Základatel moderní keramické tradice a významný pedagog Bohumil Dobiáš st. byl jedním z průkopníků české moderní keramiky s přímou vazbou na bechyňskou keramickou školu.
Narodil se 21. listopadu v Úročnici na Benešovsku.
Řemeslnou praxi získal v dílnách a továrnách v Bechyni, Svijanech, Kostelci nad Černými Lesy, Hrdějovicích, Kleci, Poštorné a Státním archeologickém ústavu.
Studoval v letech 1926-1933 Uměleckoprůmyslovou školu v Praze v ateliéru Josefa Drahoňovského.
Jakožto výjimečná osobnost českého výtvarného umění 1. poloviny 20. století měl značný osobní vliv na řadu oborů, především pak na české sklářství.
Náhoda nebo inspirativní prostředí spolužáků z ročníku ovlivnilo českou keramiku v osobnosti Otto Eckerta či sochařství ve Vincenci Vinglerovi.
Rovněž svým pedagogickým působením na zdejší škole a svou tvorbou i osobním příkladem položil základ přeměny vnímání keramiky od užitné funkce k unikátním autorským plastikám.
Vyučoval modelování a kreslení na keramické škole až do své smrti (zemřel 11. dubna 1964 v Táboře).
I nyní lze v české keramice pozorovat vliv "Dobiášovy školy".
Založil v Bechyni i rodinnou tradici keramiků.
Nejvýznamnějším umělcem a pedagogem byl jeho syn Bohumil Dobiáš ml.
Svůj výtvarný talent věnoval generacím žáků a vždy na něj bylo vzpomínáno jako na člověka vstřícného, tolerantního a přitom nesmírně výtvarně schopného, řemeslně zručného.
Věnoval se také publikační činnosti (časopis Panorama, knihy Jak vzniká socha, Život a práce Václava Mařana atd.).
Na souboru autorských váz ze sbírek Mezinárodního muzea keramiky a z depozitáře Střední uměleckoprůmyslové školy Bechyně lze nalézt esenci vlivu Bohumila Dobiáše st. na místní tradici a českou keramiku.
Inovoval tvar vázy do tzv. vázy dobiášovského typu, charakteristického pro Bechyni: točeného tvaru s vysoce posazeným "břichem", nízkým hrdlem a široce otevřeným horním okrajem.
Povrch je pestře glazovaný krystalickými glazurami nebo plastický a glazovaný.
Monumentální tvary s malovanými motivy inspirovanými místním životem se objevují na váze s Rybáři.
Na žluté váze s nápisem je patrna inspirace tvorbou Pabla Picassa.
K vidění jsou v expozici v patře muzea.
Známou částí tvorby jsou pestře glazované reliéfy, především na téma lidových písní a říkadel, které společně se žáky vytvářel ve válečných letech.
Další částí tvorby je navrhování sériově vyráběných porcelánových jídelních a nápojových servisů pro průmysl.
Navrhl takřka sutnarovské tvary.
Navázal spolupráci s Krásnou Jizbou Družstevní práce, výtvarným oddělením Práce i Svazem československého díla.
Jeho tvorba byla prezentována především v jižních Čechách.
Zařazen byl do většiny zásadních výstav české keramiky druhé poloviny 20. století, také do výstav spojených s výtvarným uměním 30. let: Český funkcionalismus 1920-1940.
Rovněž se účastnil zahraničních výstav např. v roce 1969 ve vídeňském MAK.
Text použit se souhlasem autorky z výstavy Fenomén B.
Sochař Bohumil Dobiáš ml. se narodil v Nemanicích u Českých Budějovic.
Nejdříve získal řemeslné a odborné zkušenosti v hrnčířské dílně bratří Štěpánků v Hrdějovicích a v bechyňské tovární výrobně keramiky Keras.
Těsně po druhé světové válce v letech 1945-1948 vystudoval místní keramickou školu a pokračoval na pražskou Vysokou školu uměleckoprerušmyslovou do ateliéru keramiky ke spolužáku otce prof. Otto Eckertovi.
Ročníkovými spolužáky mimo jiné byli Dagmar Hendrychová, Rudolf Jurnikl, ateliérovým spolužákem byl Vítězslav Eibl a budoucí kolega Jaroslav Podmol.
Po absolutoriu se deset let věnoval navrhování figurativních plastik v Keramických závodech Bechyně.
Od roku 1959 vyučoval kreslení a modelování na místní keramické škole.
Jeho působení na Bechyni bylo spojeno s řízením ateliéru keramiky na VŠUP Praha (1968-1990).
Patřil mezi zakladatele mezinárodních sympozií keramiky Bechyně a působil jako sekretář nadace a byl členem Mezinárodní keramické akademie v Ženevě.
Jeho tvorba ovlivnila generace následníků a zahrnovala dekorativní plastiku, reliéfní plochy a veřejné zakázky.
Obdržel Zlatou medaili na Mezinárodní keramické výstavě AIC v Praze v roce 1962 a další medaile na Sopotech, Vallauris a Faenze.
Jeho práce bývá prezentována na výstavách doma i v zahraničí a jeho výstava byla první autorskou výstavou v nově založeném muzeu v Bechyni.
Ovlivněn byl lidovou keramikou a tradičními technikami hrnčířství, kladouc na povrch důraz na technicky dokonalé a esteticky působivé zpracování keramiky.
Bechyně a okolí zůstávají významným kulturním místem, kde Dobiášova „Dobiášova škola“ formovala moderní keramiku a přispěla k mezinárodní spolupráci v oblasti keramiky.
