Komorní výstava představuje dílo významného florentského malíře Andrea del Sarto (1486-1530), jehož obraz Madony s dítětem ze zámku v Opočně byl v nedávné době restaurován Šárkou a Petrem Bergerovými. Technologický průzkum díla spolu s uměleckohistorickým studiem Jany Zapletalové z Univerzity Palackého přinesly nové a zajímavé poznatky. Starý štítek na rubové straně obrazu uvádí, že byl vytvořen del Sartem pro jeho přítele obchodníka Giovanniho di Paulo ve Florencii v březnu roku 1520. Obraz Madony s dítětem ze zámku v Opočně se dostal nejpozději roku 1807 do sbírek šlechtického rodu Colloredo-Mansfeld a od té doby zdobil interiéry rodových sídel v Döblingu, Praze a Opočně. Dlouhou dobu však byl považován za kopii - ostatně del Sarto náležel mezi jedny z nejčastěji kopírovaných umělců. Vždyť i k opočenské Madoně se dochovalo celkem 34 kopií! Restaurování dalo vyniknout některým vysoce kvalitním a malířsky živým místům jinak značně zničené malby, rehabilitovaly tento výjimečný obraz a umožnilo jej zařadit zpět mezi díla Andrey del Sarto. Výsledky průzkumu jsou na výstavě prezentovány v podobě fotodokumentace a doprovodného textu. K dispozici je tištěná publikace obsahující množství fotografií zaznamenávající průběh restaurování.
Madona jako symbol v umění
Madona je výtvarné zobrazení Panny Marie, matky Ježíše Krista, nejčastěji s malým dítětem. Tento symbol patří k nejstarším a nejčastěji ztvárněným námětům evropského umění - vznikl už v raném křesťanství a v gotice i renesanci se stal vrcholným tématem malířů a sochařů. V tomto článku si vysvětlíme, co madona znamená, kde se poprvé objevila, jak se její podoba v jednotlivých epochách měnila a která světově proslulá díla byste měli znát.
Co je to madona a co tento pojem znamená?
Madona je výtvarné zobrazení Panny Marie, matky Ježíše Krista, nejčastěji s malým dítětem. Slovo pochází z italského ma donna („má paní") a původně se jím uctivě oslovovala právě Bohorodička. V dějinách umění se jako madona označuje obraz nebo socha Panny Marie, v užším slova smyslu jen výjev Marie s Ježíškem. Pojem Madona se původně vztahoval výhradně na Pannu Marii. Jde tedy o matku Ježíše. Tato postava je známá především v křesťanské tradici, zmiňuje se o ní však i islám, kde je Marie (arabsky Marjam) jedinou ženou jmenovitě uvedenou v Koránu. V náboženském kontextu proto píšeme Madonu s velkým počátečním písmenem. Později došlo k zúžení významu a pojmenování se přeneslo hlavně do světa výtvarného umění. Jako madony se začaly označovat sochy a obrazy Panny Marie, v nejužším smyslu pak pouze výjevy Panny Marie s Ježíškem. Když mluvíme o „madoně" v dějinách umění, máme tedy na mysli konkrétní ikonografický typ, ne jednu jedinou ženu. Od madony je třeba odlišit pietu - tím se nazývá zobrazení Panny Marie s mrtvým tělem Krista na klíně poté, co byl sňat z kříže. Madona tedy ukazuje Marii jako radostnou matku malého dítěte, kdežto pieta zachycuje truchlící matku u mrtvého syna. Obě podoby spolu úzce souvisejí a často je najdeme od téhož umělce.
Kde se madona objevila poprvé?
