Školní rok může být zahájen rodinnými bohoslužbami, které otevřou téma nového cyklu nedělní školy. Název cyklu je Dál přece nejdeme sami. Věříme, že nás na cestě doprovází Hospodin. Dovídáme se o něm z Bible. Otevírají se před námi příběhy lidí, které Pán Bůh zavolal, doprovázel, mluvil k nim, pomáhal jim. A oni mu věřili, spolehli se na něj. Někdy. Někdy taky ne, žili si po svém.
Je dobré znát ty dávné příběhy. Nejsme na cestě víry sami, máme kořeny. Poutem společné víry jsme spojeni se svědky, kteří žijí teď i kteří už zemřeli. Používáme slovo rodokmen. Jak vypadá strom našeho rodu, rodu víry? Kde nebo kdo jsou kořeny, ze kterých čerpáme sílu a které nás kotví k zemi? Co je tím kmenem, který roste vzhůru a nese korunu? Dál přece nejdeme sami, zpíváme. Věříme. Kde se ta víra bere a čemu nebo komu vlastně věříme, budeme hledat v příbězích.
Ideálně se dětem propojí jejich příběh, aktuálně např. vzpomínky na prázdniny, s příběhy biblickými. Důležité je rozpomínání na příběhy, postavy, situace… spojené s vírou v Pána Boha - proto také chodíme do kostela a nedělní školy. Název letošní přípravky je: Dál přece nejdeme sami. Kdo jde/šel/půjde s námi? Pán Bůh. Je neviditelný. Vzkříšený Ježíš už je jiný něž byl pozemský. Může být najednou v Emauzích (v. 31) a Jeruzalémě (v. Ježíš se k lidem na cestě přidal, začali spolu mluvit. Už to není jen hovor o něm, ale s ním. Mesiáš musel trpět - říká ten neznámý. V. Večer: Čas večeře, ale taky je vystižena časnost a ohrožení lidského života (den se schyluje); slova prosby „Zůstaň s námi, den se schyluje“ jsou prosbou večerní, příp. U Lukáše je důležité „vidění očima spásy“ (Lk 2,30).
Verše 24,33-35: Návrat do Jeruzaléma, setkání s ostatními, další svědectví, jak se jiní setkali se vzkříšeným - ekumenicita: tito dva muži nebyli jediní, kdo se s Ježíšem vzkříšeným setkali. Příběh o cestě do Emauz se obvykle čte a vypráví po Velikonocích. Je to jedno ze setkání se vzkříšeným. Tentokrát s tímto příběhem zahajujeme nový cyklus nedělní školy, otvíráme jím starozákonní vyprávění. V nedělní škole si vyprávíme biblické příběhy. Letos budeme začínat od začátku knihy Genesis.
Pokorný, Petr: Vznešený Teofile. Teologie Lukášova evangelia a Skutků. Při bohoslužbách můžeme začít pracovat s plakátem stromu, začít ho zaplňovat shora (od vrcholku koruny) pomocí fotek či jiných portrétů dětí, případně dalších členů sboru - to jsme my (teď v Emauzích, když se začínáme rozpomínat). Tuto úlohu navrhujeme jako rodinné bohoslužby na začátku školního roku. Pokud ve vašem sboru nezačínáte školní rok rodinnými bohoslužbami, ale nedělní školou, můžete zvl. Tento týden skonily prázdniny, někteří jste šli do školy nebo do školky. Vzpomínáte rádi na prázdniny? Vyprávíte, co jste zažili? Co ještě ke vzpomínání pomáhá?
(Ukážeme dětem a celému sboru velkou Bibli. Zavřenou. Co je to za knihu? Co v ní je? (Příběhy - o čem? Občas někdo vezme Bibli, někde ji náhodně otevře, začne číst… a moc tomu nerozumí. Abychom těm starým příběhům trochu rozuměli, chodíme do kostela a do nedělní školy. To je jasné, že nejde jen o to Bibli otevřít. Je třeba porozumění. A přijetí, pochopení, že to nějak souvisí s námi. Tomu se říká víra. V kostele i u nás doma otevíráme Bibli jako křesťané. My jako křesťané věříme, že Ježíš vstal z mrtvých. Proto byl hrob prázdný. Ale to, že je prázdný hrob, není žádný důkaz zmrtvýchvstání. Někdo, když to uviděl, uvěřil. Ti, kdo uvěřili, šli to říct dál. Smutek z Ježíšovy smrti trval dál. Taky ti dva, Kleofáš a jeho přítel, byli skleslí. Oči upřené do země, až najednou si všimnou, že s nimi jde ještě někdo. „O čem si povídáte? „Ty nevíš?!
