Metodika pro práci s lidmi bez domova vznikla jako součást projektu „Koordinace systémového řešení bezdomovectví“ v rámci klíčové aktivity č. 3 „Rozvoj metodického prostředí pro práci s lidmi bez domova“ a je určena pro odbornou veřejnost, zejména pracovníkům Centra sociálních služeb Praha (CSSP) a dalším poskytovatelům sociálních služeb pro lidi bez domova v Praze, občanským iniciativám, které se zapojují např. do humanitárních opatření, městským částem (zejm. kurátorům,) Magistrát hlavního města Prahy (MHMP), sociálním kurátorům a dalším odborným a veřejnosprávním subjektům.
Zdrojem metodiky byly doporučené postupy Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), metodika pro pražské Kontaktní místa bydlení (KMB), metodika pro humanitární ubytování, stávající metodiky CSSP a dobré praxe, vzešlé přímo od poskytovatelů sociálních a humanitárních služeb. Inspirací byly také postupy při realizaci tzv. Protože jde o metodiku pro odbornou veřejnost, součástí jsou také základní pravidla pro fungování karanténních místností (objektů) coby reflexe pandemie COVID-19. Tematicky je tato metodika rozdělena podle dvou základních rovin situace osoby bez přístřeší; „osoba na ulici“ a „osoba v zařízení“.
Struktura a cíle metodiky
Metodika pro práci s lidmi bez domova má doporučující charakter. Terénní sociální pracovník/terénní pracovník spolupracuje s uživatelem na řešení aktuálního stavu nouze, v případě potřeby klientovi poskytne krizovou intervenci. Sociální pracovník je nápomocný osobám, které se ocitly v situaci bezdomovectví. Klíčovou službou poskytovanou lidem bez přístřeší v terénu jsou terénní programy, které jsou poskytovány nejen CSSP, ale celou řadou organizací na území HMP.
V současné epidemiologické situaci považujeme za důležité zdůraznit, aby pomáhající nezapomínal na ochranu proti onemocnění COVID-19. Samozřejmě například ve věci rozestupu je třeba postupovat individuálně, protože např. u ležícího osoby na dva metry nepoznáme, zda dýchá nebo ne.
Terénní práce a spolupráce s klientem
Terénní pracovník vede také záznamy, sbírá data pro statistiky a administrativní agendu - to vše v souladu s pracovními postupy a standardy kvality své organizace. Terénní pracovník také zaznamenává místo a počet osob/kontaktů do aplikace „Bezdomova“. Pokud klient potřebuje další službu (převoz, ubytování, atd.), kontaktuje dispečink CSSP (viz dále).
Terénní pracovník/dispečer řeší vyhledávání lokalit, kde se lidé bez domova zdržují, a koordinuje místa vyhledávání se s dalšími organizacemi poskytujícími obdobné služby. Terénní sociální pracovník/terénní pracovník musí mít vždy na paměti, že přichází k osobě bez domova na návštěvu, na kterou není předem ohlášen. I igelitový přístřešek, stan, lavička - to může být pro klienta domov, proto je vhodné vycházet z respektu k jeho situaci a nepřistupovat s prázdnou hlavou.
V počáteční fázi je pozornost terénního sociálního pracovníka/terénního pracovníka soustředěna na uspokojování primárních potřeb, jako je strava, bydlení, hygiena či ošacení. K zajištění návazné služby kontaktuje dispečink (viz 1.4), který doporučí či zprostředkují např. nízkoprahové denní centrum či hygienické centrum. Poté je už na místě zjistit osobní data klienta, souhlasem k jejich využití a formulovat zakázku sociální služby a dle potřeby i krátkodobý individuální plán.
Mlčenlivost o citlivých údajích a dodržování jak §100 zákona 108/2006 Sb. a evropské směrnice GDPR je pak samozřejmostí. Terénní pracovník při zjištění potřeby ubytování či jiné komplexnější potřeby služeb kontaktuje dispečink, který zjistí dostupnou kapacitu ubytování a možnost využívání potřebných služeb (noclehárna, dluhová poradna atd.).
Specifikace služeb a postupy
A) Případy akutního ohrožení a hospitalizace
- Pokud hrozí okamžité ohrožení zdraví, TP kontaktuje MP a případně ZZS; v případě nutnosti hospitalizace kontaktuje dispečink CSSP.
