V Jablunkovské farní kronice se uvádí, že pohanští osadníci přijali křesťanskou víru od následovníků svatého Metoděje - Ozlava a Gorazda, a v roce 1223 vybudoval Piotr Wůadysůaw Dunin v blízkosti soutoku řek Lomné a Olzy dřevěný kostelík, který byl těšínskou filiálkou.
V roce 1401 byl vybudován nový, větší kostelík, protože ten dosavadní byl poškozený a malý. Od roku 1540 po náboženských sporech ovládli kostel luteráni. Katolické bohoslužby se opět začaly konat v roce 1599, kdy mor postihl evangelické kazatele a kostel tak zůstal volný. Avšak v roce 1610 se evangeličtí věřící opět ujali vlády nad kostelem. Až za pět let ho získali zpět katolíci.
Ve farní kronice se dále uvádí, že prvním katolickým farářem byl Jan Oliwerski. V roce 1615 kostel lehl popelem, a tak byli věřící nuceni začít se stavbou nového, většího kamenného kostela s dřevěnou věží se třemi zvony. Hřbitov tehdy ležel u kostela. Ještě po třicetileté válce však nebyl kostel posvěcen.
K r. 1679 už bylo uvedeno, že zde proběhla slavnost posvěcení kostela v první neděli po slavnosti Božího Těla. Roku 1709 byla dostavěna boční kaple Panny Marie Bolestné, 1788 r. zrestaurována věž, do níž byly zapraveny nové hodiny, 1798 r. vysvěcen nový hřbitov užívaný dodnes, dále v roce 1878 r. byly vestavěny nové oltáře a v 1886 r. zakoupeny nové varhany.
Na počátku 20. století (r. 1908) byl zrestaurován interiér kostela, usazeny nové lavice, střecha pokryta eternitem a výplně oken obohaceny vitrážemi. V kapli byla zasypána krypta, v níž ležely ostatky jezuitského misionáře Leopolda Tempese a dalšího misionáře Františka Streicha. Tyto ostatky byly přeneseny na hřbitov.
V meziválečném období bylo do kostela zavedeno světlo, přistavěna příčná loď a presbytář podle návrhu prof. arch. ing. Jaroslava Oplta (1932), v té době farářem byl P. Josef Hanzlík. Stará fara pod kostelem byla zbourána a postavena nová nad řekou Lomnou.
Další úpravy kostela proběhly po 2. světové válce, např. postavení nového mramorového oltáře v Božím hrobě (1948), omítnutí budovy (1950), instalace skleněných číselníků na hodinách (1951), umístění nových zpovědnic vyrobených Dřevonou Jablunkov (1964), zasazení vitrážových oken v presbyteriu (1962) a v Božím hrobě (1966), jejichž autorem byl Richard Dressler z Dolního Dvora na Náchodsku. Modernizace se projevila zavedením mikrofonů a reproduktorů již v r. 1950.
V obou světových válkách přišel farní kostel o své zvony. 15. Srpna 1938 roku byly posvěcené nové zvony, které v roce 1942 Němci zabavili. 7. srpna 1945 posvěceno tři nové železné zvony, které zvonily 66 let - do 13. července 2011 roku.
V 80. letech byl kostel, za faráře P. Eugeniuše Kalischa, pokryt měděným plechem, a především byl interiér nově vymalován, přičemž nástěnné malby provedl Zdeněk Šutera ze Zlína. Z úprav nutno zmínit hlavně položení nové dlažby a instalace lamp u hlavní cesty.
Od roku 2005 je farářem P. Janusz Kiwak. Od tohoto roku se opravuje. V roce 2005 byl opraven vnitřek fary. Roku 2006 - 2007 byla předělaná farní zahrada, ve které postaveno sedm soch Panny Marie Bolestné s osvětlením, uděláno chodníky, dvě skalky a vysazeno ji stromky. V roce 2009 zatepleno a omítnuto faru.
V roce 2010 uděláno příjezdové cesty k faře a v zahradě postaveno sochu Jana Pavla II - papeže. V dolní zahradě postaveno altán a kapličku Panny Marie Fatimské.
V roce 2011 proběhla rozsáhlá obnova exteriéru kostela. Opravy se dočkal krov, přibyla nová báň na věži, měděné plechy, nová okna, dveře a omítky. 8 října téhož roku byly vysvěceny otcem biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem tři nové bronzové zvony, pojmenované Jan Pavel II., Panna Maria Fatimská a sv. Hedvika.
Po této náročné opravě exteriéru se připravovaly projekty k opravě interiéru farního kostela pro získání evropských dotací. Ty farnost získala v roce 2015 a to ve výší 8,5 mln korun českých. Celková cena opravy se vyšplhala na 11 mln. Kč. Opravu prováděla firma Cieślar.
