2 Lidé mají na svobodnou vůli různé názory. Někteří si myslí, že svobodná vůle neexistuje - že všechno, co děláme, předurčil Bůh. Jiní tvrdí, že ji má pouze ten, kdo se těší z absolutní svobody. Abychom zjistili, jaká je pravda, musíme se podívat do Božího Slova. Bible totiž ukazuje, že Jehova nás stvořil se svobodnou vůlí, tedy že máme schopnosti a svobodu dělat vlastní rozumná rozhodnutí. (Přečti Jozua 24:15.) Tato kniha také odpovídá na otázky jako například: Jak bychom s možností svobodně se rozhodovat měli nakládat? Má to nějaké hranice? Jak můžeme svými rozhodnutími ukázat, nakolik milujeme Jehovu?
Jehova má absolutní svobodu a vzor pro nás
3 Jehova má absolutní svobodu a to, jak ji využívá, je vzorem pro nás. Například vybral izraelský národ, aby nesl jeho jméno a byl jeho „zvláštním majetkem“. (5. Mojž. 7:6-8) To nebyla náhodná volba. Jehova tím splnil slib, který dal o staletí dřív svému příteli Abrahamovi. (1. Mojž. 22:15-18) Kromě toho svoji svobodu vždycky využívá v souladu se svou láskou a smyslem pro právo. Je to vidět ze způsobu, jak ukázňoval Izraelity, kteří mu byli opakovaně nevěrní. Když svého zrádného jednání upřímně litovali, ochotně jim projevil lásku a milosrdenství. Řekl: „Uzdravím jejich nevěrnost. Budu je milovat ze své vlastní svobodné vůle.“ (Oz. 4., 5. a)
Dar svobodné vůle u lidí a andělů
4 Když Jehova začal tvořit, rozhodl se dát svobodnou vůli i andělům a lidem. Jako první dostal tento dar jeho prvorozený Syn, který je „obrazem neviditelného Boha“. (Kol. 1:15) Ještě než Ježíš přišel na zem, rozhodl se zůstat věrný svému Otci a nepřipojit se k Satanově vzpouře. A později na zemi ze svobodné vůle odmítl lákadla, která mu Satan nabízel. (Mat. 4:10) V upřímné modlitbě večer před svou smrtí znovu prohlásil, že je rozhodnutý konat Boží vůli. Řekl: „Otče, jestliže si přeješ, odstraň ode mne tento pohár. Ať se přesto neděje má vůle, ale tvá.“ (Luk. 22:42) Ježíše můžeme napodobovat v tom, že svoji svobodu budeme využívat k oslavě Jehovy a ke konání jeho vůle.
Hranice svobody a odpovědnosti
5 Dokážeme, protože i my jsme vytvoření k Božímu obrazu. (1. Mojž. 1:26) Máme ale svá omezení. Nemáme absolutní svobodu tak jako Jehova. Boží Slovo ukazuje, že naše svoboda má hranice, které stanovil Jehova a které musíme respektovat. Kromě toho manželky mají být podřízené svým manželům a děti rodičům. (Ef. 5:22; 6:1) Respektujeme tyto hranice?
Co je skutečná svoboda s hranicemi
6 Je ale svoboda, která má hranice, opravdovou svobodou? Ano, je. Hranice totiž můžou člověka chránit. Uveďme si příklad. Můžeš se svobodně rozhodnout, že pojedeš autem do nějakého vzdáleného města. Cítil by ses ale při cestě bezpečně, kdyby neexistovaly dopravní předpisy? Kdyby si každý jel, jak rychle chce a na které straně dálnice chce? Zřejmě ne. Trits zapotřebí k tomu, abychom si mohli všichni užívat výhod opravdové svobody, jsou hranice zapotřebí.
