Zobrazení Panny Marie s dítětem, pro které se vžilo označení černá madona, nalezneme v Brně skutečně více. To, proč začaly být madony barveny na černo, dodnes zůstává otázkou záhady. Jedno z možných vysvětlení nabízí Bible, v níž čteme: „Černá jsem, a přece půvabná“; tato slova z Písně písní bývají spojována s Boží nevěstou, tedy s Marií. V souvislosti s hrdinnou obranou Brna v roce 1645 se mluví o Černé madoně svatotomské.
Když v létě roku 1645 obléhala švédská vojska Brno, hledali obyvatelé města pomoc a útěchu také v četných modlitbách. Ve svých myšlenkách se často obraceli ke svatotomské Černé madoně, milostnému obrazu, který podle tradice namaloval samotný sv. Lukáš. A jejich prosby byly vyslyšeny. V den generálního útoku, ve chvíli největšího nebezpečí, se svatotomská Panna Marie zjevila nad městem a rozprostřela nad ním svůj ochranný plášť. I přes značnou početní převahu útočníků nebylo Brno dobyto.
Milostný obraz nazývaný také Gemma Moravie či Palladium města Brna daroval brněnskému augustiniánskému klášteru císař Karel IV. Přesný původ díla však není dosud objasněn. Ikona pochází patrně z 12. století. Pod tímto termínem se totiž mohou skrývat hned tři typy vyobrazení Panny Marie. Svatotomská madona se řadí do první skupiny, kterou tvoří byzantské ikony a jejich kopie vyhotovené zejména ve 13. a 14. století. Dalším typem jsou sochy trůnících madon, a třetí skupinu tvoří stojící madony s dítětem, které se nejvíce objevují od konce 13. do 15. století. Pro všechny je samozřejmě určující tmavý inkarnát.
Sochu černé madony najdeme například i v Loretě u kostela sv. Janů. Dá se říct, že „svou“ černou madonu má také Moravské zemské muzeum. Od konce 17. století se nachází na oltáři v kapli Paláce šlechtičen. Zde roku 1654 vytvořila hraběnka Magnisová nadační odkaz na realizaci ústavu pro výchovu opuštěných dívek z aristokratických, případně významných měšťanských rodin. Pro potřeby nadace byl následně v letech 1674 až 1679 vystavěn brněnským stavitelem Janem Křtitelem Ernou patrový dům na rohu Kobližné ulice - dnešní Palác šlechtičen. Při průzkumu se ukázalo, že základem pro její podobu, jak ji známe od druhé poloviny 17. století, se stal korpus pozdně gotické sochy o dvě stě let mladší. Muselo se jednat o velmi vzácnou a uctívanou sochu, aby její torzo bylo použito jako základ pro sochu novou.
Diecézní muzeum s podporou města Brna vydalo leták o obrazu Madona z Veveří. Při zakoupení vstupenky ho obdrží každý návštěvník. Obraz Madony s Ježíškem v náručí byl vytvořen okolo roku 1345 a je připisován okruhu Mistra vyšebrodského oltáře, který působil právě v této době. Na Moravu jej zřejmě přivezl markrabě Jan Jindřich Lucemburský, bratr Karla IV., na jehož dvoře působila dílna Mistra vyšebrodského oltáře. Kdo byl přímým objednavatelem obrazu a jak přesně se do kostelíku dostal, nevíme. První zmínky o obrazu nacházíme ve farní kronice z doby po skončení Třicetileté války.
S jistotou můžeme říci, že podle guberniálního rozkazu z roku 1791 se obraz, který byl již prokazatelně zapsán v majetku farnosti, měl stěhovat do farního chrámu ve Veverské Bítýšce. Obraz byl však o tři roky později, v roce 1794, umístěn zpět v kostelíku Matky Boží, a to jako oltářní obraz zasazený nově do rokokového rámu. Roku 1932 deskový obraz objevil historik umění profesor Evžen Dostál, který o něm mimo jiné napsal, že se jedná o jeden z nejvzácnějších gotických obrazů u nás. Obraz Madony z Veveří se dostal ve známost a na podzim roku 1936 byl vystaven na výstavě moravského gotického malířství a sochařství v Moravském zemském muzeu v Brně. Následně byl předán na výstavu a k restaurování do Prahy a vzhledem k následným válečným a politickým událostem následujících let zde již zůstal. Až tehdejší ministerstvo zemědělství jej v roce 1958 převedlo Národní galerii v Praze.