- Intervenční tým „doprovází“ klienta prostřednictvím lidského zacházení, schopnosti negociace s klientem i personálem zařízení (zejména nemocnic a IZS).
B) Přístup k ubytování a doprovodné služby
- Pokud klient potřebuje převoz, dispečink zjišťuje volné kapacity a koordinuje převoz na noclehárnu, do denních center či jiných zařízení.
- Rozsah přepravních služeb je omezen na bezpečný převoz pro osoby bez domova a nesupluje MHD či taxi; převoz je realizován podle kapacit a na pokyn dispečinku CSSP.
C) Provádění krizových zásahů a dokumentace
- Intervenční tým vede Intervenční deník pro předávání informací mezi směnami a zaznamenává postupy, problémy a systémové nedostatky. Zástupce INT prezentuje zjištění na pravidelných koordinačních poradách.
- Členové INT mají přístup do záznamů Dispečinku a vyřizují propuštění či další kroky spolupráce s nemocnicemi a dalšími institucemi.
D) Provoz a vybavení
- Intervenční tým musí mít k dispozici mobilní telefon s internetem, hygienické pomůcky a OOPP (vč. respirátorů FFP2/KN95) a prostředky pro dezinfekci rukou.
Role terénních a intervenčních týmů
Terénní pracovníci pracují na vyhledávání klientů, mapují situaci, kontaktují dispečink a koordinují návazné služby (ubytování, hygienické služby, převoz). Intervenční tým se skládá ze sociálního pracovníka a zdravotní sestry/bratra a reaguje na akutní potřeby: poskytnutí kontaktu na lékařskou péči, zprostředkování hospitalizace či převozu, a zajištění podpůrných služeb po propuštění.
V případě, že klient vyžaduje ubytování či další složitější služby, Dispečink CSSP koordinuje dostupnost kapacit a vyhledává vhodná zařízení. Při zajištění převozu je postup ověřen, a to na základě stavu klienta, jeho schopnosti spolupráce a aktuálního zajištění služeb (např. hygiena, odvšivení, ošetření proti svrabům, výměna ošacení).
Osobní svědectví a motivace pracovníků
Pracovníci charity a nízkoprahového denního centra pro ženy sdílejí motivace k práci s lidmi bez domova. Popisují každodenní rutinu: ranní porady, rozdělení úkolů, terénní práce, následnou administrativu a kontaktování institucí (úřad práce, probační a mediační služba, soudy). Děti a rodiny často tvoří součást příběhů, stejně jako individuální cesty klientů od ubytování po nalezení zaměstnání a dlouhodobé řešení bydlení.
Role pracovníků se liší podle specializací a pracovních zkušeností. Postupně se ukazuje, že sociální práce s lidmi bez domova vyžaduje empatii, trpělivost a důstojný přístup ke klientům, kteří často čelí stigizaci a nejistotě. Navzdory obtížím se často objevují úspěšné příběhy a postupné zlepšení kvality života klientů, kteří díky systémovému a individuálnímu přístupu nacházejí stabilitu, práci a bydlení.
Inspirace pro praxi a etický rámec
Motivace pracovníků rezonuje v odpovědnosti vůči klientům a ve snaze podporovat jejich vlastní schopnosti. Solidarita a empatie jsou klíčové pro pochopení jejich perspektiv a pro vytváření prostoru, ve kterém lidé bez domova mohou znovu získat důvěru a šanci na běžný život. Pomoc je založena na transparentnosti a odpovědnosti vůči dárci i příjemcům.
„Proč pomáhají naši kolegové právě bezdomovcům? Mění se lidé bez domova v průběhu let? Kolik bezdomovců žije v Kutné Hoře a okolí? Existují i příběhy s dobrým koncem?“ - odpovědi vycházejí z dlouhodobé zkušenosti terénní praxe a z dokumentace záznamů, které ukazují změny, výzvy a pokrok v rámci komunitní solidarity.