Teď následuje část vyprávění o Emauzích: Ten muž, který je doprovázel, začal vyprávět. Staré příběhy o Mojžíšovi a Izraelcích, o králi Davidovi a o prorocích. Díval se na ty dva muže a říkal: „Izajáš mluvil kdysi o mesiáši, který bude trpět. Ti dva sledovali každé jeho slovo. Vždyť ty příběhy známe! Ale jak on je vykládá! Jako by tady všichni ti lidé najednou ožívali. Ale nejen ti lidé z příběhů. Dvěma posluchačům se příběhy začínají skládat dohromady. Mají pocit, že sami nějak patří do té řady lidí. „Víte,“ říká ten neznámý průvodce, „Pán Bůh byl s těmi lidmi od začátku. Co vznikl svět. A pak Abraham, Izák, Jákob. „Ale tím to neskončilo,“ přidává se druhý. Neznámý průvodce pokyvuje hlavou. Už jsou skoro na místě. „Ne, ještě nechoď, zůstaň s námi. Zůstane s nimi. Nebo - kdo jsou vlastně hostitelé? Podívají se na sebe. Vždyť je to jako tenkrát s Ježíšem. Bral ten chleba a rozdával úplně stejně! Ježíš! Nevidí ho, ale mají radost. Mají Ježíše v srdci. Věří, že ten velký příběh neskončil. „Kleofáši, ty ženy měly pravdu. Ježíš nezůstal mrtvý v hrobě. On opravdu žije. Pojď, půjdeme do Jeruzaléma. „Víš,“ odpovídá ten druhý, „my do toho příběhu také patříme. K Abrahamovi a Mojžíšovi a Samuelovi a Izajášovi… Je to jeden velký strom. Kořeny má někde hluboko a dávno, my jsme na stromě nahoře.
Na začátku pochopíme, že strom víry je živý obraz rodinné víry a dědictví biblických příběhů. Ukážeme plakát stromu, který budeme postupně v nedělní škole doplňovat, vysvětlíme, co na něm je a co tam bude. K začátku můžeme ukázat album fotografií a vzpomínky na prázdniny-to jsou naše události, rodiny, vzpomínky… Které ale souvisí s tím biblickým stromem nebo stromem víry. Pomůcky Album fotografií, nějaké vzpomínky na prázdniny, Bible (nejlépe velká), případně šátek na zabalení, obrázky velikonočního příběhu a příběhů starozákonních.
Veřejně se modlíme: Pane Bože, děkujeme za prázdniny a dovolenou, za to, co jsme zažili, jak jsme si odpočinuli, co jsme viděli… Děkujeme za lidi, s kterými jsme se setkali. Pane Bože, stojíme na začátku nového školního roku. Budeme otevírat Bibli od začátku, od stvoření. Těšíme se na ty příběhy. Rádi bychom jim rozuměli a pochopili, že se týkají také nás. Prosíme, pomáhej nám v tom. Prosíme, dávej se nám poznat.
Jeho rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dny a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty; teprve potom ho hledali mezi příbuznými a známými. Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. Když ho rodiče uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal?“ Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali! Odpověděl jim: „Proč jste jmě hledali? Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci.
Bože, náš nebeský Otče, děkujeme ti, že s tebou můžeme začínat další školní rok. Víme, že jsme lidé slabí a nedokonalí. A tak pokračujeme v modlitbách, prosbách a vděčnosti spolu s rodinami a sborem.
V souladu s tematickými lekt momenty připravíme i praktické prvky: plakát stromu doplníme fotkami dětí, využijeme velkou Bibli, připravíme materiály pro hru “doplnit rody a příběhy” a nabídneme krátkou reflexi pro děti i dospělé. Tato úvodní bohoslužba slouží jako otevření nového cyklu, kde se spojí rodinná zbožnost, biblické vyprávění a sdílení vzpomínek na prázdniny a dozvídání o víře, která je kořeny a zároveň větevmi napojenými na současnost.
Možnosti vizuální podpory zahrnují také jednoduchou tabulku s rodem víry a základními biblickými odkazy, které budou děti i rodiče postupně objevovat během roku. V rámci doprovodných materiálů může vzniknout i krátká sada posterů a ilustrací, které propojí starý a nový zákon s každodenním životem dítěte.
tags: #bohosluzba #k #zahajeni #skolniho #roku