Hodie magnum silentium est in terra - Dnes je na celé zemi velké ticho, praví prastará homilie k Bílé sobotě. Tento den je tedy dnem ticha, dnem bez liturgie, ale i dnem radostného očekávání noci vzkříšení. Na Bílou sobotu se slaví pouze večerní /noční/ Vigilie, jako předzvěst nedělní slavnosti Zmrtvýchvstání Páně. Tato bohoslužba tak patří vlastně k neděli.
Za obvyklých okolností obřady začínají venku před kostelem slavností velikonoční svíce, neboli paškálu, který je požehnána zapálen od nového ohně jako symbol Krista a přenesen do kostela. Tam je zpíván překrásný chvalozpěv na tuto svíci, zvaný Exsultet. Poté začíná bohoslužba slova. Sedm čtení ze Starého zákona připomíná podivuhodné skutky, které činil Bůh svému lidu od stvoření světa. Po posledním čtení ze Starého zákona se rozsvítí světla, rozezní se zvony a zpívá se opět chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu a následuje čtení epištoly, slavnostní zpěv Aleluja a evangelium.
Další částí Velikonoční vigilie je křestní bohoslužba, která se v našem kostele koná zpravidla jednou za dva roky. Letos plánována nebyla. Zpívají se litánie, světí se voda v křtitelnici, paškál se ponoří. Poté jsou po zřeknutí se svědectví a vyznání víry katechumeni pokřtěni. Ostatní věřící také obnovují s rozsvícenými svíčkami své křestní vyznání a na připomínku křtu jsou pokropeni svěcenou vodou. V této veliké noci křesťané na celém světě bdí a modlí se, poslouchají slovo Boží a slaví Kristovo vítězství nad smrtí.
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země však byla pustá a prázdná, temnota byla nad propastnou hlubinou a Boží dech vanul nad vodami. Tu Bůh řekl: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od temnoty. Bůh nazval světlo dnem a temnotu nocí. Nastal večer, nastalo jitro - den první. Potom Bůh řekl: „Ať je obloha uprostřed vod, ať odděluje jedny vody od druhých!“ A stalo se tak. Bůh udělal oblohu, která oddělila vody pod oblohou od vod nad oblohou. Oblohu nazval Bůh nebem. Nastal večer, nastalo jitro - den druhý.
Potom Bůh řekl: „Ať se shromáždí vody, které jsou pod nebem, na jedno místo a ukáže se souš!“ A stalo se tak. Bůh nazval souš zemí a shromážděné vody nazval mořem. Bůh viděl, že je to dobré. Bůh řekl: „Ať vydá země zeleň, semenotvorné rostliny a ovocné stromy…“ A stalo se tak. Tu země vydala zeleň, semennotvorné rostliny nejrůznějších druhů a stromy nesoucí ovoce s jádry uvnitř. A Bůh viděl, že je to dobré. Nastal večer, nastalo jitro - den třetí. Poté Bůh řekl: „Ať jsou svítilny na nebeské obloze…“ A stalo se tak. Bůh udělal dvě velké svítilny: svítilnu větší, aby vládla dni, a svítilnu menší, aby vládla noci, a hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou oblohu, aby svítily na zem, vládly dni a noci a oddělovaly světlo od temnoty. Nastal večer, nastalo jitro - den čtvrtý.
Další dny stvoření pokračují podle Kodexu a ukazují Boží moc nad stvořením. Na počátku stvořil člověka k Božímu obrazu. Bůh jim požehnal slovy: „Ploďte a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji!“ A připojil: „Hle, k jídlu vám dávám všechny semenotvorné rostliny…“ A stalo se tak. Bůh viděl všechno, co udělal, a hle - bylo to velmi dobré. Nastal večer, nastalo jitro - den šestý. Tak byla dokončena nebesa, země a všechno, co je oživuje.
