Chalcedonský koncil v proměnách času

V monografii "Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel" vydané nakladatelstvím Krystal OP a Karmelitánským nakladatelstvím můžeme téma patnáctého dílu vzdělávacího cyklu Proglasu sledovat od 144.

Archimandrita Eutyches (378-454) neúměrně zdůrazňoval dvojznačnou formulaci z Cyrilových anatematismů o „mia fysis“ a rovněž vycházel z formulace „jedna osoba ze dvou přirozeností“.

Tak lze vysvětlit, proč hlásal, že Kristus je ze dvou přirozeností před spojením, z nichž se při spojení stává jedna jediná přirozenost.

Byl to dobrý úmysl teologa, totiž ukázat na zásadní jednotu vtěleného Božího Syna, ale špatně vyjádřený.

Podle Eutychova názoru se po sjednocení lidská přirozenost rozplývá v božské jako „kapka v oceánu“, dochází tedy ke smíšení přirozeností.

Kristus tedy není skutečný člověkem.

Proti Eutychovým názorům se ohradili představitelé antiochijské školy, kteří se odvolávali na formulaci z roku 433, v níž se hovoří o dvou přirozenostech, a obžalovali Eutycha z bludu.

Konstantinopolský patriarcha Flavianos svolal synodu a v listopadu 448 Eutycha odsoudil.

Dne 13. 6. 449 Lev Veliký adresoval konstantinopolskému hierarchovi Flavianovi dogmatický list Tomus ad Flavianum, v němž Eutychův blud odhalil a odsoudil, ale předložil rovněž nauku o jednotě osob ve dvou přirozenostech.

Jedná se nesporně o nejvýznamnější christologický dokument západní církve.

Lev vychází z nicejského kréda, kde jasně nachází popsáno dvojí Kristovo zrození: z Otce a z Marie.

Důsledek je zřejmý, v Kristu jsou dvě přirozenosti.

Obě přirozenosti zůstávají úplné a nesmíšené, lidství rozhodně není absorbováno božstvím a jednoznačně neztrácí svoji, abychom tak řekli, „vlastní identitu“.

Nejdůležitějším krokem vpřed je však to, že autor dopisu využívá formální distinkci mezi osobou a přirozeností.

Sjednocením lidství a božství nevzniká nový subjekt, nýbrž jeden a týž subjekt, věčné Slovo, existuje a působí jako osoba (persona) v božství a od okamžiku vtělení rovněž v lidství.

Lev Veliký tedy prosazuje nové schéma: jedna osoba ve dvou přirozenostech.

„Kvůli této jednotě osoby, jíž je třeba nahlížet v jedné i druhé přirozenosti, čteme, že Syn člověka sestoupil z nebe, když Syn Boží přijímal tělo z té Panny, z níž se narodil.

Platí tedy dokonalé communicatio idiomatum, lidské úkony i utrpení patří osobě Slova.

Na druhé straně ale platí i dokonalé rozlišení božství i lidství, a tak celý člověk může dojít zbožštění, protože jeho Spasitel je úplný a pravý člověk.

Svým způsobem se jedná o geniální spojení předností alexandrijské a antiochijské christologie.

V pozadí stojí, jak dobře víme, Tertullianova definice zprostředkovaná Augustinem z Hippo.

Eutyches však nelenil a přesvědčil imperátora o nutnosti svolat nový všeobecný sněm do Efezu.

K vyhlášení koncilu došlo 30. 3. 449.

První zasedání proběhlo 8. 8. 449.

Jednání předsedal Dioskuros, Cyrilův nástupce v biskupské službě na alexandrijském stolci.

Nejdříve byl odmítnut návrh na čtení spisu Tomus ad Flavianum, což dokladuje předpochopení, s nímž Eutychovi straníci přistupovali k celé záležitosti.

Poté byl Eutyches plně rehabilitován, Flavianus byl sesazen, uvězněn a vypovězen do vyhnanství, kde záhy zamřel (únor 450?).

Druhého zasedání 22. 8. 449 se papežští legáti však již nezúčastnili.

Řím se od celé záležitosti nemohl nedistancovat, a tak Lev shodou okolností na výroční den svého zvolení 29. 9. zamítl výsledky >>efezské lumpárny<< (latrocinium efesinum).

Nicméně Theodosius II. svým ediktem výsledky sněmu stvrdil.

Marně se římský biskup listem ze dne 13. 10. pokoušel přesvědčit Theodosia II. o tom, že je nutno svolat nový koncil, tentokrát v Itálii.

Když se papež nedovolal podpory u císaře Východu, obrátil se na císaře Západu Valentiniána III. (424-455).

Shodou okolností však 28. 6. 450 Theodosius II. opustil tento svět a na trůn nastoupil Marcianus, manžel Pulcherie, sestry právě zesnulého Theodosia.

Prvním aktem nového císaře bylo vyřízování starých účtů: Eutychův kmotřenec Chrysafios byl zkrácen o hlavu.

Změnil se zcela pochopitelně i náboženský kurs.

Dne 21. 10. 450 dostal Lev to, co chtěl: podporu císaře ve věci nového koncilu, který byl vyhlášen 23. 5. 451 a svolán původně na den 1. 9. téhož roku do Niceje.

Kvůli válečným povinnostem imperátora se však koncilní otcové sešli v Chalcedonu až 8. října roku 451.

Nejdůležitější christologický koncil starověku v mnohém závisel na politické situaci.

Je však skutečností, že ani mocný Theodosius II. nezabránil tomu, co bylo v plánech Prozřetelnosti.

U příležitosti tisící pětistého výročí Chalcedonského koncilu vydal papež Pius XII. v roce 1951 okružní list “Sempiternus Rex”.

Tento dokument i list papeže Lva Velikého koncilu si můžete přečíst v českém překladu, který pořídil a úvodem opatřil docent ThDr. Ctirad Václav Pospíšil OFM.

Spis letos vydala Matice Cyrilometodějská pod názvem “Chalcedonský koncil v proměnách času”.

Publikaci je možno si také u vydavatele objednat.

- Radakce.

Ve dnech 8. října až 1. listopadu 451 se v Chalcedonu konal největší ekumenický koncil křesťanského starověku.

V roce 2001 jsme si tak připoměli jeho patnáctisté padesáté výročí.

Tento koncil si právě v dnešní době zaslouží mimořádnou pozornost.

Proto vychází český překlad encykliky Sempiternus Rex papeže Pia XII., která vznikla u příležitosti 1500. výročí chalcedonského koncilu (8. září 1951).

Úvodní studii a překlady obou dokumentů připravil doc. Ctirad Václav Pospíšil Th.D. 4. 3.

Matice Cyrilometodějská s. r.

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies.

tags: #chalcedonsky #koncil #v #promenach #casu