Pro Svaté poslední dny jsou Vánoce velmi důležitým svátkem. Také se snaží, aby pro ně vánoční čas byl skutečně připomínkou narození Spasitele Ježíše Krista. Kdysi v Betlémě nebylo pro Marii, Jozefa a novorozeného Mesiáše místo. Název Ježíšek vychází z tradice, že Ježíš Kristus nosí dárky dětem a patří k nejznámějším symbolům českých Vánoc.
Naše děti milují stavění figurek v betlému. K tomu si vyprávíme příběh z Nového zákona nebo z obrázkové dětské Bible. Spolu s dětmi se díváme, co jednotlivé postavy nesou Ježíškovi. Podporujeme je v tom, aby každý rok některé své hračky předaly jiným dětem, a mohly se tak radovat nejen z dostávání dárků, ale i z dávání. Obvykle sledujeme také církevní videa o narození Spasitele, koncert sboru Tabernáklu na Chrámovém náměstí a vánoční zasvěcující shromáždění Prvního předsednictva. Na Štědrý večer máme na stole velkou skleněnou mísu, v ní vodu a plovoucí svíčky. Zhasneme a připomínáme si, že Světlo Kristovo vede všechny lidi k tomu, aby konali dobro. Kromě modlitby díkůvzdání vyjadřujeme vděčnost také navzájem mezi členy rodiny.
Na základě výzvy z časopisu Liahona se Magdaléna Olšinská snaží mít dárky připravené do konce listopadu a během prosince se co možná nejvíce vyhýbat nákupním centrům. Jeden bratr tehdy mluvil o pravém významu Vánoc a o tom, že je to oslava narození Ježíše Krista. Součástí našeho štědrovečerního večera se stal vánoční pudink - symbolický dort pro Ježíška, který od té doby nechybí na našem stole. Je plný sušeného ovoce, oříšků a semínek. Od té doby se snažíme prožívat Štědrý den v duchu pravého poselství Vánoc - s Ježíšem Kristem v samém středu.
Snažíme se, aby nás nezatěžoval shon kolem dárků. K dalším z jejich tradic patří dopis Ježíškovi. Je hezké dávat si dárky navzájem, ale chtěli jsme také symbolicky dát dárek Ježíši Kristu. U štědrovečerního stolu vždycky píšeme něco jako předsevzetí na další rok - o co se budeme snažit nebo čeho se vzdáme. Po štědrovečerní večeři tento dárek vloží pod stromeček jako dárek Ježíškovi. Vánoční stromeček, ozdoby, jmelí a dávání dárků - to vše nám vyjadřuje ducha dne, který slavíme. Ale pravý duch Vánoc se skrývá mnohem hlouběji. Nachází se v životě Spasitele, v zásadách, kterým učil, v Jeho smírné oběti - která se stává naším velkým dědictvím, řekl před mnoha lety bývalý prezident Církve Ježíše Krista Svatého věku Howard W.
Historie a podoba Ježíše Krista v různých kulturách a epochách ilustruje rozmanité zobrazení jeho tváře. O existenci Ježíše Krista máme zprávy nejenom z evangelií, ale i z některých dalších zmínek, např. od římských historiků. Nejstarší literární popisy jeho tváře se objevují až v mimobiblických spisech ve 4. století a zřejmě reagují na tehdejší zobrazení. V římských katakombách už ve 4. století existuje symbolické zobrazení Krista většinou jako bezvousého mladíčka, někdy světlovlasého muže konajícího zázraky. Od 5. století se však najednou na více místech Římské říše začíná objevovat zobrazení Kristovy tváře se shodnými rysy, kromě delších tmavých vlasů a vousů jsou na nich i stopy utrpení. Odborníci soudí, že je ovlivnila podoba zachycená na tzv. Turínském plátně, které bylo tehdy uchováváno v Edesse, a na tzv. Veroničině roušce. Nejstarší dochovaný obraz na dřevěné desce s určitými „portrétními" rysy je uchováván v klášteře sv. Kateřiny na Sinaji a vznikl patrně ve 7. století. Mnohé rysy jsou shodné s Turínským plátnem. Tento vzor ovlivnil Kristovo zobrazování na Východě, byl totiž opakovaně kopírován ikonami. Kristus na ikoně má pravidelnou symetrickou tvář s úzkým dlouhým nosem, bývá výrazně klidný, aby poukazoval na duchovní podstatu. Na západě bylo zobrazování Krista postupně „polidšťováno“ a tvář bývá vlídná s jemným úsměvem, avšak někdy až příliš líbivá, jak ukazují svatové a svatopiety z 19. století. Každý velký umělec se snažil zachytit Krista a jeho tvář tak, jak k němu samotnému Kristovo poselství mluví, a to různými styly od Mistra Třeboňského oltáře po Cranacha, Michelangela, Rafaela či El Greca.