Charita Praha 1 - Nové Město: představení a motivace týmu
Jonáš Hrubín, DiS., Ing. Mgr. Adéla Vašíčková, DiS., Bc. Karolína Čiháková, DiS., Bc., Nikola Serbusová, DiS., DiS., a další členové týmu sdílejí cestu do sociální práce a popisují jejich motivaci a zkušenosti. V oblasti sociální práce působím od roku 2010, kdy jsem svou profesní dráhu zahájil v Charitě Praha 1 - Nové Město. Patnáct let jsem se věnoval přímé práci s lidmi bez domova v centru Prahy, přičemž posledních šest let jsem zastával pozici vedoucího terénního Programu Máří. Od února roku 2026 jsem převzal vedení celé organizace z pozice ředitele.
Ve své současné roli uplatňuji dlouholetou praxi z terénu při strategickém řízení služeb, které kombinují materiální pomoc (zajištění potravin, ošacení a hygienických potřeb) s odborným sociálním poradenstvím. V rámci budoucího směřování organizace se zaměřuji na posilování stability a kvality přímé práce. Mým cílem je rozvíjet podporu pro zaměstnance a zajišťovat kontinuitu služeb tak, aby Charita Praha 1 - Nové Město zůstala důvěryhodnou institucí a bezpečným místem pro lidi v nouzi.
Nikola: V Charitě pracuji od dokončení studia a jsem ráda za rozmanitost dnů, které tam zažívám. Je to takové každodenní překvapení, protože nikdy nevím, co mi nový den v centru přinese a připraví. Někdy je potřeba vyplnit formuláře, či zajít do instituce, jindy stačí úsměv a vlídné slovo. Každá žena, která k nám do denního centra dochází, je pro mě bojovnice. Každý den musí svádět boj o přežití. Neví, co bude jíst, kde bude spát. Ne každá si ale ten “boj” zvolila sama. Je to pro ně traumatizující, a jsem ráda, že můžu alespoň tou troškou přispět k tomu, aby jejich život našel ten správný směr.
Ahoj, jmenuji Josefina a v našem nízkoprahovém denním centru pro ženy bez domova působím jako sociální pracovnice. Moje cesta začala na zdravotní škole a dále do sociálních studií. To, co mě na práci v NDC baví, je přímý a každodenní kontakt s našimi klientkami. Jsou to ženy, které si prošly těžkými zkouškami, a mně se líbí jim ukazovat, že i v jejich situaci jsou to stále důležité bytosti, které si zaslouží úctu a respekt. Byl to právě ten lidský přístup a skvělý kolektiv tady v Charitě, co mi ukázalo hluboký smysl této pomoci.
Kamila: Ahoj, já jsem Kamila a jsem pracovnice v sociálních službách. Tomu tak vždy nebylo. Většinu pracovního života jsem strávila v kanceláři na pozici mzdové účetní. Po čase mi však mezi čísly a paragrafy začalo být smutno. Rozhodla jsem se pro kurz pracovníka v sociálních službách a začala pracovat nejdříve s dětmi a lidmi s handicapem. Poté jsem pracovala 5 let jako terénní pečovatelka a zajímaly mě všechny cílové skupiny, proto jsem začala pracovat i s lidmi bez domova.
Klára: Jmenuji se Klára a v sociálních službách pracuji již pět let. V rámci praxe jsem působila v terénní službě i v zařízení pro osoby s mentálním postižením. Po mateřské dovolené jsem se vrátila k nízkoprahovému dennímu centru pro ženy. Práce mě naučila nesoudit a vážit si důvěry klientek. Každý malý krok vpřed je pro mě úspěch. Ráda jim nabízím vše, co v našem centru můžeme, od praktické pomoci až po vlídné slovo.
Teréza: Ahoj, jmenuji se Tereza a jsem pracovník v sociálních službách. Vždycky jsem měla rád/a, když něco dobrého pomůže někomu jinému. Během praxí jsem si vyzkoušela práci ve více odvětvích a potkala mnoho milých lidí. Práce ve NDC mi dává smysl díky rozmanitosti a skvělému kolektivu. Chci být s klientkou tady a teď, přesně tam, kde mě nejvíce potřebuje.
Další příspěvky a reflexe pracovníků ukazují, že terénní a komunitní práce vyžaduje odolnost, empatii a dlouhodobé budování důvěry, které postupně vede ke stabilizaci klientů a zlepšení jejich životních podmínek.