krov.
Le Canard enchaîné uvádí řadu dalších pochybení v protipožární ochraně, která mohla vést ke zničení památky. Satirický týdeník uvádí, že hasiči byli voláni až 35 minut po prvním protipožárním alarmu, i když oficiální místa mluví o dvacetiiminutovém zpoždění. Na vině měla být „série lidských chyb“; první alarm byl považován za falešný poplach, protože počítačový program označil stav na místě za v pořádku. Až třicet pět minut po prvním alarmu zjistili zaměstnanci katedrály, že hoří pod špičatou střešní věží, sanktusníkem. Provozovatel systému ale popírá jakoukoli chybu.
V dlouhé špičaté věži se nacházely tři zvony; v roce 2012 byly elektrifikovány zvony v největších věžích během renovace velkých zvonů, avšak elektrické ovládání menších zvonů v sanktusníku nebylo po dokončení oprav zrušeno. Le Canard enchaîné uvádí, že v pondělí, kdy požár vypukl, zvony ve věžičce odbíjely naposledy deset minut před prvním požárním alarmem. Mluvčí vyjádřil názor, že tyto fakty naznačují určité souvislosti mezi údržbou a průběhem události, avšak neřekl, že by šlo o příčinu požáru.
Týdeník dále uvedl, že nebyl respektován protipožární plán katedrály a že na protipožárním počítačovém systému měli dohlížet dva pracovníci placení z veřejných peněz, a to 24 hodin denně. Ve skutečnosti ale systém hlídal jen jeden člověk od osmi do 23 hodin. Nedostatečná kapacita pro uhašení velkého požáru byla podle zjištění uváděna i pro katedrální suchovody, tedy požární potrubí, která se v případě požáru připojují ke zdroji vody.
Obnova katedrály Notre-Dame bude trvat řadu let. Požár zničil střechu, krov a špičatou věžičku nad chrámovou lodí, a voda z hasících zásahů poškodila další části. Podle různých odhadů by rekonstrukce mohla trvat pět až šest let, někteří odborníci však odhadují, že bude trvat mnohem déle. O podobě špičaté věžičky, kterou v 19. století navrhl Eugène Viollet-le-Duc, by měla odborná i mezinárodní soutěž rozhodnout na základě představ vlády.
Mezitím zůstávají některé unikátní artefakty, které se podařilo zachránit, a další relikvie byly během ohně ohroženy. V pařížské katedrále Notre-Dame se nacházela řada uměleckých děl; nejvýznamnější relikvie by mohly být Ježíšova trnová koruna, kousek Kristova kříže a hřebu z něj, či tunika svatého Ludvíka, které se podařilo zachránit. Tři relikvie se nacházely v kohoutu věžičky sanktusník, a další artefakty nebyly zničeny, ale jejich přesný rozsah poškození musí posoudit experti. Zatím není jisté, zda přečkala socha Madony s dítětem ze 14. století či portrét Tomáše Akvinského ze 17. století. Poškozeny mohou být i zvony a vitráže; rozety na severní straně jsou v současnosti posuzovány odborníky, přičemž největší rozety mají průměr 13 metrů a zobrazují různé scény ze života svatých.
Notre-Dame je významnou gotickou architekturou Paříže, kterou vyjadřuje více než jen samotná stavba. Základní kámen byl položen na ostrově Île de la Cité v roce 1163 během návštěvy papeže Alexandra III., ačkoli přesné datum zůstává neznámé. Katedrála byla a nadále je symbolem Paříže a jedním z nejikoničtějších míst ve Francii. V 19. století prošla rozsáhlými restauracemi včetně obnovení věží či fasády; část soch na fasádě byla zničena během revoluce. Varhany, postavené v 15. století a postupně zvětšované do 18. století, byly opravovány; největší zvon v jižní věži nese jméno Čmelák a byl odlit před více než 300 lety. Z dalších kuriozit stojí za zmínku dlažební kostka před katedrálou určená k měření vzdáleností do měst v celé Francii a včelí úly na střeše sakristie, které v roce 2013 nechal postavit mnich známý jako bratr Adam.
Notre-Dame proslavil také román Viktora Huga Chrám Matky Boží v Paříži; během psaní románu katedrála vypadala spíše jako ruina a dokonce sloužila jako skladiště. Velké rekonstrukce probíhaly v 40.-60. letech 19. století a v 19. století se objevily sochy chimér a ďáblíků, které shlížely z věží. Až do roku 2013 byly prováděny opravy; v červnu 1993 začala jedna z nejvýraznějších rekonstrukcí, která trvala celou dekádu a vedla k obnově věží v průčelí a střední části fasády. Notre-Dame je zároveň jedním z míst, která se stalá cílem turistů, a podle dostupných údajů ji za den navštíví kolem 35 tisíc lidí, což podtrhuje její význam pro kulturu a turistický ruch Paříže.
V kontextu aktuálního poškození je důležité zmínit, že opravy katedrály a její architektonické prvky budou vyžadovat mezinárodní spolupráci a znovupořádání konzervací. Odhady času na obnovu a návrh nové podoby sanktusníku se odvíjejí od výsledků mezinárodní soutěže a od posouzení stavu konstrukce. Katedrála Notre-Dame zůstává symbolem Paříže a důležitým bodem evropské kulturní identity, která vyžaduje pečlivou a respektující obnovu s ohledem na historickou hodnotu a současné technologické možnosti.
Notre Dame Fire: The Exact Moment the Historic Cathedral's Spire Collapses | NBC New York
Infografika obsahuje klíčové body: časová osa událostí po požáru, hlavní místa poškození (střecha, krov, sanktusník), a identifikované problémy v protipožární ochraně a reakci hasičů.