Kostel svaté Trojice v Aši byl významnou památkou s bohatou historií sahající až do 14. století. Původně dřevěná kaplička byla postupně přestavěna na kamenný gotický kostel, který se stal centrem duchovního života města. Na tomto historickém místě Aše začíná příběh s malou dřevěnou kapličkou. Počátky původně gotické kaple sahají do 14. století a dnešní podoba kostela je dána barokní přestavbou v 18. století.
V roce 1622 byl postaven nový kostel, a to v renesančním stylu, a roku 1747 prošel rozsáhlou rekonstrukcí v barokním duchu, které umožnily kapacitní návštěvnost až 4000 věřících. Farní kostel Nejsvětější Trojice sloužil osadníkům pražského Podskalí. Předchůdcem dnešní svatyně byl pravděpodobně podskalský kostel sv. Ondřeje (sv. Antonína), zřejmě z počátku 14. století. Na ruinách původního kostela byl v roce 1476 vystavěn nový svatostánek zasvěcený Nejsvětější Trojici, a během této výstavby byl kostel vyzdoben pozdně gotickými freskami.
Od 18. století byla stavba dále modifikována: gotická stavba byla přestavěna v barokním slohu a v témže století byla ještě rozšířena. Zástavba za kostelem v Trojické ulici směrem k řece vznikla na místech původních zahrad, ohrad a drobných staveb až do roku 1894. Po roce 1728 vznikla nová podoba, která spoluutváří architekturu dnešního areálu spolu s kaplí a sakristiemi. V dušičkové kapli visí na oltáři kříž a po stranách jsou barokní sochy Panny Marie a svatého Jana; na kůru se nacházejí barokní varhany z 18. století a ve věži visí zvony Josef (1559) a Marie (1549). Třetí, největší zvon, Václav, byl zabaven během 2. světové války.
V letech 70. let 20. století byla stavba rekonstruována a v roce 1995 znovu vymalována; v roce 2002 přišla velká povodeň, která kostel poškodila. Deskový obraz Nejsvětější Trojice z počátku 17. století a deskový oltář z roku 1680 jsou součástí vnitřní výzdoby. Po pravé straně před oltářní mřížkou je křtitelnice z červeného sliveneckého mramoru zhotovená Františkem Jedličkou roku 1831. Vitrážové výplně v presbytáři zobrazují sv. Veroniku, sv. Felixe, sv. Juliu a sv. Františka Xaverského; jejich edikuly a bocní postavy andělů doplňují bohatou ornamentiku. Čtyři vitrážové výplně byly osazeny v roce 1887 a zhotovila je firma Glasmalerei C.L. Türke ze Žitavy; donátorem byl Johann Felix Heintschel von Heinegg z Jindřichovic pod Smrkem.
Kostel je polodřevěnou renesanční stavbou vycházející ze starší gotické architektury, s pětiboce uzavřeným presbytářem; hlavní vstup je na západní straně, před kterou je štíhlá věž s cibulovou bání a lucernou. V roce 1856 po dokončené renovaci kostel navštívil arcivévoda Maxmilián - velmistr Řádu německých rytířů. Interiér doplňuje několik bočních oltářů, mimo hlavní oltář Nejsvětější Trojice: Panny Marie Pomocné a oltář zasvěcený sv. Janu Křtiteli. Kapli sv. Kříže zdobí sousoší Kalvárie. Původní kazatelna byla přemístěna do kostela sv. Anny v Rožnově pod Radhoštěm.
V parku kolem historického objektu dnes stojí nově revitalizovaný prostor s keřovou a bylinnou výsadbou, který nabízí návštěvníkům klidné posezení a pohledy do historie regionu. Součástí parku je nová naučná stezka s modely nejběžnějších druhů hmyzu; muzeum regionu Valašsko tuto stezku využívá pro vzdělávací aktivity a workshopy. Kostel samotný a jeho okolí hostí řadu akcí pro širokou veřejnost, včetně akcí v různých obdobích roku. Historický objekt je od roku 1971 spravován muzeem a slouží i jako lapidárium s dochovanými artefakty a fragmenty původní architektury, které byly objeveny během archeologických zásahů v letech 2017-2019.
Reliéfy a nástěnné malby z období 1779 dodávají interiéru historický zápach glamour a připomínají bohatou duchovní kulturu regionu. Archeologické výzkumy odhalily, že presbytář je původně vystavěn z lomového kamene a cihly se v masivní konstrukci vyskytují jen ojediněle; během výzkumů byly odkryty i kamenné základy roubené konstrukce. Dvě hrobky byly uhledně zakresleny v kryptě pod sakristií. Podzemní krypta je zřejmě starší než nadzemní stavba a datuje se do druhé poloviny 19. století. Muzeum regionu Valašsko nabízí rekonstruovaný prostor kostela k pronájmu a pořádá pro veřejnost řadu kulturních akcí.
- Počátky kostela a gotické jádro; 14. století.
- Renesanční a barokní přestavby v 17.-18. století; kapitolní rozvržení a oltářní sloupení.
- Poškození a záchrana v 70. letech 20. století; restaurování a rekonstrukce 1990s.
- Současná správa Muzeem regionu Valašsko; archeologické průzkumy 2017-2019.
Architektura a umění v kostele
Hlavní oltář Nejsvětější Trojice pochází z 17. století, deskový obraz zpočátku 17. století je zcela unikátní ukázkou raného baroka. Deskové obrazy a vitráže v presbytáři reflektují historické snahy o obnovu a rozšíření sakrálních prvků v konefénském období. Vitráže z roku 1887 odkazují na nové trendy spojené s novogotikou a jejich realizace byla významná pro regionální umělecký vývoj. U oltáře stojí křtitelnice z červeného sliveneckého mramoru od Františka Jedličky (1831).
Věž kostela nese historické zvony Josef (1559) a Marie (1549) od Brikciho; Václav, největší zvon, byl odvezen během války. V interiéru se nachází polychromovaná řezba sv. Trojice ze 17. století, která zůstala jedním z nejstarších dochovaných děl v kostele. Původní dřevěná kazatelna byla přemístěna do kostela sv. Anny v Rožnově pod Radhoštěm a hlavní oltář působí jako dominanta prostoru spolu s obrazy a sochařskými díly. Oltářní malby a fresky dotvářejí bohatou atmosféru liturgie i vizuálního dne.
Historie a současnost farního života
V roce 1665 byl kostel zasvěcen svaté Barboře, v roce 1670 získal současnou podobu po rekonstrukci, a patron kostela byl v literatuře uveden jako Nejsvětější Trojice až v roce 1713. V 19. století se kolem kostela realizovaly rozsáhlejší opravy krovu, střechy a věže. V letech 1683-1771 byl filiálním kostelem spadajícím pod kostel sv. Kateřiny v Novém Městě pod Smrkem. V roce 2010 bylo objeveno středověké zdivo věže a dochovaný relikt štítu starší středověké lodi. Dnes chráněný polodřevěný hřbitovní kostel v Aši slouží i pro veřejnou prohlídku a kulturní akce, které probíhají po celý rok.