Nejstarší dochovaná vyobrazení Panny Marie pocházejí z období raného křesťanství, zhruba z 2. až 3. století. Nalezena byla v římských katakombách - podzemních pohřebištích, kam se první křesťané uchylovali. Jde tedy o malby staré bezmála dva tisíce let, dávno před vznikem klasické madony, jak ji známe z gotiky a renesance. Za nejstarší známé zobrazení bývá označována freska v katakombách svaté Priscilly v Římě, kde je Marie zachycena s dítětem. Tyto rané obrazy ještě nemají zlaté pozadí ani slavnostní kompozici pozdějších staletí - jsou prosté, takřka intimní. Teprve když se křesťanství stalo v roce 313 (Milánský edikt) povoleným a posléze státním náboženstvím, mohla mariánská ikonografie naplno rozkvést. Zásadní zlom přinesl koncil v Efesu roku 431, kde byla Marie oficiálně prohlášena za Theotokos - „Bohorodičku", tedy tu, která porodila Boha. Tím získalo její zobrazování teologické opodstatnění a v byzantském umění vznikly první ucelené typy mariánských ikon, z nichž celá pozdější evropská madona vychází.
Hlavní typy a podoby madony
Madona se v dějinách umění nezobrazovala náhodně - vyvinula se řada ustálených ikonografických typů, z nichž každý zdůrazňuje jiný teologický význam. Tyto typy vznikly v byzantském umění a evropští umělci je dál rozvíjeli. Přehled vám pomůže poznat, o jaký výjev se u konkrétního obrazu jedná.
| Typ madony | Charakteristika |
|---|---|
| Hodégétria | „Ta, jež ukazuje cestu" - Marie drží dítě na levé ruce a pravicí na ně ukazuje jako na cestu spásy. Nejrozšířenější byzantský typ. |
| Eleusa (Umilenije) | „Madona něžnosti" - matka a dítě se k sobě tulí tváří, výjev plný citu a mateřské lásky. |
| Madona na trůně (Maestà) | Marie sedí na trůně jako Královna nebes, často obklopena anděly a světci. Tmavé zbarvení bývá záměrné i vzniklé časem (kouř svící). |
Vedle těchto základních typů existují i specifické středoevropské varianty - především krásné madony, ladný gotický sloh přelomu 14. a 15. století, k němuž patří i naše Krumlovská madona. Vyznačují se měkkým, esovitě prohnutým postojem, splývavou drapérií a líbeznými, takřka usměvavými tvářemi.
Symbolika a atributy madony
Madona není nikdy zobrazena náhodně - každý detail nese skrytý význam. Barvy, květiny i drobné předměty v rukou dítěte tvoří promyšlený jazyk, kterým středověký a renesanční divák uměl číst. Tato skrytá symbolika dělá z madon mnohem víc než jen zbožné obrázky. Modrý plášť - modř byla nejdražší barvou (drtilo se z polodrahokamu lapis lazuli) a symbolizovala nebe, věrnost a královskou důstojnost Marie. Proto Madonu téměř vždy poznáme podle modrého roucha. Červené šaty pod pláštěm - odkazují na lidskou přirozenost a budoucí utrpení (krev Krista). Lilie - symbol panenské čistoty a neposkvrněnosti. Růže - „růže bez trní", další symbol Mariiny bezhříšnosti; odtud i růženec. Hvězda na rameni nebo závoji - připomíná titul Stella Maris, „Hvězda mořská". Zlaté pozadí a svatozář - zlato značí božské světlo a věčnost, nadčasový prostor mimo pozemský svět. Stehlík nebo jablko v ruce dítěte - stehlík předznamenává Kristovo umučení, jablko odkazuje na prvotní hřích, který Kristus svou obětí napravuje. Právě díky této bohaté symbolice se mariánské motivy přenesly i do šperkařství - mariánské medailonky a přívěsky provázejí věřící po staletí jako ochranný symbol.
