V dnešním pořadu se budeme zabývat velmi diskutovaným tématem. Půjde o násilí v Bibli. Nikoho neudivuje, že Bible obsahuje také násilí. Kdybychom to nepřipustili, nebrali bychom vážně skutečnost. Přesto se biblický Bůh jeví nám křesťanům jako Bůh lásky, nenásilí. V Bibli najdeme texty, které hovoří o násilí pozitivně, když je uplatňováno Bohem nebo v jeho jménu. Pro mnoho lidí představují tyto texty problém. Někteří křesťané ptají se, zda laskavý Bůh nemůže být zároveň bohem násilí.
V nejistotě už raději tyto texty nečtou. Rovněž v církvi se nepoužívají. Z Denní modlitby církve byly při reformě v roce 1971 odstraněny proklínací žalmy 58, 83 a 109. Jiní vyvozují důsledek: Jestliže podle Bible páchá Bůh násilí, nemohu být křesťanem. Často se volí tvrzení, že násilí patří ke starozákonnímu obrazu o Bohu, který byl překonán Ježíšovým milujícím Otcem v nebi. Takový názor je ovšem mylný, jak podrobně vysvětluje dokument Papežské biblické komise s názvem ”Židovské posvátné spisy v křesťanské Bibli”, vydaný v roce 2001. Biblické texty ospravedlňující násilí ohrožují nejen osobní víru, ale problematizují přijetí Bible a náboženství, která se na ni odvolávají.
Podle nich oslavuje křesťanství násilí. Klade se pak otázka, jakou roli by měl mít takový názor na svět v moderní, humanitně orientované společnosti. Biblické texty, popisující pozitivně agresi a násilí, zpochybňují tedy věrohodnost křesťanství. Útoky islámských teroristů 11. září 2001 se situace vyhrotila. Pojďme tedy společně hledat odpovědi na otázky, jak můžeme zacházet s texty, ve kterých vystupuje násilný Bůh. Někdy se mohou stát nečekaným impulsem myšlení.
V Bibli se často setkáme s krutými hrdiny, kteří jsou násilní ve jménu Božím. Bible je plná příběhů, ve kterých se lidé dopouštějí násilí, napadají jiné, zraňují, ničí. Kain zabije Ábela. Farao vezme ženu Abramovi. Josef je prodán svými bratry dootroctví. Egypťané vykořisťují Izraelity nucenou prací. Asyřané vpadnou do Izraele a vynutí si poplatky. Babylóňané dobudou a zničí Jeruzalém a odvedou do zajetí obyvatele. Vezír Haman chce vyhladit všechny Židy v Artaxerově říši. Král Herodes nechá usmrtit všechny malé děti v Betlémě. Jidáš vydá Ježíše a ti jej usmrtí.
To vše zneklidní člověka, který od náboženské ústavy očekává vyhlášení vznešených principů. Skutečně se někdy Bibli vyčítá, že je lacinou literaturou plnou zabíjení a zvráceností, která škodí mládeži. Po střízlivé úvaze však můžeme být rádi, že Bible není vzdálená světu. Bible je realistická kniha. Ví, co si lidé mohou navzájem způsobit. Podobně jako román o zločinu, který neuvádí zločin pro zločin, odhalují biblické příběhy, čteme-li je správně, lidskou duši nebo struktury společnosti.
Bible říká otevřeně, že agrese a násilí je nezničitelnou součástí našeho skutečného života. Co však vyvádí z rovnováhy mnoho čtenářů Bible, je nepopiratelná skutečnost, že je řada biblických textů, které schvalují, že lidé brutálně postupují proti jiným lidem. Tak se dočteme při dobývání Jericha: „Když obcházeli po sedmé, zatroubili kněží na polnice a Jozue lidu nařídil: „Strhněte válečný pokřik, neboť vám Hospodin město vydal.“ Město se vším všudy je klaté před Hospodinem. Naživu zůstane jen nevěstka Rachab se všemi, kteří jsou u ní v domě, neboť skryla posly, které jsme vyslali” (Joz 6,16-17).
