Areál Klášterního Hradiska se nachází na skalnatém návrší nad levým břehem řeky Moravy, severovýchodně od historického centra města Olomouce. Jeho podoba se vyvíjela téměř 1000 let. Současný vzhled získal klášter barokní obnovou prováděnou v průběhu 17. a 18. století. Komplex klášterních budov má téměř čtvercovou dispozici. Půdorys utváří čtyři mohutná křídla s nárožními polygonálními věžemi, ze kterého na východě vystupuje oválná centrála kostela sv. Štěpána. Uvnitř je klášter rozdělen do dvou uzavřených částí příčným traktem s bývalým konventním kostelem, hlavní čtyřbokou věží a někdejší klášterní knihovnou. Starší část kláštera, severně situovaný konvent se třemi vnitřními nádvořími, je navržena v duchu konzervativního směru raného baroka, navazujícího na pozdně renesanční severoitalskou architekturu. S tímto komplexem, půdorysně úzce sevřených staveb, kontrastuje jižní část vrcholně barokní prelatury s rozlehlým nádvořím, ovládaným původně figurální Saturnovou kašnou. O patro vyšší průčelní křídlo, s mělkým zaobleným rizalitem se slavnostním sálem, nese již všechny znaky vyspělé středoevropské barokní architektury. Jejím příkladem je na Hradisku, mimo hlavní průčelní křídlo, také kostel sv. Komplex kláštera dotváří jeho zahrady. Konventní zahradu, ležící severně od kláštera, ohraničují po obvodu zdi a drobné stavby (prádelna, dílny, márnice, trafostanice). Na severu tvoří hranici rozsáhlý objekt letního refektáře. Zahrada u kostela sv. Štěpána vznikla na přelomu 19. a 20. století. Její vznik souvisí s předělením prostoru východně od hlavní budovy a části konventní zahrady ohradní zdí a pravděpodobně souvisí s výstavbou dnešního pavilonu psychiatrie. Stará opatská zahrada leží jihovýchodně od klášterní budovy a navazuje na hospodářský dvůr, čtyřkřídlé dispozice kolem uzavřeného dvora. Z dalších původních krajinných úprav se dochovaly části alejí. Bývalý klášter Hradisko byl založen roku 1078 pro řád benediktýnů ze Strahova, který byl v roce 1150 vystřídán řádem premonstrátů. Klášterní komplex tvořila hlavní budova kláštera a kostel sv. Barokní budova kláštera, která získala svůj vzhled v 17. a 18. století, patří dnes k nejhodnotnějším dílům středoevropské barokní architektury.
Samotný klášter Hradisko založil v 11. století moravský přemyslovský kníže Ota I. Sličný s manželkou Eufemií, pravnučkou uherského krále Štěpána I. V únoru 1078 za přítomnosti knížete Vratislava byl klášter zasvěcen prvnímu křesťanskému mučedníkovi Štěpánovi a současně na Hradisko vstoupil řád benediktinů. Kolem roku 1150 z Hradiska odešli benediktini a klášter získali premonstráti. V 15. století byl klášter po obsazení husity zbourán, dle rozhodnutí Olomoučanů. Znovuobnovený klášter byl znovu osídlen v roce 1498. Po zrušení semináře v roce 1790 připadly objekty bývalého kláštera armádě. Ta zde nejprve zřídila pevnostní skladiště, v roce 1800 zajatecký tábor francouzských vojáků a od ledna 1802 vojenskou nemocnici. Ta zde sídlí dodnes a je tak nejstarší vojenskou nemocnicí v celé České republice.
Klášter založil moravský přemyslovský kníže Ota I. Současný barokní vzhled získal klášter v 17. a 18. století. Klášter byl v 15. století po obsazení husity znovu osídlen. Původně se zde nacházel klášter, který od počátku sloužil jako duchovní a kulturní centrum regionu. Během 17. a 18. století prošel rozsáhlými přestavbami a výzdobami, které posílily jeho význam v rámci středoevropské barokní kultury. Před výstavbou prelatury byly Tencallovy plány této části objektu přepracovány patrně dalším vídeňským architektem Domenicem Martinellim. Prelatura byla postavena v letech 1726-1736. Stavební program barokního kláštera byl realizován ve více etapách a dosáhl dokončení v roce 1738. Celé období budování klášerního komplexu patří k největším projevům barokní architektury ve střední Evropě.