Bílá sobota je den velkého smutku - vzpomínáme na to, jak těžké to muselo být pro Ježíšovy učedníky a přátele, když byl Ježíš ukřižován. Museli být smutní - doufali, že je Ježíš ten, který má zachránit svět. Až večer zapadne slunce, začínáme slavit vigilii - slavnost Ježíšova vzkříšení. Scházíme se venku před kostelem, kde kněz posvětí oheň, od kterého si pak všichni zapálíme svoje svíčky. To Pán Ježíš je naším světlem a tak jako světlo svíčky, i On se rozdává nám všem.
Při večerní vigilii čteme vícero čtení. Zatímco přemýšlíme o liturgii Velikonočního tridua, dotýkáme se symbolů - oheň, svíčka, voda, kadidlo, hudba a zvony… Světlo svíčky je znamením Krista, světlo světa, které vše osvětluje; oheň je Duch Svatý, zapálený Kristem v srdcích věřících; voda znamená přechod k novému životu v Kristu; velikonoční aleluja je hymnus poutníků na cestě do nebeského Jeruzaléma; chléb a víno eucharistie jsou zárukou eschatologické hostiny se vzkříšeným Ježíšem. Zatímco se účastníme velikonoční vigilie, pohledem víry poznáváme, že shromáždění je společenstvím Vzkříšeného; že tento čas je časem novým, otevřený definitivnímu dnešku slavného Krista: „haec est dies, quam fecit Dominus“.
Večer nebo v noci začíná slavení velikonoční vigilie, protože na úsvitu druhého dne Kristus vstal z mrtvých. Tato vigilie je slavností smrti a zmrtvýchvstání Páně. V ní má zvláštní místo křest, protože je ponořením do Kristovy smrti a proto mu budeme podobni v jeho zmrtvýchvstání. Název "Bílá sobota" se údajně odvozuje od bílých křestních rouch křtěnců, kteří je obdrželi o Velikonoční vigilii. Otevření Srdce jako pramene milosrdenství pro celý svět bylo v Božím záměru.
V noci Velikonoční vigilie se církev schází k jedné z nejvíce slavnostních vigilií, aby slavila až do prvních hodin úsvitu Vzkříšení. Světlo a oheň, voda, kadidlo, hudba a zvony vyjadřují přechod z temnoty do světla, ze smrti k novému životu. Světlo Kristovo zůstává prostředkem k setkání s Pánem a ke zpívání Exsultetu - chvalozpěvu světla. Obřady bývají doprovázeny čtením z Písma a vyznání víry, která se obnovují při křtu katechumenů či křestních slibů ostatních věřících.
V roce Velikonoční vigilie se připomíná přechod Egypta Rudým mořem a Jezerním mořem, jako obraz Boží moci nad zlem a smrtí. Když se světlo paškálu rozlévá při vstupu do chrámu, vyvolávají se odpovědi věřících: „Světlo Kristovo!“ - „Sláva tobě Pane.“ A znovu se připomíná, že Kristus vstal z mrtvých a že tento den je dnem naděje a nového stvoření, které má začátek i konec v Bohu.
Další významné prvky vigilie zahrnují slavení křtu, obnovu křestních slibů a vyznání víry. V rámci liturgie se čtou a vykládají texty Můžu uvést, že Pán Bůh zjevuje svou lásku a věrnost skrze Syna a Ducha svatého, a že víra vtahuje budoucnost do přítomnosti. Téma vody, světla a ohně se spojuje s osvobozením Izraele a s naším novým životem v Kristu. Po vigilii se slaví hostina Neba a sláva Boží se rozlévá po kostele a po světě.
Večer tuto noc zahajuje požehnání velikonočního ohně a paškálu, které má na sobě vyobrazeny alfa a omega, letopočet a kříž. Před kostelem se zhasnou všechna světla a věřící se shromáždí kolem paškálu; po požehnání ohně následuje uctění světla a průvod do temného kostela. Zde se rozeznějí Exsultet a další písně, a chvalozpěv vyvrcholí výzvami k radosti a naději. To vše vyjadřuje, že Bílá sobota je dnem očekávání Vzkříšení, dnem, kdy se světlo Kristovo rozlévá do světa a navrací lidem život v plnosti.