Interiér kostela prošel náročnou rekonstrukcí. Zem byla vybetonována i pod lavicemi, protože do této rekonstrukce byla pod lavicemi pouze zemina, což způsobovalo plíseň a lavice hnily a rozpadaly se. Byla položena nová dlažba ze spišského travertinu a vračanského vápence včetně podlahového topení. Stěny kostela byly vysušeny. Firma Josefa Szkandery z Milíkova zhotovila 53 dubových lavic v přepočtu za 2 mln korun. Lavice jsou kopiemi těch, které lidem sloužily do uzavření kostela. O starší jablunkovské lavice se podělily farnosti Spálov a Lískovec. Nové dřevěné lavice jsou instalovány také na obou pavlačích, k nimž se lidé pohodlně dostanou po nových schodištích, která ústí přímo do kostela.
Nebudou tak muset při udílení svatého přijímání během mše svaté vycházet z kostela ven a bočními vchody vcházet dovnitř, jak tomu bylo doposud. Kazatelna z hlavního presbytáře byla přesunuta na levou stěnu nové části kostela. Po celkové výměně elektroinstalace byl kostel znovu vymalován. Původní kresby postav českých světců a poutních míst akademického malíře Zdeňka Šutěry ze Zlína nahradily nové vizuály vítězného návrhu výtvarníka Milivoje Husáka. Jeho tvorba se soustředila na oblouk oddělující presbytář od lodě kostela a na prostor za hlavním oltářem, jehož hlavním motivem je kříž. Rovněž byly vyrobeny čtyři nové zpovědnice firmou Romana Ligockého z Radvanova, sedes a lavice pro ministranty firmou pana Sembola. Dne 15. února 2020 otec biskup Martin David posvětil nový obětní stůl.
Současný kostel z r. 1620 je ve stylu pozdní renesance či velmi raného baroka. Nachází se na souřadnicích 49º34´36´´ severní zeměpisné šířky a 18º46´00´´ východní zeměpisné délky v nadmořské výšce 382 m.
Kostel Božího Těla stojí v Jablunkově na soutoku Olše a Lomné, obklopen historickými památkami a parky, které jsou součástí moravsko-slezského regionu.
Okolí a související památky
Jablunkov je nejvýchodnější město České republiky. Leží na soutoku řek Olše a Lomné. Kolem města se zvedají tři pohoří. Jablunkov - rozcestí je výchozím bodem žluté a zelené turistické značky. Rozcestník turistických tras najdeme v blízkosti čerpací stanice ve městě Jablunkov severním směrem od náměstí.
Nový jablunkovský klášter sester Alžbětinek patří - díky své poloze na návrší - k nezpochybnitelným dominantám tohoto městečka v podhůří Moravskoslezských Beskyd. Dalším místem, které stojí v Jablunkově za shlédnutí je farní zahrada. Dostanete se k ní stejně jako ke kostelu Božího Těla z autobusového Stanoviště (asi 5 minut). Zahrada se nachází hned u kostela Božího těla.
V Návsí, která leží blízko města, se nachází Evangeliická modlitebna s historií i současností: kazatelna původně nad malým oltářem, věž přistavěná v roce 1849 a další zvony v letech 1858 a 1870. Jednolodní kostel v empírovém stylu má kapacitu 600 lidí a jeho zvláštností jsou zrestaurované mechanické věžní hodiny z roku 1891. V kostele v Návsí byly instalovány nové varhany, nahrazené v roce 1953. Roku 1964 byly zavěšeny tři křišťálové lustry.
V okolí Jablunkova lze navštívit také Bahenec - horskou rekreační osadu, Filipka - přírodní památku na vrcholu Filipka (761 m n. m.) s hraničním kamenem rozdělujícím katastr Návsí, Hrádek a Nýdek. Bahenec leží v jižní části Slezských Beskyd a východním směrem od města Jablunkov.
Příběhy a významné momenty
Historie kostela v podobě renesančního základu a pozdějších úprav odhaluje bohatou proměnu architektury a liturgie. Kostel byl vybudován v roce 1620, původně renesanční, později přestavěn v novogotickém stylu. V roce 1652 byl znovu zasvěcen Božímu tělu. Procesí a slavnostní bohoslužby se konaly o Božím těle, a to i po opravách po roce 1931, kdy byla kostel rozšířen o příčnou loď s kazetovým stropem.
V roce 2011 proběhla rozsáhlá obnova exteriéru s vysvěcením nových zvonů a vyměněnými prvky. European grants následně umožnily rekonstrukci interiéru a výměny lavic, podlah a omítek, čímž vznikla moderní a funkční prostá.
Současný kostel z roku 1620 a jeho okolí představují významný bod regionálního dědictví, který spojuje historické vrstvy a současný život farnosti.