Texty z Římanům 9-11 patří mezi nejspornější a nejvíce tajuplné pasáže Nového zákona ve vztahu k židovství a k Izraeli jako Božímu lidu. Texty uvádějí, že část Izraele je zatvrdilá, ale jen do doby, než vstoupí plnost pohanů, a že „celý Izrael bude spasen“ - což vyvolává různé výklady o tom, jaké je Boží plány pro Izrael nyní i v budoucnosti. Římanům 11:25-27 (v B21) klade důraz na tajemství této skutečnosti a na to, že „během dějin“ dochází k postupnému odhalování Boží milosti jak pro pohany, tak pro Židy.
Načrtnutí problému - kdo bude spasen?
Římanům 11 ukazuje, že Bůh nezavrhl svůj lid úplně; „Zavrhl snad Bůh svůj lid? V žádném případě!… Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova“ (Římanům 11:1). Dále Pavel ukazuje, že Bůh zachovává „ostatek“ z Izraele, vyvolený podle milosti; a že „pozdvihuje pohany, aby vyvolené Židy žárlily“ a tím jejich spasení napomáhá (Římanům 11:5, 11-14).
V samotném verši 11:25-26 se hovoří o tom, že „část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů“; a dále že „pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: Přijde ze Siónu vysvoboditel… a to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy“ (B21). Tato formulace vyvolává dvě hlavní strategie výkladu: buď plošné spasené Izraele na konci času, nebo pochopení spásy Izraele jako procesního, generujícího se v několika fázích skrze věky.
Část Izraele zatvrdila - proč a jaká je role pohanů?
Kapitoly 9 a 10 podkládají myšlenku, že Izrael jako celok není Božím Izraelem v tom smyslu, že by všichni jeho potomci byli spaseni; „Božími dětmi nejsou děti těla, ale děti zaslíbení“ (Římanům 9:8). A v Římanům 11 Pavel ukazuje, že „vždy byl, je a bude“ jen ostatek Izraele spasený milostí, zatímco zbytek zůstával zatvrzelý. Tím staví most mezi historickým Izraelem a Božím novozákonním lidem - církví z pohanů a Židů, kteří v Kristu tvoří jednotu.
Současně Pavel táhne linku: pád Židů vede k vzestupu pohanů, ale tato dynamika má za cíl vzbudit žárlivost Židů a způsobit jejich obrácení k Ježíši jako Mesiáši. Celá dynamika pád-přijetí-obrácení pohanů a Židů se opakuje v dějinách věků (viz 11:11-15).
Jaké jsou hlavní interpretace o „celém Izraeli“?
- Eschatologická spása celého národa Izrael: Izrael jako politický i národní aktér má mít v budoucnu svou roli a zaslíbení, která nebyla přenesena na církev.
- Církev jako duchovní Izrael: „celý Izrael“ je součtem věřících Židů a pohanů, tvořících neviditelnou Církev; Izrael tedy neoznačuje židovský národ v doslovném smyslu.
- Souběžné cesty (Sonderweg): Židé budou spaseni skrze vlastní smlouvu s Bohem, zatímco pohané skrze víru v Krista; jde o paralelní čáry spasení.
- Zatvrzení jako misijní strategie: zatvrzení Izraele je Boží plán, který umožňuje šíření evangelia mezi pohany; kdyby Židé Krista přijali, apostolové by nebyli vyhnáni mezi pohany.
V textu ZODu a dalších pracích se objevují nuance, ale jádro zůstává: Bůh zůstává věrný svým zaslíbením k Izraeli a jeho vyvolenému „ocolu“ (ostatek) i v novozákonním věku; zároveň se projevuje jednotný obraz viery pro Židy i pro pohany v Kristu.
Jaký je význam pro dnešek - životní výzva pro křesťany a židy?
Je třeba uznat, že se učíme žít s nezodpovězenými otázkami a věřit, že Bůh pokračuje ve svém plánu: „boží dary a povolání jsou neodvolatelná“ (Římanům 11:29). Návrat Židů do Izraele, alija, je v moderní historii výrazem Boží věrnosti a plány pro zemi a pro lid Izraele i pro celé lidstvo. Návratem Židů do Izraele a jejich různorodým uzdravováním a sjednocováním kultur se plní proroctví o Smíření a o přijetí Ducha svatého v Izraeli (Ez 37; Iz 11; Iz 59). ICEJ a další spolupráce naznačují, že tato mise má širší význam pro církevní svět - zapojit se do prorockého díla a podpořit aliju.
Proč je důležité číst Římanům 11 v kontextu celého listu?
Paulův dopis od 9. kapitoly přichází s upozorněním, že zero-simplifikace 11. kapitoly je nebezpečná: je nutné chápat plán spásy “v kontextu celého listu”, zejména 9.-10. kapitoly, ve kterých Pavel vysvětluje, že spása je dána ostatek, nikoli celý národ, a že Boží svrchovanost nad milostí je klíčová. V tom je nosné poselství: Bůh nikdy neslíbil plošné spasení etnického Izraele; spása je nadále pro ostatek Izraele a pro pohany, a nakonec bude všemu lidu vše sjednoceno v Kristu.
Shrnutí smyslu textů a jejich význam pro současnost
Gav za hlavní myšlenku: Bůh je věrný svým zaslíbením a má pro Izraele zvláštní plán, ale v Novém zákoně se Boží spása rozšiřuje na celý svět skrze víru v Krista - Židé i pohané stojí před Bohem na stejném základě víry a milosti. Ačkoli se v různých výkladech liší konkrétní předpoklady o „celém Izraeli“, důraz zůstává na tom, že Bůh zůstává věrný svým slibům a že milostní plán Boha zahrnuje změnu pohledu na to, co znamená být „Božím lidem“ - ať už skrze Židy, Pohany, nebo skrze identifikaci s Církví v Kristu.