Nejslavnější madony světového umění
Téma madony fascinovalo po staletí nejvýznamnější světové umělce a stalo se jim inspirací pro jedinečná díla. Vzniklo tak nepřeberné množství variací - od monumentálních oltářů po komorní deskové obrazy. Madona ve skalách (Leonardo da Vinci) - obraz vznikl mezi lety 1483 a 1486 pro kapli bratrstva Neposkvrněného početí v Miláně. Na obraze je vyobrazená Madona s Janem Křtitelem, zatímco žehná malému Ježíškovi. Celou kompozici dotváří anděl Uriel. Postavy jsou zasazeny do tajuplné, nehostinně vyhlížející skalnaté krajiny. První verzi pařížské Louvru připisují skutečně Leonardu, druhá verze z roku kolem 1508 vznikla za spolupráce dílen. Madona z Veveří - deskový obraz středověku, pocházející z kaple Matky Boží na hradě Veveří u Brna, dnes v Národní galerii v Praze. Krumlovská madona - socha Panny Marie s dítětem, patří k nejkrásnějším příkladům české gotiky; dnes v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni. Černá madona čenstochovská - polský původ, obraz znázorňuje Madonu s Ježíškem a patří k významným poutním místům kontinentu; tmavá tvář vznikla i vlivem kouře a kadidla. Černé madony se v Evropě vyskytují napříč zeměmi; La Moreneta v Montserrat je jednou z nejnavštěvovanějších španělských madon. U nás je známá Madona březnická, kopie čenstochovského originálu.
Černá madona: proč má tmavou tvář?Tmavé zbarvení vzniká buď záměrně, nebo v důsledku staletého působení kouře svící a kadidla. U čenstochovské madony šlo o druhý případ, kdy tvář získala tmavší odstín. U dalších madon je tmavé dřevo či barva výsledkem volby tvůrce. Tajemnost černých madon dodnes přitahuje davy poutníků, ačkoli teologické významy se liší podle díla.
Madona napříč uměleckými epochami
Podoba madony se v každé epoše proměňovala podle toho, jak se měnil pohled na svět, víru i samotné umění. Od strnulých byzantských ikon až po lidsky vřelé renesanční matky lze na vývoji madony číst celé dějiny evropského myšlení. Byzantská a románská madona - rané umění bývá strohé a korpulentní, s výraznou symbolikou. Gotická madona - postupně nabývá něžnosti, s esovitě prohnutými postavami a bohatou drapérií; vrcholem jsou české krásné madony a díla doby Karla IV. Renesanční madona - zobrazuje Matku s dítětem jako živou ženu, využívá perspektivu a sfumato; ztělesňuje lidskost a krásu. Pozdní renesance přináší manýrismus s extrémní elegancí; Barokní madona je dramatická a okázalá, často obklopena zlatou září a anděly. Madona v sochařství a pieta - sochařství přináší piety jako spojení radostné a truchlící matky; Michelangelova Pieta (1499) je považována za vrchol křesťanského sochařství a podepsaná autorovou iniciálou. Vesperbildy z gotiky představují sounáležitost českého středověku s mariánskou ikonografií.
Madona jako motiv ve špercích
Mariánská symbolika dávno překročila hranice obrazů a soch a vstoupila do šperkařství. Nejčastější podobou je mariánský medailonek nebo přívěsek, často s reliéfem Madony a rámem ve tvaru svatozáře. Zvláštní místo má zázračná medaile z roku 1830 a Lurdská madonka, které se staly ikonickými ve světě šperků. Madona se tak stala trvalým motivem náboženských šperků a nese v sobě staletí umělecké i duchovní tradice. Pokud vás mariánská symbolika oslovuje, můžete v nabídce narazit na stříbrný přívěsek madona, zlatý přívěsek madonka nebo ručně malovanou lurdskou madonku. Takový šperk je nejen ozdobou, ale i nositelem kulturní a duchovní historie.
Časté dotazy o madoně
- Co znamená slovo madona? Slovo madona pochází z italského ma donna („má paní") a v dějinách umění označuje výtvarné zobrazení Panny Marie, nejčastěji s malým Ježíšem. Původně se tak uctivě oslovovala samotná Bohorodička.
- Jaký je rozdíl mezi madonou a pietou? Madona zobrazuje Pannu Marii jako radostnou matku s malým Ježíškem, zatímco pieta Zachycuje truchlící Marii s mrtvým tělem dospělého Krista na klíně.
- Kdy vznikl ustálený typ madony? Ustálený typ madony vznikl až v byzantském umění po koncilu v Efesu roku 431. Nejstarší zobrazení pocházejí z 2. až 3. století.
