Jazyky a prorocké dary tvoří v Bibli významnou část zjevení o tom, jak lidé komunikují se Bohem a navzájem ve shromáždění. Následujte lásku, horlete po duchovních darech, nejvíce však, abyste prorokovali. Kdo mluví v jazycích, nemluví totiž k lidem, ale k Bohu. Je puzen Duchem, ale nikdo mu nerozumí; co říká, zůstává tajemstvím. Ten, kdo prorokuje, však mluví k lidem, aby je posílil, povzbudil a potěšil. Kdo mluví v jazycích, posiluje sám sebe, ale kdo prorokuje, posiluje církev.
Chtěl bych, abyste všichni mluvili v jazycích, ale ještě více, abyste prorokovali. Proroctví je totiž cennější než mluvení v jazycích, ledaže by je někdo vykládal pro posílení církve. Co kdybych k vám, bratři, přišel a mluvil v jazycích? K čemu vám budu, pokud vám neřeknu nějaké zjevení, poznání, proroctví či učení? Podobné je to s neživými hudebními nástroji, jako je flétna nebo lyra: pokud nevydají jasné tóny, jak má kdo poznat, co se hraje? A pokud polnice vydá nezřetelný zvuk, kdo se bude chystat do boje?
Stejné je to s vámi: nevydá-li váš jazyk srozumitelné slovo, jak má kdo poznat, co se říká? Vždyť budete mluvit do větru! Na světě je koneckonců tolik různých řečí a žádná z nich není beze smyslu. Mluví-li však někdo řečí, ktoré nerozumím, zůstaneme jeden druhému cizincem. Stejné je to s vámi. Když jste tedy tak horliví po duchovních darech, snažte se v nich vyrůst pro posílení církve. Kdo mluví v jazycích, ať se proto modlí, aby je mohl vykládat.
Když se totiž modlím v jazycích, modlí se můj duch, ale má mysl zahálí. Co s tím? Ano, budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí. Budu zpívat duchem, ale budu zpívat i myslí. Kdybys totiž dobrořečil jen duchem a byl by přítomen někdo nezasvěcený, jak řekne „Amen“ ke tvému díkůčinění, když neví, co říkáš? Děkuješ sice krásně, ale druhým to nepomáhá.
Děkuji Bohu, že mluvím v jazycích více než vy všichni; v církvi bych ale pro poučení druhých raději promluvil pět slov srozumitelně než tisíce slov v jazycích. Bratři, přestaňte myslet jako malé děti. Pokud jde o zlo, buďte jako nemluvňata, myšlením však buďte dospělí. V Zákoně je psáno: „Cizími jazyky, cizími rty k tomuto lidu promluvím, ani tak mě však neposlechnou,“ praví Hospodin. Jazyky tedy nejsou znamením pro věřící, ale pro nevěřící; proroctví naopak není pro nevěřící, ale pro věřící.
Co kdyby na společném shromáždění církve všichni mluvili v jazycích? Když tam přijdou nezasvěcení nebo nevěřící, neřeknou snad, že blouzníte? Když ale budou všichni prorokovat a přijde někdo nevěřící nebo nezasvěcený, bude tím vším přesvědčován a usvědován. Až vyjde najevo, co skrývá v srdci, padne na kolena, pokloní se Bohu a vyzná: „Opravdu, Bůh je mezi vámi!“
Pořádek při shromáždění: Co s tím, bratři? Když se scházíte, každý něco přináší - někdo píseň, někdo vyučování, někdo zjevení, někdo jazyk a někdo výklad. Ať se to všechno děje k vzájemnému posílení. Chce-li někdo mluvit v jazycích, ať mluví postupně dva nebo nejvýše tři a někdo ať vykládá; když tam ale nebude, kdo by to vykládal, pak ať ve shromáždění mlčí a mluví jen pro sebe a pro Boha.
Proroci ať mluví dva nebo tři a ostatní ať to rozsuzují. Dostane-li zjevení někdo jiný z přítomných, pak ať ten první mlčí. Můžete přece jeden po druhém prorokovat všichni, aby se všem dostalo poučení a povzbuzení. Proroci mohou své puzení ovládat; Bůh přece není Bohem zmatku, ale pokoje - tak je tomu všude, kde se shromažďují svatí.