„Když kněží zatroubili na polnice, lid strhl válečný pokřik. Jakmile lid zaslechl zvuk polnice, strhl mohutný pokřik. Hradby se zhroutily a lid vstoupil do města, každý tam, kde právě byl. Tak dobyli město. Izrael pobil všechny obyvatele Ajé na poli, v poušti, kam je pronásledovali. Všichni do jednoho padli ostřím meče. Pak se celý Izrael vrátil do Ajé a vybil jej ostřím meče. Všech mužů i žen, kteří toho dne padli, bylo dvanáct tisíc; padli všichni ajští muži. Ale Jozue nespustil ruku s pozvednutým oštěpem dříve, dokud nebyli všichni obyvatelé Ajé vyhubeni jako klatí” (Joz 8,24-26).
Oheň králů a dobytí Jeruzaléma se objevuje i v dalších knihách. Texty nenaznačují odstup od těchto krutostí. Naopak, Jozue jedná z pověření Boha, který mu neomezeně kryje záda. „Mojžíš, můj služebník, zemřel. Nyní tedy vstaň a přejdi s veškerým tímto lidem přes tento Jordán do země, kterou dávám Izraelitům.“ Dávám vám každé místo, na které vaše noha šlápne, ať už po všech dnech tvého života se proti tobě nikdo nepostaví. Kniha Soudců vypravuje o válečnících, kteří táhnou s Boží pomocí do boje proti nepřátelům Izraele. “Avšak Gedeona vyzbrojil duch Hospodinův a on zatroubil na polnici, a tak svolal k sobě Abíezerovce.” Rozeslal posly po celém Manasesovi, takže i ten byl k němu přivolán (Sd 6,34-35).
Nejsou to však jen vojevůdci, kdo jednají nemilosrdně. V osmnácté kapitole 1. Královské se vypráví, jak Eliáš vyzývá Bálovy kněze k Božímu soudu. Když Bálovi kněží neuspějí, musí čelit rozsudku smrti. „Pochytejte Bálovy proroky!“ Eliáš poručil. Rovněž podoba dobývacího boje v Kanánu je prezentována jako plnění Božích předpisů a vyžaduje souhlas s označením modloslužebníků za nepřátele. Ta samá linie pokračuje v Páté knize Mojžíšově: „Až tě Hospodin, tvůj Bůh, uvede do země, kterou přicházíš obsadit, zažene před tebou početné národy… Hospodin ti je předá, abys je pobíl.“
Na závěr dnešního dílu bychom mohli zvažovat, zda agresivní Bůh je produktem lidské fantazie. Za Izraelistů se agresivní války odehrávaly a jejich opodstatnění bylo často vykládáno jako božské schválení. Skutečně stále znovu slouží Bůh lidským zájmům - právě proti druhým lidem a jejich právům. Jako jednotlivec jsem stále v pokušení učinit Boha zastáncem svých sobeckých přání. Biblický Izrael podlehl tomuto pokušení. „Immanuel“, „Bůh s námi“, jak ho nazývá Izaiáš (Iz 7,14) a Matouš (Mt 1,23), se dostal na opasky dobyvatelů.
Pokud se dobytí země popisuje jako úspěšná válka, sloužilo to spíš propagandě než popisu historických událostí. Skupiny, které vyznávaly Hospodina a později se staly Izraelem, se ve skutečnosti pomalu usazovaly v zemi. Později, když byl Izrael popsán jako vítězné vojsko, mělo to ospravedlnit pozdější dobyvačné války. Zákon ze Sinaje se rozvíjel tak, že se k němu připojovaly předpisy, které stanovují pronásledování a usmrcení modloslužebníků. Badatelé však tvrdí, že knihy Jozue a Soudců vznikly až po babylónském vyhnanství, což naznačuje, že dobytí Zaslíbené země může být spíše durhou interpretací vyhánění než historickým faktem. Tyto poznatky nám umožňují rozlišovat mezi obrazem Boha a historickým kontextem.
V dalších částech Expedice Bible si lze uvědomit, že texty vyžadují vhodný kontext a způsob čtení. Důležité je uvědomit si sociální situaci autora a dobu, ve které vznikaly jednotlivé texty. Proto je důležité nebýt slepý k násilí v textu, ale hledat smíření a porozumění, které Bible také nabízí. V dnešní době lze nalézt v Bibli povzbuzení a optimismus, podporující snahu porozumět druhým a žít v souladu s ostatními lidmi.
