Křesťanským aktivistům vadí údajný příklon pražského arcibiskupa Dominika Duky k nacionalismu. Uvedli to v dopise papeži Františkovi, ve kterém ho vyzývají, aby Dukovi neprodlužoval mandát. Dopis zveřejnili na středečním happeningu před Arcibiskupským palácem, kde se jich sešlo více než deset.
K paláci dorazilo i několik podporovatelů arcibiskupa, europoslanec Tomáš Zdechovský (za KDU-ČSL) vytvořil na Dukovu podporu petici. Příklon biskupa Dominika k nacionalismu a ke krajní pravici lze vidět nejen v jeho nekritické podpoře islamofobního prezidenta Miloše Zemana, ale také v jednoznačném odmítnutí solidarity s uprchlíky na Svatováclavské pouti v září 2017 anebo v blahopřejném dopise zaslaném předsedovi fašizující strany SPD Tomio Okamurovi, uvedli v dopisu papeži.
Dukovi vyčítají také to, že „rád používá okázalé insignie moci“. Měl by se podle nich spíš snažit navrátit církvi původní význam. Dopis do Vatikánu odeslali v pátek, kopii pak pošlou i České biskupské konferenci či papeži spřáteleným biskupům. Dalším důvodem, proč organizátoři k akci přistoupili, je snaha emancipovat laiky v české katolické církvi a ukázat, že toto je možnost, jak se zapojit do chodu církve, dodala jedna z organizátorek Hana Blažková.
Kardinál Duka se k protestu dál vyjadřovat nechce. „Masopust byl včera. Dnes o Popeleční středě bychom si měli sypat popel na hlavu a spíše na hlavu svou než na hlavy svých bližních,“ tlumočil jeho reakci mluvčí pražského arcibiskupství Stanislav Zeman.
Křesťanští aktivisté si pro svůj happening vybrali Popeleční středu, kdy začíná půst a kdy si křesťané připomínají, že jsou prach a v prach se obrátí. Akci pořádala skupina katolických laiků, tedy těch, kdo nejsou kněžími ani řeholníky. Dopis má nyní přes stovku signatářů.
Během středečního happeningu zazněly ze symbolického trůnu Dukovy výroky, které jsou podle iniciátorů dopisu nepřípustné. Po jejich zaznění postupně odpadávaly z kruhu, který symbolizoval náruč církve, jednotlivé postavy ve škraboškách představující často vylučované skupiny věřících. Šlo třeba o rozvedené, transženy, gaye, uprchlíky, samoživitelky či Romky.
Duku podpořil Zdechovský, členové ODS i Klausův institut. Dopis už dříve odsoudil český lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský. „Kardinál je mým kardinálem a člověk, kterého si obrovsky vážím za jeho postoje v době komunismu a práci pro církev v době dnešní,“ uvedl. Na Dukovu podporu vytvořil na internetu petici, pod kterou se během středy podepsalo více než sto lidí.
Podpis pod petici připojila například poslankyně Zuzana Majerová (ODS), rektor Jihočeské univerzity Tomáš Machula a několik duchovních. Podporu Dukovi vyjádřil například i poslanec ODS Jan Skopeček, pro kterého je Duka mravní a názorovou autoritou.
K obraně Duky se připojil také Institut Václava Klause. Na Dukovi oceňuje zejména to, že dal církvi vlídnou a otevřenou tvář vůči státu i občanům, zastavil souboj o svatovítskou katedrálu a přispěl k prosazení církevních restitucí. Asi sedm podporovatelů Duky dorazilo na happening jeho odpůrců. V hloučku postávali u Arcibiskupského paláce, na který zavěsili transparenty. „Stojíme za naším arcibiskupem“ stálo na jednom z nich.
Dominik Duka koncem dubna oslaví 75. narozeniny, a dosáhne tak věku, kdy musejí podat demisi všichni katoličtí biskupové. Papež mu ovšem může mandát prodloužit. Skupina českých katolíků proto v dopise papeže Františka žádá, aby mandát současnému pražskému arcibiskupovi neprodlužoval, a aby jmenoval někoho jiného.
Dopis vyvolal rozsáhlou diskusi a vyvažoval pohledy na roli církve v veřejném prostoru. Zatímco jedni vnímají Dukovu činnost jako otevřenou a vstřícnou, druzí upozorňují na možné sklonění k nacionalismu a k ochraně kulturní identity. Postoje jednotlivců a biskupů, kteří Duku podporují či kritizují, ukazují na širší napětí mezi sekularizovanou veřejností a tradičním katolickým světem v Česku.
V kontextu debat o tom, jak má církev reagovat na migrační výzvy a jak vyvažovat otevřenost a identitu, se objevuje názor na „dvourychlostní“ církev: jedna strana klade důraz na sociální a pastorační aktivity vedené lidmi, druhá na teologickou autenticitu a nadřazenost Božího slova. Tato rozdělení se promítají i do postoje k politickým a společenským tématům a ukazují, že diskuse o Dukovi není jen otázkou jednotlivce, ale odráží hlubší debatu o směřování české katolické církve.
Na závěr textu lze sledovat, že mediální interpretace a formulace titulků často nepřesně popisují skutečnost. Zde se ukazuje význam vyvážené, fakticky podložené žurnalistiky a otevřené veřejné diskuse o roli církve ve společnosti, která zahrnuje jak pastorační péči, tak zodpovědné zapojení laiků do chodu církve.
