Nasýť ma, pane, napoj ma a daj mi čistú, priestrannú stajňu, keď skončená je denná práca. Hovor so mnou, lebo Tvoj hlas mi nahrádza oťaže. Ak budeš ku mne láskavý, budem Ti slúžiť s radosťou a nájdeš miesto v mojom srdci. Netrhaj oťaže, prosím, nesiahaj po biči, pokiaľ idem vpred. Daj mi čas, aby som pochopil Tvoj zámer. Nebi ma, keď ti nerozumiem. Nemaj ma za nepozorného, ak nesplním Tvoju vôľu - možno, že sedlo alebo podkovy nie sú v poriadku. Neuväzuj ma príliš krátko a nestrihaj mi chvost, ktorý je mojou jedinou zbraňou proti muchám a komárom. Ak poznáš, že sa moje dni krátia, až Ti už nebudem môcť slúžiť, môj milovaný pane, nenechaj ma, prosím, hladovať a mrznúť a nepredávaj ma.
Ako odpoved na liečivú úzkosť koní, pokračuje text aj v inej forme: „Když se tráva v jarním slunku zelená a kopytům je do skoku, proč mi, Bože, musí strach srdce ochromit? Uháním a vítr mi hřívu splétá. Uháním a štěstí běží o závod. Uháním a klopýtám o svou radost. A přece neuniknu z vězení svých vyplašených očí, které stejně nezachytí neklid rozptýlený po světě.“
„Bože, když se mezi stébly začne plížit noc, vyslyš moje naříkavé ržání a dej, ať zaplane ve tmě jasná hvězda, která můj strach zaplaší.“ Také se ozývá otázka po spravedlnosti a odpovědnosti: „Tak proč tím všichni argumentujete?!“
Text reflektuje i etické rozpory kolem osudu koně: „Další věc je že mi příde mnohem těžší najít nového majitele pro koně o kterého už se NEMŮŽETE starat než se jednoduše zbavit zodpovědnosti a všeho tím že ho dáte na jatka a podobně.“
Autoři rozeznívají kritiku lhostejnosti a obrací pozornost na potřebu skutečné péče: „Holt sem chodí sobci, líní hledat dobrého nového majitele. Než by uznali, že i někto jiný může milt toho koně stejně rád (a kůň jeho) tak ho radši dají na jatka/ utratit.“
V druhé části se text přepisuje do podoby monologu: „Nasyť mne, pane, napoj mne a dej mi čistou, prostornou stáj, keď skončena je denní práce. Mluv se mnou, neboť Tvůj hlas mi nahrazuje otěže. Budeš-li ke mně laskavý, budu Ti sloužit s radostía najdeš místo v mém srdci. Netrhej otěžemi, prosím, nesahej po biči, jdem-li kupředu. Dej mi čas, abych pochopil Tvůj záměr. Nebij mne, když Ti nerozumím. Neměj mne za nepozorného, když nesplním Tvoju vůli - možná,že sedlo nebo podkovy nejsou v pořádku. Neuvazuj mne príliš krátce a nestříhej mi ocas, který je mou jedinou zbraní proti mouchám a komárům. Až poznáš, že se mé dny krátí, až Ti již nebudu moci sloužit, můj milovaný pane, nenech mne, prosím, hladovět a mrznout a neprodávej mne.“
Modlitba jako promluva s vyšší silou vyjadřuje touhu po důstojnosti, péči a spravedlivém zacházení se zvířecím tvorem, který sdílí člověkem každodenní práci a příběh života.
Praktické prvky modlitby pro koně v praxi
Text klade důraz na potřebu čisté stáje, dostatku potravy, respektu k potřebám koně a důvěry ve vůli majitele či chovu. Tato víra a komunikace se stářím koně odráží v žádostech o klidný a důstojný život během i po pracovní den.
Etické rozměry a odpovědnost člověka
Reflexe nad tím, jak hledat nové majitele a vyhnout se utracení, ukazuje na nutnost odpovědného zacházení s koněm i v kontextu těžkých rozhodnutí.
Jazykové motivy a obraznost
Obraz „otěží“, „bič“, „sedlo“ a „podkovy“ používá k vyjádření spolupodílu člověka a zvířete na společném běhu života, kde modlitba slouží k vyrovnání a nalezení důvěry.
