Blansko bylo přeneseno ze Starého Blanska 1431 biskupským manem Mikulášem z Vážan. První zaručená zmínka o tvrzi však pochází až z roku 1532, kdy Jan Skála z Doubravky prostavěl 900 zlatých. Přestavbu na renesanční zámek dokončil 1604 Jan Žalkovský ze Žalkovic. Za třicetileté války byl poškozen a opravili ho Gellhornové, kteří zde sídlili od 1694. Zadlužili ho a museli 1766 prodat Salmům kteří sídlili v Rájci a blanenský zámek používali jako letní sídlo. 1818 zámek vyhořel a hrabě Hugo František Salm ho nechal opravit do dnešní podoby.
Na Starém Blansku stál již sto let kostel svatého Martina, který nechal postavit olomoucký biskup Jindřich Zdík, syn kronikáře Kosmy a jeho ženy Božetěchy. Poblíž kostela byla premonstrátská tvrz, jejichž řád Zdík do českých zemí v polovině 12. století rozšířil. Farář Remigius za časů tatarského vpádu jezdil na bělouši a poskytoval útěchu umírajícím a uděloval jim poslední svátost. Když Tataři vpadli do osady, uprchli blanenští občané do lesů nad strání Mošny, táhnoucích se k Brnu. Do vylidněného Blanska přijel templářský rytíř Damián navštívit svého bratra Remigia; tlupa Asiatů jej obklíčila a nastal boj. Pro záchranu modlil se Remigius a templáři byli vytáhnuti do bezpečí.
Boskovice je empírový zámek, který postavil František Xaver Ditrichštejn 1826. Součástí je jízdárna, skleník a rozlehlý park. 1856 ho získal rod Mensdorff-Pouilly. Kunštát je gotický hrad přestavěný na renesanční zámek, později klasicistně upravený. Kunštát nechal postavit Kuna ze Zbraslavi a Kunštátu 1279. Hrad získala 1414 poděbradská větev rodu, konkrétně Heralt z Kunštátu a Líšnice, poručník Jiřího z Poděbrad. 1521 hrad koupil Vilém z Pernštejna. 1529 jej prodal Janu Černčickému z Kácova a ten hrad přestavěl na zámek. Přes několik dalších majitelů se Kunštát dostal do majetku Hohenlohů, kteří mu dali 1800 současnou podobu ve slohu klasicismu. 1912 se správy velkostatku ujal jediný potomek komtesa Františka Leopoldina Marie.
Letovice byla dřevěná Bořitova tvrz, kterou přestavěl na kamenný hrad asi Heřman z Letovic po 1250. Hrad je písemně doložen až 1360, kdy se majiteli stali páni z Letovic a Ronova. 1424 ho zničili husité. 1446-1505 vlastnili polovinu hradu a panství pánové z Lomnice a druhou polovinu pánové z Boskovic. Pak jej plně ovládli Boskovičtí a hrad prošel gotickou přestavbou. Postupně procházel rukama Hardeků, Thurnů, švédských vojsk, Bruntálských z Vrbna, hraběnky Erdëdy, hraběnky Elišky z Náchoda a konečně ostřihomského arcibiskupa Jiřího Szelepczenyi, jenž z něho udělal zámek. 1820 upravila zámek do dnešní empírové a pseudogotické podoby rodina Kálnoky z Köröspataku. Gustav Kálnoky byl 1881-1885 ministr zahraničí Rakouska-Uherska.
Lysice stojí na místě vodní tvrze pánů z Kunštátu z doby okolo 1300. Renesanční zámek byl postaven koncem 16. století za Pernštejnů a Černčických. Barokní přestavbu zařídil 1711 hrabě Antonín Amatus Serényi. Poté zámek koupil Jan Leopold z Ditrichštejna, který jej o několik let později prodal rodu Piatiů. Na počátku 19. století získali Lysice Dubští z Třebomyslic. K areálu patří okrasná zahrada, oranžerie, kolonáda a skleníky.
Rájec nad Svitavou byl postaven v místě tří středověkých tvrzí, které byly pobořeny nejprve okolo 1400 za markraběcích válek mezi lucemburským markrabětem Joštem a jeho bratrem Prokopem a posléze 1431 padly za oběť husitům. 1464 získali rájecké panství Drnovští z Drnovic. Obnovili jednu tvrz v gotickém stylu a poté 1570 nechal vynikající hospodář a nejvyšší dvorský sudí markrabství moravského Bernard Drnovský z Drnovic sídlo přestavět na renesanční zámek. 1756 zámek zničil požár. 1763 koupil zříceninu hrabě Antonín Karel Salm-Reifferscheidt, hofmistr Marie Terezie a zároveň vychovatel Josefa II. Reprezentativní sídlo postavil ve slohu na pomezí rokoka a klasicismu. Inspiroval se v letních sídlech francouzské šlechty doby Ludvíka XVI. 1949 byl zámek zpřístupněn veřejnosti.
Velké Opatovice stojí na místě malé tvrze, kterou 1699 přestavěl na skromný barokní zámeček Jiří Markvart z Vězník. Na odvodněných bažinách vznikl zámecký park. 1757 nechal hrabě Karel Otto Salm-Neuburg zámeček zbourat a postavil pozdně barokní stavbu, která stojí dodnes. Od 1934 zámek vlastní obec, která do něj nastěhovala obecní úřad a obecní školu. 1973 vyhořela jižní část zámku a byla stržena. V zámku sídlí městský úřad, banka a soukromé firmy.
