Kostel sv. Jakuba Většího se nachází v centrální historické památkové zóně města Poličky na Náměstí Bohuslava Martinů. Novogotický děkanský kostel byl postaven v letech 1853 - 1865 Františkem Schmoranzem st. podle upraveného projektu Antonína Wacha na místě starého chrámu poškozeného požárem města v roce 1845. Stavitel Schmoranz nechal strhnout všechny dochované konstrukce a využil snad jen patu polygonálního kněžiště hlavní lodi. Základní kámen byl svěcen 14. července 1853 a stavba byla dokončena osazením kytky fiály vpravo od hlavního vchodu 5. října 1863. Kostel byl vysvěcen na den sv. Jakuba Většího 30. července 1865.
Jedná se o trojlodní halu s tribunami v bočních lodích, osově situovanou západní hranolovou věží a dlouhým kněžištěm s šestibokým závěrem. Celková délka kostela dosahuje asi 46 m (bez opěráků). Délka interiéru presbytáře je asi 19 m a délka lodi 19 m, šířka interiéru trojlodí je přibližně 20 m. Výška věže po střed makovice je asi 63 m (k tomu navíc cca 3 m vysoký kříž).
Při přestavbě byl důsledně dodržen půdorys gotického kostela, ale hmotově se novostavba proměnila z baziliky na halu - tj. všechny tři lodi jsou stejně vysoké. Navíc byla z vnějšku přístavbami pohlcena část kněžiště, které při venkovním pohledu vypadá krátké, ačkoliv pohled do interiérů ukazuje jeho mimořádnou délku. Hlavní loď je zaklenuta rychlým sledem čtyř klenebních polí, kterým v bočních lodích odpovídají téměř čtvercová pole. Kněžiště o třech obdélných klenebních polích a závěru odděluje od lodi triumfální oblouk.
S výjimkou sakristie je v interiéru důsledně užita křížová žebrová klenba ze žeber hruškové profilace. V chóru a v hlavní lodi vybíhají žebra z vysokých štíhlých válcových přípor ukončených variacemi na gotické kružbové hlavice s polygonálními krycími deskami. Žebra se sbíhají do masivních terčových svorníků: v závěru s tváří Krista, v kněžišti s letopočtem 1860, v lodi s polychromovaným městským znakem, kruhovým otvorem pro závěs lustru, polychromovaným znakem Českého království a symbolem Boží Trojice. Klenby bočních lodí v obou úrovních vybíhají z konzol.
Na severní boční loď navazuje obdélná sakristie o dvou polích osmidílné žebrové klenby. K jižnímu boku presbyteria se v úrovni sakristie připojuje kaple Božího hrobu a kaple Panny Marie otevřená do boční lodi. Do západní části hlavní lodi je vsunuta podklenutá hudební kruchta s varhanními. Hranolová věž je z větší části zasunuta do půdorysu trojlodí a před západní průčelí předstupuje v podobě mělkého rizalitu s nakoso postavenými opěráky při nárožích.
Po stranách věže jsou v koutech bočních lodí schodiště zpřístupňující empory a věž. Západní část kostela získala podobu izolovaného bloku s hladkým průčelím. Má téměř pevnostní ráz a monumentalitu zdůrazňuje cimbuřím, odstupněný západní štít a opěráky v nárožích, které vrcholí fiálami s kytkou. Subtilněji působící průčelí lodi a presbytáře z kvádrů je rytmizováno dvakrát odstupněnými opěráky vrcholícími stříškami. V patách východního štítu jsou posazeny fiály s kytkami. Okna s hrotitými záklenky vyplněnými kružbami jsou v lodi prolomena ve dvou úrovních odpovídajících vloženým emporám. Všechny kružby jsou individuální, žádná se neopakuje.
Ve věži se nad zvonicovým patrem se železnou zvonovou stolicí se nachází byt věžného s čp. 236 (v současné době upraven jako rodná světnice Bohuslava Martinů). Byt sestávající z předsíně a obytné místnosti je přístupný z ochozu vyneseného na krakorcích. Ochoz s kružovým zábradlím spojuje průchozí polygonální věžičky v nárožích, které jsou zastřešeny oplechovanými štíhlými jehlanovitými stříškami s pozlacenými makovicemi. Věž vrcholí osmibokou jehlancovou střechou s makovicí a křížem.
Střecha věže byla kryta mědí (1957) a budova bývá označována také jako s eternitovými černými šablonami (2000). S jménem Bohuslava Martinů je neodmyslitelně spojeno unikátní, romantické, i když pro život trochu nepraktické místo - malá světnička ve věži kostela sv. Jakuba v Poličce. Tam se 8 členů rodiny Martinů žilo ve věži až do Bohuslavových 11 let.
