Děti uslyší a uvidí příběh o Zacheovi. Děti se zamyslí nad důležitými momenty Zacheova příběhu. Uvědomí si, že podstatným momentem je Ježíšova aktivita, jeho přijetí Zachea. Hříchy jsou doslova „dluhy“, tj. to, co jsme dlužni Bohu nebo svým bližním, protože jsme něco provedli, nebo naopak zanedbali. Je to v podstatě narušení vztahů a odcizení, kdy je lidské „srdce zakřivené jen do sebe samého“; je to stav i skutek, kterému se v tomto světě chtě nechtě nemůžeme vyhnout.
Odpuštění a jeho význam: Odpuštění (přijaté i nabídnuté) pak dává našemu životu zakotvení, nosnou tóninu. Výraz použitý pro odpuštění znamená také propuštění, upuštění od něčeho, prominutí, uvolnění z pout i závazků… zkrátka osvobození od toho, co spoutává. Odpouštění hříchů je podstatným tématem Ježíšovy činnosti. Ježíš o něm káže i sám hříchy odpouští, což je v očích znalců Božího Zákona pobuřujícím jednáním (Mk 2,5nn) - jen Bůh má přece pravomoc odpouštět hříchy!
Vede tedy k otázce: Kým je Ježíš, jakým právem to činí? Tímto článkem vyznáváme, že člověk je „přijatelný“ a Bohem přijímaný navzdory svým hříchům, bez vlastní zásluhy, z pouhé Boží milosti. To je křesťanská svoboda - nejsme závislí na vlastním výkonu; můžeme přijmout sami sebe, přiznat (sobě i ostatním) své viny. Tato výpověď kréda v sobě nese téma situace, do níž bylo vyznání víry prvotně určeno - tj. téma křtu ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů (Sk 2,38). Odpuštění, které Kristus dává, není pouhá idea nebo programové prohlášení. Odpuštění hříchů se děje, týká se konkrétně našich životů, reálně „má nad námi moc“ díky působení Ducha svatého.
To, že byl Zacheus celníkem znamená, že spolupracoval s Římany a měl z toho zřejmě značný osobní prospěch. Vybíral poplatky od ostatních židů (mýtné, daně atp.) a odváděl je pohanům a okupantům, tzn. byl to kolaborant a hříšník. Zacheus nemohl pro zástup spatřit Ježíše. Toužil poznat, kdo to je, ale mezi ním a Ježíšem je propast Zacheovy malosti - Zacheus je „malý člověk“ vzrůstem i životem; zároveň ale jsou tu bariérou ti, kdo jsou u Ježíše! - ti kdo tu byli dřív, jsou vyšší, zbožnější atd. Představa, jak malý člověk a veliký boháč v jedné osobě leze na moruši, je tragikomická.
Ježíš oslovuje celníka jménem, jako by ho znal. Ježíš ten den musí zůstat v Zacheově domě. Přichází podobně jako lékař tam, kde je to nutné, kde je ho třeba. Zachea nedokázal změnit Boží zákon, lidská slušnost, morální principy, ani solidarita s vlastním lidem, nečinil žádné pokání; zbožností, ani vírou si Ježíšův příchod nezasloužil - prvotní je tu aktivita Boží… teprve když Zacheus poznal radost ze společenství, když poznal, že u něho doma a s ním u jednoho stolu chce Kristus být, nalezl sílu změnit svůj život.
Reakce zástupu kolem je nápadně protikladná k Zacheově radosti. Je to také syn Abrahamův, tzn. i když pro ostatní už byl možná dávno mrtev, dávno vypadl z domu Božího, tak Ježíš přišel, aby hledal, co zahynulo a přivedl ho zpět. Zacheus slibuje, že nahradí ošizeným čtyřnásobně, co sebral, podle Zákona by ovšem stačilo nahradit škodu a přidat pětinu. Pojmy hřích i odpuštění jsou pro děti poměrně abstraktní; jejich závažnost příliš nevnímají. Rozvést a opsat téma jako vyčleněnost hříšníka a jeho přijetí bude pochopitelnější.