Blanenská farnost s kostelem sv. Martina patří mezi nejstarší na Moravě. První historicky zaručená zpráva o Blansku pochází z roku 1131, kdy se Blansko a Rájec uvádí jako bohaté statky olomouckého biskupství. Zmínka o obci a jejím kostele se nachází v Kronice kanovníka vyšehradského. Roku 1138 bylo započato se stavbou ve stylu prvních tvrzí s vysokou zdí k obranným účelům, dokončenou v roce 1140. Kostel byl posvěcen téhož roku samotným biskupem Zdíkem. Velká část tohoto původního románského kostela je i navzdory pozdějším přestavbám dochována dodnes. Pod kostelem se nacházejí hroby a základy z Cyrilometodějského období. Archeologickým záchranným průzkumem z podzimu roku 2017 byly doloženy základy dřevěné stavby u severní části lodi a úlomky keramiky odkazující na období kolem 1050. Zdá se být pravděpodobné, že v době tatarských nájezdů r. 1241 a v době husitských válek byl kostel vážně poškozen. O jeho obnovu se s největší pravděpodobností zasloužil nový olomoucký biskup a od roku 1436 také nový majitel statku Blansko Pavel z Miličína. O tom, že kostel v 15. století doznal určitých oprav či úprav, může svědčit popis kostela pocházející z konce 17. století. Kostel byl výrazně obnoven roku 1707 nákladem rodiny Gellhornů. Byla postavena nová věž, oratorium a kůr. Tento fakt je dokumentován erbem Gelhornů a nápisem na věži nad vchodem do kostela, pamětní deskou zasazenou do kostelní zdi. Další významnou úpravou bylo prodloužení kostelní lodi k východu a přestavba kněžiště, která proběhla r. 1793 nákladem blanenského mlynáře Václava Matušky. O tom svědčí pamětní kámen. V této době se prakticky zastavil stavební vývoj kostela a jeho tehdejší podoba se dochovala až dodnes.
Svatý Jan nad Skrýšovem byl založen na počátku 18. století a patří tedy k nejmladším osadám na Sedlčansku. Na vršku nad Jedlí a Skrýšovem bývala studánka s údajně zázračnou vodou. Majitel Skrýšova Adam Ignác Mladota ze Solopisk vystavěl kolem roku 1705 u studánky kapli ke cti Čtrnácti svatých Pomocníků a sv. Jana Nepomuckého. Na místě kaple stálo dům - hájovna. V letech 1760-1764 nechal postavit kostel svatého Jana Nepomuckého baron Norbert Kfelíř ze Zakšova, nejvyšší lesmistr knížete Schwarzenberga. Kostel je barokní stavba s unikátní mansardovou střechou a tvarem hořícího srdce. Baron Kfelíř získal pro kostel části ostatků svatého Jana a dal je zasadit do relikviáře. U kostela bylo vystavěno obydlí pro kaplana a to byl počátek osady, která dostala jméno podle kostela a která se odlišovala od jiných „Svatý Jan“ osad názvem „nad Skrýšovem“. Prvním knězem byl zámecký kaplan F. Engelthaler, po něm Jan Filip; při kostele vzniklo svatojanské bratrstvo, které bylo roku 1785 zrušeno. Do roku 1901 měla osada obecní knihovnu, 1904 zde byla založena poštovna, 1907 přeměněná na poštovní úřad, a Kampeličku založenou v roce 1906. V roce 1923 byla založena obecní kronika. Na jižním okraji osady byla postavena škola, která dnes slouží jako Ústav sociální péče. Kostel i fara jsou památkově chráněnými objekty.
Jednou z unikátních staveb v regionu je dřevěný kostel sv. Paraskivy v Blansku, převedený z Podkarpatské Rusi jako jedna z pěti kostelíků zachráněných v rámci státní podpory. Kostel je nejstarším zapsaným typem rusínské gotiky v ČR a jeho ikony jsou též kulturní památkou. Kostel byl původně pravoslavný v Nižním Selišti, zahájena stavba v roce 1601 a dokončena 1641; do Blanska byl přepravován v roce 1936 a během tří měsíců znovu sestaven. Později přešel pod správu řecko-katolické církve a sloužil až do 20. let 20. století. V roce 1928 byl zařazen mezi kulturní památky a v roce 1936 odkoupen a převezen do Blanska. Kostel je dnes jedním z vyhledávaných historických skvostů regionu.
V Blansku se od roku 1990 obnovil život spolkový a kulturní. První událost v Katolickém domě po osamostatnění byla oslava matek v květnu 1990. V následných letech vznikla Společnost katolického domu a formovala se její činnost ve spojení s Jednotou Orla, Křesťanským domem a dalšími organizacemi. V prosinci 1992 se konala výstava betlémů, která přilákala 1700 návštěvníků a byla opakována i v dalším roce. V roce 1993 vznikla Jednota Shel Schonstatického hnutí a od roku 1994 se konala celostátní setkání provozovatelů Katolických domů a Orlů ČR. Katolický dům slouží jako kulturní a společenské centrum s často pronajímaným sálem pro firmy, koncerty, výstavy i veřejné akce.
V následujících letech došlo k významným rekonstrukcím a rozšířením prostor Katolického domu. V letech 1996 a 1998 byla zakoupena sousední nemovitost se zahradou pro zajištění bezbariérového přístupu a rozšíření prostoru o malý sál a kuchyňské zázemí. V roce 1999 byla v Blansku založena jednota Orla, od roku 2000 začala působit Kolpingova rodina. Tato období znamenala oživení kulturního života města, s výstavami, divadelními premiérami a společenskými akcemi. V roce 1991 se konal první spolkový ples a po něm pokračovaly další kulturní a společenské akce, které posílily občanskou společnost a připomněly historické tradice regionu.
