V prosinci 1949 se podle očitých svědků několikrát pohnul křížek v Číhošťském kostelíku. Příběh Číhošťského zázraku se oficiálně začal psát 11. prosince 1949. Jestli šlo o zinscenovanou událost, dodnes není známo. Odborníci se ovšem shodují, že StB celého příběhu pouze zpětně využila.
Jako bychom dnes zemřít měli, upozorňuje na to, že farář se už v roce 1946 angažoval ve prospěch Československé strany lidové a proti komunistické straně. Vyjadřoval se k obecným věcem a komunistickým představitelům tak mohl snadno překážet. Přesto se ale Doležal domnívá, že jednoznačné politické postoje nebyly hlavní příčinou farářova krutého osudu.
„Na přelomu let 1949 a 1950 komunistický aparát otevřeně vyhlásil válku katolické církvi,“ připomíná publicista. Církev měla stále své centrum na západě (v Římě), a o to větším byla nepřítelem. StB využila příležitosti. Miloš Doležal je přesvědčen, že StB Číhošťský zázrak sama nezinscenovala. Nějaké obvinění církve se režimu hodilo. Stejný názor na věc má i historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu. Podle něho by nebylo možné v tak malém kostelíku utajit podobnou provokaci.
V roce 1950 už přestávalo být denní praxí přímé fyzické násilí na vyslýchaných. „To bylo nejběžnější v letech 1948 a 1949. Později se to za pomoci sovětských poradců proměňovalo spíš v násilí nepřímé - upírání životních potřeb, spánku, totální izolace,…“ vyjmenovává Tomek. „StB dokonce na začátku roku 1950 vydala rozkaz, kterým zakazovala mučení a fyzické násilí. Je potřeba říct, že po celou dobu nebylo fyzické násilí legální, vždycky to bylo něco, co se muselo utajovat i v rámci bezpečnostního aparátu a dělo se bez písemných příkazů.“
Prokop Tomek vysvětluje, že cílem použití násilí bylo získání rychlého výsledku. A to byl údajně i případ Josefa Toufrara. „Příslušníci StB potřebovali doznání pátera Toufara, že celou věc nastrojil, aby to bylo využitelné komunistickou stranou. Ladislav Kubíček se narodil 3. ledna 1926 v Rachově na dnešní Ukrajině. Byl to český katolický kněz a lékař, známá postava české katolické církve 20. století. V předlistopadové době byl šikanován komunistickým režimem a státním dozorem nad církvemi, takzvanými církevními tajemníky. Byl sídelním kanovníkem litoměřické katedrální kapituly a prezidentem litoměřické diecézní charity. Stal se obětí brutální loupežné vraždy.
V noci z 10. na 11. září 2004 Ladislav Kubíček na třebenické faře nachytal dva mladé zloděje. Jednomu bylo 15, druhému 26 let. Slíbil jim, že krádež nenahlásí policii, když odejdou, dal jim peníze a otevřel trezor. Mladíci, které dobře znal - již předtím jej navštěvovali a mladší u něj dokonce nějaký čas ministroval - a dával jim i peníze, jej ale přesto napadli a brutálním způsobem zavraždili. Odešli s 40 tisíci korun, 620 euro a obnosem v dolarech určeným jako dar pro opravu Čížkovického chrámu Páně.
Praha | Česká biskupská konference dala souhlas k zahájení procesu blahořečení kněze Josefa Toufara. Kněz byl umučen za komunistického režimu v roce 1950 v souvislosti s takzvaným číhošťským zázrakem. To dnešní MfD. Blahořečení je první krokem k tomu, aby mohl být Toufar prohlášen za svatého. Složitý církevní proces, při němž se bude zkoumat celý život kněze Toufara, inicioval královéhradecký biskup Jan Vokál. V prosinci 1949 se při mši v katolickém kostele v Číhošti na Havlíčkobrodsku během kázání faráře Toufara údajně několikrát pohnul kříž umístěný na hlavním oltáři. Dodnes neobjasněný úkaz se prý později ještě opakoval. Tato událost posloužila totalitní moci k perzekuci církve. Vyšetřovatelé chtěli, aby se kněz přiznal, že pohyb kříže zinscenoval. Toufar se ale k ničemu nepřiznal a ani technikům StB se nepodařilo vytvořit mechanismus, kterým by údajný podvod doložili. Josef Toufar zemřel 25. února 1950 po operaci ve Státním sanatoriu v Praze. Jeho tělo komunistický režim tajně zahrabal do hromadného hrobu na Ďáblickém hřbitově a jeho jméno následně zneužil v propagandistickém filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. Římskokatolická církev zahájila v roce 2013 proces Toufarova blahořečení. O dva roky později byly jeho ostatky po 65 letech převezeny z pražských Ďáblic do Číhoště, kde dnes odpočívají v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Jeho odkaz připomíná také více než dvoumetrová socha Olbrama Zoubka v kostele svatého Víta v Zahrádce na Havlíčkobrodsku. „Je to moje poslední velká socha, už žádnou neudělám.“
Zákulisí číhošťského zázraku | 3 | Zázrak v Číhošti
tags: #umuceny #litomericky #knez