V době Československa se měnila symbolika Vánoc a postava Ježíška byla různě nahrazována Dědem Mrázem. Po Vítězném únoru v roce 1948 se objevovaly snahy, aby v tehdejším Československu nosil dárky Děda Mráz. Jednou z nejvýraznějších snah byl projev tehdejšího premiéra a budoucího prezidenta Antonína Zápotockého, který prosazoval tuto změnu. Ježíšek však zůstává tradičním nositelem dárků zejména v českých rodinách a v mnoha lokalitách se dodnes označuje jako Ježíšek, dětská postava, která rozdává dárky po štědrovečerní večeři a během zimních svátků.
Pražské Jezulatko je jednou z nejznámějších sošek Jezulátka a pochází ze 16. století. Sošku do Čech přivezla vévodkyně Marie Manriquez de Lara, která se v roce 1556 provdala za Vratislava z Pernštejna; Jezulátko se stalo svatebním darem pro její dceru Polyxenu z Lobkovic. Dědictví českých Vánoc a Ježíška tak zahrnuje i historické a náboženské symboly, jejichž kontext a význam se předávají z generace na generaci.
V současnosti je součástí české vánoční tradice i množství dárkových zvyků, dopisů Ježíškovi a symbolických věcí, které napomáhají vztahu rodiny a komunit. Ježíšek jako postava a duch Vánoc se tak prolíná napříč historií, náboženskou tradicí i moderními komerčními praktikami, které se snaží být citlivé k duchovnímu významu svátků a k vzájemné laskavosti mezi lidmi.
Pro vizuální doplnění tématu lze doplnit ilustraci zachycující Ježíška v betlémských jesličkách a dětské výkresy s motivy Ježíška, nebo infografiku o rozdílech mezi Ježíškem a tradičními postavami dárků v různých kulturách.
Vánoční příběh o Ježíškovi pro děti 🎄 Betlémský příběh pro děti 🌟
V rodinách Ježíšek „roznáší“ dárky tak, že po štědrovečerní večeři celá rodina opouští místnost, ve které svítí vánoční stromeček. Následuje příchod celé rodiny do pokoje, kde se začínají rozbalovat vánoční dárky. Nedílnou součástí svátků jsou také předčítané vánoční pohádky, bez kterých si spousta dětí neumí Vánoce ani představit. Je pravda, že v dnešní době už knihy často nahrazuje televize. Asi každé dítě se na Štědrý den snažilo alespoň koutkem oka zahlédnout Ježíška, jak jim pod stromečkem naděluje dárky. Když se Ježíš Kristus narodil v Betlémě, byl v jesličkách jako malé dítě obdarován. To vedlo ke vzniku Ježíška, který též rozdává dárky a lásku svému okolí.
Dary se dárkování staly součástí Vánoc ve větší míře až v 19. století. Většina českých dětí napíše nebo nakreslí Ježíškovi dopis. Ten může dát do speciální poštovní schránky, ale také stačí, když ho dá za okno. Ježíšek si ho vždycky vyzvedne. Česko není jedinou zemí, kde nosí dárky Ježíšek. Santa Claus je v USA a Kanadě dominantní postavou, v Rusku Děda Mráz a v Polsku svatý Mikuláš. Za nejznámější sošku malého Ježíška považujeme Pražské Jezulátko, která pochází ze Španělska a vznikla v 16. století. Sošku do Čech přivezla vévodkyně Marie Manriquez de Lara, která se v roce 1556 provdala za Vratislava z Pernštejna. Jezulátko se stalo svatebním darem pro její dceru Polyxenu z Lobkovic. Po Vítězném únoru v roce 1948 se objevovaly snahy o to, aby v tehdejším Československu nosil dárky Děda Mráz, a tím došlo k transformaci některých zvyků.
Ježíšek dnes často zůstává klíčovým duchovním symbolem Vánoc; jeho původ a role jsou pro děti i dospělé připomínkou narození Spasitele Ježíše Krista a zároveň odrazem bohaté kulturní tradice českých Vánoc, která zahrnuje modlitby, rodinné setkání, dárky, čtení pohádek a vzájemnou laskavost.