Adam a zneužití svobody
7 Když Bůh tvořil prvního člověka Adama, dal mu stejně jako andělům svobodnou vůli. Tím se Adam lišil od zvířat, která se řídí instinktem. Jehova nejdřív stvořil zvířata a až pak člověka. Přesto mu dopřál radost z toho, vybrat pro ně jména. „Přivedl je k Adamovi, aby viděl, jak je pojmenuje.“ Potom co Adam každé zvíře pozoroval a dal mu příhodné jméno, Jehova jeho výběr neanuloval. Bible říká: „Jakkoli pak Adam nazval kterého živočicha, tak se jmenoval.“ (1. Mojž. 8. a) Jak Adam zneužil svobodnou vůli? Adam dostal od Boha úkol obdělávat půdu a pečovat o ráj a je smutné, že s ním nebyl spokojený. Nespokojil se ani s tím, že mu Bůh dal ještě větší svobodu. Jehova řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti ... ryby a ... létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.“ (1. Mojž. 1:28) Adam se naopak rozhodl, že překročí Bohem stanovené hranice a vezme si ze zakázaného ovoce. Toto hrubé zneužití svobodné vůle má za následek bolest a trápení všech jeho potomků. (Řím. 9)
Vyvolení, predestinace a lidská zodpovědnost
9 Potomci Adama a Evy zdědili po svých rodičích nedokonalost a umírají. Právo svobodně se rozhodovat jim ale zůstalo. Je to vidět z toho, jak Bůh jednal s izraelským národem. Prostřednictvím svého služebníka Mojžíše dal lidem na výběr, jestli přijmou nebo odmítnou výsadu stát se jeho zvláštním majetkem. (2. Mojž. 19:3-6) Jak na to reagovali? Dobrovolně se rozhodli, že se budou chovat tak, aby mohli nést Boží jméno, a jednohlasně prohlásili: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni dělat.“ (2. Mojž. 19:8)
11 I my si můžeme vybrat, že budeme uctívat Jehovu. Představ si, že jsi kamarádovi dal vzácný dar. Asi by tě hodně mrzelo, kdyby ses dozvěděl, že ho vyhodil, nebo že ho dokonce použil, aby někomu ublížil! Teď si představ, jak se asi cítí Jehova. Každému z nás dal svobodnou vůli, ale hodně lidí ji zneužívá, když dělají rozhodnutí, kterými druhým ubližují. Bible pravdivě předpověděla, že „v posledních dnech“ budou lidé „nevděční“. (2. Tim. 3:1, 2) Nikdy proto tento vzácný dar od Jehovy nezneužívej ani ho nepokládej za samozřejmost.
12 Všichni si můžeme svobodně vybrat, s kým se budeme kamarádit, jaké budeme nosit oblečení, jak se budeme upravovat nebo jaké zábavě se budeme věnovat. Mohlo by se ale stát, že bychom zneužívali své svobody jako „zástěrky pro špatnost“, třeba tím, že bychom se nechávali ovládat tělesnými touhami nebo přijali módní a jiné trendy tohoto světa. (Přečti 1. Petra 2:16.) Svoji svobodu nechceme takto zneužívat, ale chceme se rozhodovat v souladu s vybídkou „všechno dělejte k Boží slávě“. (Gal. 5:13; 1. Kor. 14. 14)
13 Další způsob, jak můžeš dát najevo, že si vážíš daru svobodné vůle, je důvěřovat Jehovovi a rozhodovat se v rámci hranic, které stanovil. Jedině on je „Ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu, Ten, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit“. (Iz. 48:17) Pokorně uznej, že Jeremjáš měl pravdu, když napsal: „Pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jer. 10:23) Jak Adam, tak i nevěrní Izraelité se rozhodli, že překročí Jehovou dané hranice a budou se spoléhat sami na sebe. Z jejich varovného příkladu se pouč a „důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem“. (Přísl. 15. 15) Musíme také respektovat to, že druzí mají právo dělat svá vlastní rozhodnutí. Proč? Dar svobodné vůle jsme dostali všichni a žádní dva křesťané se nebudou vždycky rozhodovat stejně. To se týká i věcí souvisejících s naším chováním a uctíváním Boha. Nezapomeňme na zásadu v Galaťanům 6:5.
Respekt k svědomí a kompromisy ve sboru
16 Uvažuj o jednom příkladu z Bible, ze kterého je vidět, že musíme respektovat svobodu našich bratrů rozhodovat se ve věcech, které jsou ponechány na jejich svědomí. Sbor v Korintu nebyl jednotný v záležitosti týkající se jedení masa, které se prodávalo na trhu, ale předtím mohlo být obětováno modlám. Někteří křesťané zastávali názor, že se maso může s čistým svědomím jíst, protože modly nejsou ničím. Ale jiní, kteří dřív tyto modly uctívali, měli pocit, že jedením takového masa by se podíleli na falešném uctívání. (1. Kor. 8:4, 7) Tato citlivá otázka ohrožovala jednotu sboru.