Křest je pro každého z nás podobná událost, jako když Ježíš volá jménem na Zachea. Při křtu vyznáváme své hříchy - tzn. vyznáváme, že na tom nejsme o nic líp než celník hříšník. A stejně jako on se také radujeme. Dnes budeme slavit večeři Páně. Pravda je, že se při ní zrovna nepřejíme; dostaneme jen kousek chleba a doušek vína. Důležitější je však přátelství Boží. Až kolem tohoto stolu, smíme si uvědomit, co všechno od Boha dostáváme.
V Jerichu byl Zacheus postavou, která vzbuzovala odpor i zvědavost. Lidé nechali práci a sbíhali se k Ježíšovi a chtěli ho vidět. Zacheus byl malý a lidé ho přehlíželi. Když Ježíš přišel, zastavil se pod stromem a řekl Zacheovi, že musí zůstat v jeho domě. Zacheus rychle slezl a s radostí ho přijal. A v tu chvíli se stal zázrak: Zacheus uvedl, že polovinu svého majetku dá chudým a pokud někoho ošidil, vrátí mu čtyřnásobně. Ježíš prohlásil: dnes přišla záchrana do tohoto domu, protože i on je syn Abrahamův.
Druhé čtení: Analýza motivů a důsledků setkání. Zacheus byl bohatý výběrčí daní, lidé ho nechtěli mezi sebou. Ale Ježíšova návštěva mu ukázala, že Bohu na něm záleží. Vztah s Ježíšem znamenal pro Zachea změnu: vnitřní radost, ochotu vrátit škodu a radikální změnu života. Tímto příběhem se ukazuje, že Boží milost neřeší minulost jen formálně, ale skutečně mění člověka a jeho vztahy.
Reakce veřejnosti zůstává: lidé reptají a nechápou, proč má Ježíš sloužit takovému člověku. Přitom Ježíš vyhlašuje spásu pro Zachea a jeho rodinu. Životní lekce pro děti: nikdo není mimo Boží milost; Bůh hledá ty, kteří se cítí ztraceni, a nabízí jim nový začátek. Měli bychom být otevření přijmout ty, kdo kdysi ublížili, a vidět v nich také člověka, kterého Bůh miluje.
Konečný důraz: Ježíšova odvaha a důvěra, že Zachea může změnit svůj život, inspirovala jeho rozhodnutí. Zacheusovi bylo dovoleno a připomněno, aby změnu uskutečnil; a on to učinil radostně. Každý z nás díky Ježíši Kristu dokáže udělat, co mu srdce napovídá. Nikdo nemusí být omezen svým minulým selháním; lze začít znovu a žít ve svobodě a důvěře v Boží milost.
- Zacheus - vrchní celník, bohatý a odsuzovaný, toužící vidět Ježíše.
- Setkání s Ježíšem - pozvání k návštěvě v domě, radost a proměna.
- Reakce zástupu - odpor a překvapení, ale Ježíš vyjadřuje milosrdenství.
- Odpuštění a náprava - návrat ukradených prostředků, čtyřnásobně.
- Život po setkání - víra, nová solidarita, spása pro domácnost a život v Bohu.
Zacheus
Poznámka pro učitele a rodiče: Příběh Zachea ukazuje, že hodnota člověka není určena jeho postavením, bohatstvím ani minulými činy. Důležité je, že Ježíš vyhledává i „malé postavy“ a že odpuštění není jen teoretické prohlášení, ale reálná změna života vedená Duchem svatým. Děti mohou vytvářet komiks z jednotlivých scén, kreslit Zachea a Ježíše, a během následné diskuse navazovat na otázky: Co pro mě znamená být přijatý Bohem? Jak mohu odpovědět milosrdenství druhým? Jaké činy konkrétně mohu podniknout, abych vyznal lásku a vizi odpuštění ve svém okolí?
V katechetických materiálech se uvádí, že Zachesův příběh zahrnuje nejen setkání s Ježíšem, ale i důležitost společenství a křtu jako vyznání víry a odpuštění (Sk 2,38). V závěru zůstává výzva: přijali bychom člověka, který nám kdysi ublížil? Uvěřili bychom, že se změnil? A jak na to odpovíme ve svém společenství, v kostele a ve škole?