Pro výtvarné umění je typické užití atributů, symbolů a specifických barev. Pomocí těchto nástrojů umělci komunikovali s divákem, dávali mu najevo hlubší podstatu díla. U středověkých děl, která byla většinou náboženská, byl zaužívaný kánon zobrazování - typické zobrazení. Díky tomu si mnohá díla jsou velmi podobná, i když pocházejí z rukou rozdílných umělců. Často bývají obrazy či sochy označovány za dílo okruhu daného mistra. Středověký autor bývá neznámý, protože v době vzniku díla nebyl důležitý autor, ale dílo samotné, respektive jeho duchovní podstata. Tak určujeme například Mistra vyšebrodského cyklu nebo Mistra třeboňského oltáře, i když Mistr samotný je nám neznámou osobou.
Jedním z hlavních námětů středověkých děl bylo zobrazování Panny Marie. První obrazy s mariánskou tematikou vznikají po efezském koncilu v roce 431. Za nejreprezentativnější typ mariánského obrazu z tohoto období je považována Hodégétrie - ikona pojmenovaná podle kláštera Hódégon v Cařihradu. Zástupcem tohoto typu Madony je černá Svatotomská Madona, která je oltářním obrazem v bazilice minor na Mendlově náměstí. Jako nejlýrickyší typ Madony bývá označován typ Glykofilúsa, zvaný Eleúsa, tedy Panna Marie něžně milující. Tomuto typu se podobá také Madona z Veveří.
Ve středověkém malířství se užívaly barvy červená, modrá, zlatá, bílá, zelená a žlutá; výběr závisel na důležitosti díla, protože získání některých barev bylo nákladné. Barvy nebyly jen ozdobou; obrazy byly často zlaceny a doplňovány drahými kameny. Purpurová - později červená - symbolizovala život, krev a královskost; modrá symbolizovala trpělivost, klid a víru. Veřejný význam may obsahovat symboliku jako koruna a diadém na hlavě Panny Marie: koruna ukazuje panovnictví nebeské, diadém francouzského vlivu a duchovní význam královny nebes. Na obrazu Madony z Veveří najdeme proměnu úzu: červený plášť s modrým podšitím a zlaté pozadí, které symbolizuje Nový Jeruzalém a jeho zář. Průsvitná košilka, ve které je Ježíš, podtrhuje dokonalost malby.
Diecézní muzeum s podporou města Brna vydalo leták o obrazu Madona z Veveří. Při zakoupení vstupenky ho obdrží každý návštěvník. Obraz Madony s Ježíškem v náručí byl namalován v poslední třetině 19. století a připisuje se okruhu specializované dílny; dílo vzniklo jak ručním malováním, tak i technikou rozličně česaných povrchů, která dodává hloubku texturám a zajímavou optiku.
Toto období představuje také samotnou péči o ikonografii a o sakrální předměty obecně. Původní deska obrazu byla vyrobena ze slepených smrkových prkének a rám je renesančního tvaru, dýhovaný ořechem; v původním závěsném rámu je zachované sklo s drobnými stopami ruční výroby. Starožitnosti jsou k vidění v budově historického mlýna; nabídku předmětů naleznete v přízemí obchodu a dále v prvním a druhém patře. Nedaleko Chlumce nad Cidlinou v obci Lučice, v obchodě pro milovníky starožitností, lze nalézt i další historické předměty.
Na závěr lze říci, že obrazy a sochy s mariánskou tematikou odrážejí nejen náboženské, ale i společenské a kulturní kontexty své doby, včetně odkazů na moc, království a duchovní úctu, která byla v různých obdobích vyjádřena různými způsoby.