17 Pavel nejdřív oběma stranám připomněl, že jídlo je k Bohu nepřiblíží. (1. Kor. 8:8) Pak je varoval: „Dejte ale pozor, aby se ta vaše svoboda nestala pro slabší kamenem úrazu.“ (1. Kor. 8:9, Bible21) Křesťany s citlivějším svědomím později vybídl, aby nesoudili ty, kdo se rozhodli takové maso jíst. (1. Kor. 10:25, 29, 30) V této důležité otázce související s uctíváním Boha musel každý křesťan udělat rozhodnutí na základě svého svědomí. Neměli bychom tedy respektovat právo našich bratrů rozhodovat se v osobních otázkách, které jsou méně závažné? (1. Kor. 18. 18)
Doktrína vyvolení a predestinace
18 Jehova nám dal svobodnou vůli a s ní i skutečnou svobodu. (2. Kor. 3:17) Tohoto daru si vážíme, protože díky němu můžeme dělat rozhodnutí, kterými ukazujeme, jak moc Jehovu milujeme. „Cožpak může Kúšijec změnit svou kůži, anebo leopard svoje skvrny? Pak také vy dokážete konat dobro, když jste si zvykli páchat zlo.“ (Jeremiáš 13:23)
19 V souvislosti s vyvolením a predestinací existují dvě hlavní teologické pozice: Libertariánská svobodná vůle a Kompatibilistická svobodná vůle. Libertariánská svobodná vůle říká, že člověk je schopen, na základě své svobodné vůle, uvěřit v Boha a být spasen. (CARM) Kompatibilistická svobodná vůle říká, že biblické zjevení zabraňuje nespasenému člověku, aby se mohl svobodně rozhodnout k přijmutí Krista, protože jeho vůle je zotročena hříchem (Římanům 6:14-20; 1 Kor. 2:14).
20 Nebyli bychom však zákazníkům, kdybychom rozlišovali: Libertariánská vůle tvrdí možnosti porušení přirozenosti, zatímco kompatibilistická říká, že naše vůle je omezena naší přirozeností - není tedy absolutně svobodná! Biblia však ukazuje, že prvním typem svobodné vůle nedisponuje nikdo. Ježíš prohlásil: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.“ (Jan 8:34) Apoštol Pavel: „není spravedlivého, není ani jednoho, není, kdo by rozuměl, není, kdo by horlivě hledal Boha.“ (Římanům 3:10-11)
21 Přestože je lidská vůle omezena hříchem, Bible uvádí, že Bůh si vybral před založením světa svůj lid a povolal je k spasení. Římanům 8:28-30: ti, kteří milují Boha, jsou povoláni podle jeho předsevzetí; ti, které předem poznal, také předem určil, aby byli podobni obrazu Syna. Efezským 1:4-6 dodává, že nás Bůh vybral před založením světa a předurčil k synovství skrze Ježíše Krista ke chvále slavnosti jeho milosti.
22 Predestinace a vyvolení neznamenají, že by Bůh zavrhl druhé; spíše ukazují na Boží milost a suverenitu. Římanům 11:6 (Studijní Bible): „Jestliže však z milosti, pak již ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí.“ Bůh jedná jako guvernér, který se rozhodl zachránit některé lidi, aby vyjevil charakter svého milosrdenství. U ostatních lidí, jenž jsou od přirozenosti děti hněvu, již aktivně nezasahuje, a tudíž zůstávají v otroctví svého hříchu, a budou nakonec souzeni u Božího soudu.
Metafyzický a praktický rozměr svobodné vůle
23 Doteď jsme mluvili o morálním aspektu svobodné vůle: zda člověk může uvěřit v Ježíše Krista na základě své svobodné vůle. Víme, že člověk je duchovně mrtvý a že v tomto smyslu nemůžeme o svobodné vůli hovořit. (Efezským 2:1; Jan 8:34) Avšak metafyzický aspekt svobodné vůle se soustřeďuje na to, zda jsme skuteční páni svého osudu. Jsme my hybatelé historie nebo je to Bůh?
24 Samozřejmě, že je to Bůh. V konečném důsledku, ač hrajeme roli ve velkém příběhu, který Bůh napsal perem své dekretivní vůle, naše volby a rozhodnutí jsou součástí dávno napsaného Božího plánu. Proroctví a zjevení Božího plánu ukazují na Jeho suverenitu nad historií. Dekretivní a předepsaná vůle Boží nám poskytují dva nutné předpoklady pro povzbuzení v těžkých chvílích, když se nám něco zlého přihodí.
25 Vzájemný vztah Boží vůle a lidské zodpovědnosti zůstává tajemstvím, které překračuje lidské chápání. Naše zodpovědnost spočívá v tom, že přijímáme evangelium a vynakládáme úsilí pro službu Bohu. Bible učí, že Bůh zná ty, kdo budou spaseni, a že lidé mají svobodnou vůli rozhodovat se a milovat Boha celým srdcem.