Po zrušení kanonie Josefem II. v roce 1784 došlo k rozsáhlým změnám. Rozsáhlý majetek kláštera byl rozprodán a nádherný barokní areál byl roku 1785 přeměněn na generální moravský seminář, jehož čele byl Josef Dobrovský (1787-1790). Po zrušení semináře v roce 1790 objekty připadly armádě. Ta zde nejprve zřídila pevnostní skladiště, v roce 1800 zajatecký tábor a od roku 1802 vojenskou nemocnici, která sídlí dodnes. Interiéry prošly postupnou rekonstrukcí a restaurátorskými zásahy; vítaných změn doznala i vnější omítka a střecha. V 90. letech 20. století byla provedena oprava vnějšího pláště, která trvala 1989-1998 a doplnila bohatou historickou obnovu, která probíhala již od 2. poloviny 50. let 20. století. V roce 1995 byla Klášterní Hradisko prohlášena Národní kulturní památkou. Nádherný barokní komplex je nyní ve vyhrazené dny veřejnosti přístupný.
Monumentální průčelí prelatury zdobí plastický architektonický dekor a portál se sloupy a balkónem. V patře prelatury se nachází slavnostní sál. Na jeho vnitřní výzdobě se podílel mimo jiné i Paul Troger, jenž namaloval roku 1731 monumentální nástropní fresku na téma Zázračné nasycení. Fresku obklopuje iluzivní architektura od Antonia Tassiho. Štuková a malířská výzdoba klenby klášterní knihovny je rovněž významná. Vedle Klášterního Hradiska se rozkládá Prelátská zahrada sloužící pro procházky, která vychází z původního barokního vzhledu.
- Turisté mohou navštívit interiéry v určité dny a vybrané okruhy s průvodcem: reprezentační sály (předsálí, slavnostní sál, Tereziánský pokoj), dvorní kapli, Andělské schody, sakristii a centrální věž kostela sv. Štěpána.
- Prostory kláštera zahrnují bývalý hospodářský dvůr a letní refektář, které se dochovaly jako součást historického jádra areálu.
- Konventní zahrady severně od kláštera byly doplněny o další architektonické prvky v různých období.
Současný klášter je často označován jako hanácký Escorial díky rozměrům a konceptu. Rozsáhlý komplex zaujímá plochu více než jednoho hektaru. Severní část kláštera vznikla ještě v duchu italského manýrismu, prelatura reprezentuje vrcholně barokní sloh. Zahrady a další objekty dokreslují bohatý kontext klášterního areálu a jeho historické kontinuity.
Barokní architektura v Čechách – vědecká syntéza jako výzva a inspirace
Historie a klíčové milníky
Počátky sahají k roku 1077, kdy byl klášter založen k poctě svatého Štěpána moravským knížetem Otou I. Sličným a jeho manželkou Eufemií. 3. února 1078 došlo ke slavnostnímu vysvěcení konventního kostela sv. Štěpána a na Hradisko vstoupil řád benediktinů. Benediktinská mise na Hradisku skončila v roce 1150. V roce 1151 byl uveden řád premonstrátů. Klášter byl roku 1241 zničena tatarskými vojsky, obnova následovala. V 15. století byl klášter po obsazení husity zbourán a znovu osídlen byl v roce 1498. Po husitských válkách následovalo období obnovy a rozkvětu, které ukončilo až poslední zkázy a reformy v 18. století. V roce 1784 císař Josef II. zrušil klášter; areál byl přeměněn na generální moravský seminář. Následně v roce 1802 vznikla vojenská nemocnice, která slouží dodnes. Tyto změny ovlivnily i vnější vzhled a interiéry, avšak význam kláštera pro Olomouc zůstal hluboký i nadále.