(Vaše ženy ať při shromážděních zůstávají tiše. Nemají povídat, ale být poslušné, jak ostatně říká i Zákon. Když jim něco není jasné, ať se ptají doma svých manželů. Je to přece ostuda, když žena při shromáždění povídá.) Někteří rukopisy umisťují v. 34-35 za v. 40.
Kdo to je Král slávy? Hospodin zástupů, on je Král slávy. Kdo zvítězí, bude oděn bělostným rouchem a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž přiznám se k němu před svým Otcem a před jeho anděly. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce. Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha; každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není.
Tak i jazyk je malý úd, ale honosí se velkými věcmi. Hle, jak malý oheň, a jak velký les zapálí! I jazyk je oheň, svět nepravosti; jazyk je mezi našimi údy ten, který poskvrňuje celé tělo, zapaluje běh našeho života a sám je zapalován Gehennou. Každý druh zvířat a ptáků, plazů a mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen druhem lidským, ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu. Jím dobrořečíme Pánu a Otci, a jím také zlořečíme lidem, učiněným podle Boží podoby.
Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemá být! Hlupákovy rty se dostávají do sporu, jeho ústa volají po ranách. Odstraň faleš ze svých úst a převrácené rty od sebe vzdal. Střež svůj jazyk od zlého a své rty před klamnými řečmi. Hospodine, vysvoboď mou duši od lživých rtů, od záludného jazyka. V moci jazyka je smrt i život, kdo ho miluje, nají se jeho ovoce.
Kdo střeží svá ústa, chrání svou duši; kdo příliš otvírá své rty, na toho přijde zkáza. Domnívá-li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame své srdce; jeho zbožnost je marná. Uzdravený jazyk je stromem života, ale lest na něm je zkázou ducha. I hlupák, když mlčí, může být považován za moudrého, když zavře své rty, za rozumného. Slova moudrých úst přinášejí milost, kdežto rty hlupáka pohltí jej samého.
Ústa spravedlivého plodí moudrost, ale obojaký jazyk bude vyťat. Rty spravedlivého znají, co je milé, ústa ničemů však obojakost. Obava v srdci člověka zdrcuje, ale dobré slovo mu dává radost. Bezbožný ústy ničí svého bližního, ale spravedliví budou vysvobozeni poznáním. Jazyk spravedlivého je jako pročištěné stříbro, srdce ničemů má malou cenu. Lživé rty jsou pro Hospodina ohavností, avšak milí jsou mu ti, kdo jednají věrně.
Jazyk moudrých používá poznání správně, kdežto z úst hlupáků prýští hloupost. Žijte moudře před těmi, kteří jsou vně, vykupujíce čas. Vaše řeč ať je vždy laskavá, okořeněná solí, abyste věděli, jak máte každému odpovědět. Laskavá slova jsou jako plástev medu, sladká pro duši a uzdravení kostem. Ty však mluv, co náleží k zdravému učení. Ať je tedy vaše slovo „ano, ano“ - „ne, ne“; co je nad to, je ze Zlého.
Neboť „kdo chce milovat život a vidět dobré dny, ať zdržuje jazyk od zlého a rty od lstivých slov. (1. Ústa spravedlivého přemítají o moudrosti a jeho jazyk mluví o právu.) Řekl jsem: Budu střežit svou cestu, abych nezhřešil jazykem. Budu střežit svá ústa náhubkem, dokud bude přede mnou ničema. Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu. A když vás budou vodit a vydávat, nestarejte se předem, co byste řekli, ale co by vám v tu hodinu bylo dáno, to mluvte. Neboť to nejste vy, kdo mluví, ale Duch Svatý. Z vašich úst ať nevychází žádné špatné slovo, nýbrž jen takové, které je dobré k potřebnému budování, aby dalo milost těm, kdo je slyší.
Praktické vyústění veršů o jazyku
V literatuře o jazyku a řeči se vyzdvihuje, že nad slovy stojí úmysl srdce a vedení Ducha. Slova mohou budovat nebo ničit, a proto je důležité hospodařit s jazykem tak, aby dodávala milost a posilovala druhé. Kdo si uvědomuje moc řeči, nachází lepší způsob komunikace, která vede k pokoji a vzájemnému porozumění.