Hlavou rodiny byl otec Ferdinand, který kromě svého ševcovského povolání vykonával práci pověžného. Jeho úkolem bylo držet stráž ve dne i v noci, natahovat věžní hodiny a zvonit klekání. Atmosféra života ve výšce 36 metrů nad zemí se nesmazatelně zapsala do mysli budoucího skladatele. Ve své vzpomínce z roku 1934 v Paříži píše: „Myslím, že tento prostor je z mých největších dojmů z dětství, který si nejvíce uvědomuji, a asi hraje velkou úlohu v celém mém názoru na kompozici. Nejsou to malé zájmy lidí, starosti, bolesti nebo i radosti, které jsem viděl z velké dálky, lépe řečeno z výšky. Je to tento prostor, který mám stále před očima a který, zdá se mi, hledám stále ve svých pracích.“
Na zdi kostela je umístěna plaketa B. Martinů od Josefa Kadlece. K vrcholu věže - do výšky 36 metrů - vede 192 schodů. Otevřeno od 1. 5. do 30. 9. denně kromě pondělí a neděle dopoledne. Vstup pouze s průvodcem. Návštěvu je možné ohlásit předem a domluvit i mimo vyhrazené termíny.
Unikátní světnička Bohuslava Martinů v poličské věži je skutečným spojovacím bodem mezi hudební historií a architekturou. Rodná světnička ve věži kostela sv. Jakuba je navštěvovaným místem, kde lze vystoupat na ochoz a vyhlédnout na město a okolí. Čeká vás 192 schodů a krásný výhled, a také možnost poznat rodinné kořeny a příběhy z dětství jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů 20. století.
Prohlídky Rodná světnička Bohuslava Martinů ve věži kostela sv. Jakuba je nutné objednat předem. Pro návštěvu je třeba zakoupit vstupenky v Muzeu v Šaffově ulici. Délka prohlídky je 45-60 minut. Kapacita prohlídky je 25 osob. V případě nepříznivého počasí, bouřky nebo ledovky je vstup na věž zakázán. Prohlídky se nekonají ani v době obřadů probíhajících v kostele sv. Jakuba.
Vzdělávací a kulturní program zahrnuje období, kdy Bohuslav Martinů pobýval v Poličce a rodina tu žila. První písemná zmínka o poličském kostele se objevuje v listině z 25. června 1321, kdy král Jan Lucemburský dává královně Elišce Rejčkové patronátní právo k farnímu kostelu v Poličce. V letech 1853-65 byl postaven nový kostel podle plánů Antonína Vacha a pod dohledem Františka Schmoranze, s ikonografií a výzdobou od regionálních mistrů. Interiér zahrnuje sochu sv. Jakuba od Václava Levého a obrazy zemských patronů od J. V. Hellicha.
V Městském muzeu jsou uložena torza dvou zastavení Křížové cesty z roku 1748 od Františka Pacáka. V letech 1889-1902 byl městským pověžným obuvník Ferdinand Martinů a v bytě ve věži se 8. prosince 1890 narodil Bohuslav Martinů. Památník obsahuje pamětní desku a stálou expozici o životě skladatele v bývalé měšťanské škole v Šaffově ulici. První výstava o Bohuslavu Martinů proběhla v Poličce v polovině třicátých let, následovala expozice z roku 1984. Autorem nové výstavy je prof. Jaroslav Mihule, slavnostně byla expozice otevřena 4. dubna 2009. Součástí expozice je i školní třída Bohuslava Martinů s dobovou výmalbou a nábytkem.
Historicko-architektonické souvislosti a misijní konotace
Proměna gotického základu do novogotické haly srovnává tradiční baziliku a modernější prostředí trojlodí, kde důraz na výšku a monumentalitu vytváří dojem pevnosti a královského patosu. Železné prvky a dekorativní fiály spolu s makovicemi a různými štukovými a kamennými detaily odrážejí tehdejší snahu o vizuální sílu a sakralitu, která byla často využívána při misijních krizích a požadavcích na reprezentativnost kostelů ve městech s významnou kulturní historií.
Elementy výzdoby a mobiliáře, jako jsou oltáře a reliéfní desky, svědčí o spolupráci mezi architekturou a uměleckým řemeslem druhé poloviny 19. století. Kostel sv. Jakuba Většího tedy nese typické prvky sdružené s misijním krizovým obdobím, kdy se do stavby promítly jak gotické, tak novogotické prvky a detailní řezbářské a sochařské dílo.
Obecný obraz objektu a jeho společenský význam
Objekt je unikátní nejen architektonicky, ale i prostředím, kde vznikla rodina Bohuslava Martinů. Malá světnička ve věži a výhled z ochozu vytvářejí atmosféru, která inspirovala skladatele. Rodinný příběh a spojení s Poličkou jsou tak nedílnou součástí dědictví města a hudební historie České republiky.
Fotogalerie a historické materiály doplňují obraz o životě Bohuslava Martinů a jeho rodného města. Expozice a archiv poskytují pohled na rodinné zázemí, původ a prostředí, ve kterém vznikla jeho pozdější hudební kariéra. Z posudků návštěvníků a popisu prohlídek vyplývá, že výstup na věž a interiér kostela nabízí mimořádný historicko-kulturní kontext, který propojuje architekturu s hudební historií.
Vstupné a provozní informace shrnují, že návštěva Rodné světničky Bohuslava Martinů je nutné rezervovat a stejně tak je nutné zakoupit vstupenky v Muzeu. Délka prohlídky a počet účastníků jsou omezeny, a výstup na věž je pořádán vždy s průvodcem.
- Délka prohlídky 45-60 minut.
- Kapacita 25 osob.
- Vstup na světničku jen s průvodcem.
- Vstupenky se kupují v Muzeu.