Arcibiskupská konsistoř představuje klíčové administrativní těleso pražské arcidiecéze, jehož chod byl v době vlády císaře Josefa II. výrazně ovlivněn církevně-politickými reformami a tištěnými písemnostmi.
Historické jádro a vznik konsistoře
Budova arcibiskupské konzistoře byla postavena na popud biskupa Karla Lichtenštejna a kardinála Bauera r. 1681. Přestavbou v neobarokním stylu prošla v l. 1908-09 (arch. Jaroslav Kovář st.).
Ve dvoře zajímavá vozovna kočárů. Dnes v části budovy sídlí Maltézská pomoc o.p.s.
Struktura konsistoře a její kanceláře
Konzistoř byla součástí širšího archieparchiálního systému a zahrnovala sbor duchovních, laických úředníků a administrativní aparát. Základní set kupé náležející k církevněpolitickým záležitostem zahrnoval generálního vikáře, oficiála duchovního soudu, knézora, promotora spravedlnosti, obránce svazku manželského, synodální soudce a examinátory. Arcibiskup byl v čele tohoto sboru a řídil jeho chod.
Arcibiskupská tiskárna a její význam pro konsistoř
Arcibiskupská tiskárna byla klíčovou institucí pro výrobu liturgických, dogmatických, historicko-církevně-politických a náboženských textů. Počátky sahají k 17. století; kolem roku 1700 se do čela tiskárny postavil první soukromý nájemce Wolfgang Wickhart. Tiskárna sloužila potřebám arcibiskupství, konsistoře, kapituly i arcidiecéze a postupně byla předmětem různých nájemních změn a přesunů.
Podobně jako jiné instituce plnila tiskárna úlohu ve vydávání liturgických a vzdělávacích děl, slovníků, jazykovědné literatury a dalších publikací; ale produkce byla dominována latinou, s omezenou německou a českou tvorbou do konce 17. století.
Ovlivnění reformami Josefa II.
V období 1780-1790 se věnovaná disertační práce zabývá odrazem církevněpolitických a náboženských reforem císaře Josefa II. ve tištěných písemnostech pražské arcibiskupské konsistoře, uložených v Národním archivu v Praze. Zvláštní pozornost je věnována i protikladnému obrazu papežských listin Pia VI. adresovaných Antonínu Petrovi hrabět Příchovskému a vyhotovených ve formě bul nebo breve. Základní přílohou je Regestář všech tištěných konsistorních a vybraných ostatních písemností v náboženských a církevněpolitických záležitostech, vydaných za vlády Josefa II. (1512 záznamů).
Praktické aspekty činnosti konsistoře
Součástí činnosti byla komunikace s papežským stolcem prostřednictvím listin a bul, stejně jako archivní záznamy a regesta. Regestář a tištěné dokumenty sloužily k monitorování a reflexi církevně-politických změn v kongregacích a na arcibiskupském úřadu.
Faktori a tiskárna: dynamika nájemnictví a produkce
Od roku 1700 byl provoz arcibiskupské tiskárny financován nájemníky z řad externích faktorů či dokonce principálů. Nájemní smlouvy byly dědičné, což umožnilo některým rodinám setrvat v pronájmu více než 20 let. Mezi významné nájemce patřili Wickhart, Höger, Diesbach a později Vetterlové a další, kteří postupně změnami charakteru produkce ovlivňovali i ediční model arcibiskupské tiskárny.
Roku 1785 Josef II. po vyrovnání pohledávek vůči arcibiskupství tiskárnu krátkodobě postátnil; instituci ovšem arcibiskost opět získal a provozování dále pokračovalo až do roku 1928, kdy tiskárna ukončila svou činnost v klášterní budově Strahova a později našla zázemí v dalších budovách.
Rozsah a úroveň edičního modelu
Edice arcibiskupské tiskárny byla rozvržena na administrativní literaturu a na náboženskou literaturu: biblické texty, liturgické, dogmatické, církevněhistorické a polemické tisky, kázání, modlitební knihy a seminární dizertace. Jazykové zastoupení bylo dominující latinské, s omezením na němčinu a češtinu. Mezi významné tvůrce patřili Bohuslav Balbín, Komenský (Janua linguarum), a další, jejichž díla byla spojena s ediční činností arcibiskupské tiskárny.
Edice se vyznačovala příležitostnými bohatě ilustrovanými pokračováními a mezinárodní spoluprací s tiskaři a frakturisty, například s Jakubem Labounem a dalšími, a zahrnovala i revoluční či významné oslavy jubilea knihtisku.
Závěr edičního modelu a současný stav
Počátek 18. století znamenal změnu v ediční strategii směrem k významnějšímu podílu české světské literatury, a to díky zásluhám faktorů jako Kubelka a nájemců Špinka a Vetterlovi. Arcibiskupská tiskárna udržovala kontakt s významnými díly jazykovědnými a slovníkovými literaturami a stala se klíčovým stimulem pro rozvoj české i německé kulturní scény v rámci arcidiecéze.
