Kristus Král zavedl papež Pius XI. slavnost Ježíše Krista Krále pro celou církev vydáním okružního listu "Quas Primas" 11. 12. 1925. V něm na závěr milostivého roku osvětlil Kristovu královskou vládu. Zdůraznil také, že "Svátky mají na věřící větší účinek než dokumenty učitelského úřadu církve. Protože svátky seznamují s pravdami víry všechny věřící a nejen některé." Evangelia této slavnosti nám během tříletého cyklu otevírají tři pohledy na Krista Krále.
Tristupňový pohled na Krista Krále
V cyklu A (r.2011) nám Matouš představuje Syna člověka přicházejícího ve své slávě k poslednímu soudu. V dalším B apoštol Jan představuje Pána Ježíše s trnovou korunou, odpovídajícího na otázku, zda je král. Ve třetím pohledu C Lukáš zdůrazňuje nápis nad jeho hlavou: "To je židovský král." Současně poukazuje na to, že je králem lásky a milosrdenství.
Proroctví a skutečné Království
Jeho vláda byla vícekrát předpovězena: "Bude vládnout od moře k moři, od Řeky (Eufratu) až do končin země. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit." (Ž 72,8.11). Od věčnosti je pouze Trojjediný Bůh. "Bůh - Syn se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a na věky spasil." To je jedna ze šesti základních pravd našeho náboženství.
Ježíšovo utrpení, smrt a vzkříšení byly předpovězeny. Již při Zvěstování Panně Marii anděl řekl: "Bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida." Byl chudý, protože se narodil ve chlévě, v cizích jeslích, později plul po jezeře v cizí loďce a do Jeruzaléma jako král přijížděl na cizím oslátku. Byl mocný, vždyť již jako maličké dítě vyděsil krále Heroda, coby chlapec uvedl v úžas učitele, v dospělosti se ho báli vůdcové národa.
Poslouchaly ho živly, prchali před ním zlí duchové. Skutečně milovaný nespočetným množství lidí, které získal a získává svou láskou. Nepoužil žádné zbraně jako dobyvatelé zemí, přesto mu patří srdce lidí všech národů. Stal se pokrmem, aby v nich mohl kralovat. V jeho síle, společně s ním, jeho věrní berou na sebe odříkání a oběti za druhé. Toho všeho dosáhl s trnovou korunou na hlavě skrze potupnou smrt na kříži, aby nás zachránil.
V Matoušově evangeliu jej vidíme jako Soudce. - Tím rozhodujícím, na co se zeptá, bude láska. Jeho království je totiž královstvím lásky. - "Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů." ..."Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa."
Kristus na kříži a zrození národa víry
Těm, co dbali jen o to, aby se měli sami dobře, bude muset odpovědět: "Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly..." Úděl lásky na zemi často provází pohrdání a utrpení, nad kterými jedině láska dokáže vítězit.
Pilát řekl Ježíšovi: "Ty jsi židovský král? ... Čeho ses dopustil?" Ježíš na to řekl: "Moje království není z tohoto světa." Pilát se ho zeptal: "Ty jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě."
Nad ním byl nápis: To je židovský král. Janovo evangelium ukazuje, že autor nápisu byl Pilát, a že nápis četlo mnoho Židů, protože místo ukřižování bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. Židovští velekněží žádali změnu, Pilát odpověděl: "Co jsem napsal, napsal jsem."
Ale Ježíš, který lidovou známost nechává stranou, jedná jako Král i v okamžiku poprav; jeho království není z tohoto světa, ale z Boží slávy a lásky. "Dnes budeš se mnou v ráji" - říká Ježíš z kříže tomuto zločinci, a tím potvrzuje, že královská milost překonává zřetelnost světského života. Amen.
Epistémé a Kristova velikost skrze slabost
Útěcha a lekce zlotřilého mužstva u kříže ukazují, že Bůh zjevuje svou velikost v maličkosti a moc ve slabosti. Kristus ukazuje svoji královskou důstojnost tím, že je služebníkem, služebníkem až na kříž a tím uděluje milost a zachraňuje před smrtí. Proč Ježíš kanonizoval toho muže, který do té doby páchal jen nepravosti? Mohl svatým učinit někoho počestného, ale on zvolil opaku: ukázal, že Boží soucit je nekonečný a že i zločinec může najít cestu k Bohu skrze lásku.
Jan nám říká: Bůh je láska. Tuhle větu si autor vybavuje jako základ života a kazatelství - láska je smysl a cíl každé víry. Papežské myšlenky o kanonizaci lotra po pravici vyzývají k zamyšlení nad tím, že Kristus sám dává lidem šanci a že svatí mohou mít podobu i mezi největšími hříšníky. A tak jde o to, aby se Kristus Král dotkl našich srdcí prostřednictvím slabosti a lásky, nikoli prostřednictvím síly a moci světa.
Život v lásce jako odpověď světu
Musíme se stát ztělesněním lásky a darovat sami sebe. Smyslem pravdy je odhalit každému z nich, ať už miluje málo nebo vůbec, že je schopen lásky. Každé mé kázání je kázáním o lásce. Dostávám se k ní přes různá témata. Ibn Arabi, ten muslimský imám, to řekl: Mým náboženstvím je láska. Musíme se stát ztělesněním lásky a darovat sami sebe.
Čím se Kristus Král liší od běžných představ o moci? Svět miluje to, co je jeho, a proto to, co není ze světa, nemiluje. Avšak žádné království z tohoto světa neřeší úplně a s věčnou platností osud člověka. Ježíš je tedy podivný Král, který nejlépe ukazuje svou vládu skrze obětování a službu až na kříž. A ti, kdo patří do jeho království, nejsou jeho poddanými, ale jeho bratry, královskými syny.
A tak se Kristus Král stává skutečným světlem a nadějí pro věřící. Dějiny křesťanství i historie světa to potvrzují: Království není odtud, a přesto jeho přítomnost tady mění životy. Kde jsme my v tomto příběhu? Odpověď leží v tom, že i my jsme voláni k tomu, abychom žili jako lidé, kteří uznávají Krále, jenž kraluje skrze lásku a oběť.
