Skulptura stojí na konci Kostelní ulice, na mostě před bývalým tzv. „podklášterním mlýnem" čp. 3. Svatý Prokop, který na nás ze zdobeného podstavce z výšky pohlíží, je jeden z nejstarších českých světců a rovněž jeden z českých zemských patronů.
O životě Prokopa se nedochovalo dost spolehlivých historických zpráv, o to barvitější jsou však legendy. Narodil se kolem roku 985 v Chotouni u Českého Brodu; nejdříve byl prý knězem, později vstoupil do benediktinského kláštera a usadil se jako poustevník na Sázavě. Zde byl podle legendy pokoušen ďáblem, kterého však zapřáhl do pluhu a popoháněje jej křížem s ním oral.
V sázavských lesích se setkal s knížetem Oldřichem, jenž zde byl na lovu, a který mu dopomohl k založení sázavského kláštera (1032), v němž se stal opatem. Zemřel roku 1053. Již 4. července 1204 byl přičiněním českého krále Přemysla Otakara I. prohlášen papežem Inocencem III. za svatého. Jeho ostatky spočívají od roku 1588 v kapitulním kostele Všech svatých na Pražském hradě, je patronem rolníků a horníků.
Zobrazení a vývoj ikonografie
Svatý Prokop bývá zobrazován jako řeholník (tak je zpodobněn jako jedna ze soch před polickým kostelem). V 16. až 18. století bývá často zobrazován jako opat s mitrou na hlavě a s opatskou berlou v levici, pravá ruka drží kříž, kterým podle pověsti popoháněl zapřaženého ďábla. Individuálním atributem někdy bývá ďábel, kterého drží u svých nohou na řetěze. Takto zobrazeného jej můžeme spatřit na balustrádě v předdvoří u jižního průčelí kostela broumovského kláštera, nebo jako menší sochu v nice podstavce mariánské statue na broumovském náměstí.
Socha sv. Prokopa, stojící v Polici nad Metují před čp. 3 v Kostelní ulici, je zapsaná kulturní památka města Police nad Metují (ev. číslo 1851). Antonín Cechner v Soupisu památek historických a uměleckých v politickém okresu broumovském (1930) hodnotí plastiku jako „výborně tesanou sochu v značně sklonitém postoji“ a domnívá se, že „dle všeho“ pochází od sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. Dnes však převládá názor, že dílo pochází z dílny jeho spolupracovníků; z doby kolem roku 1706 by tedy mohlo pocházet z Broumova, kde Brokof s rodinou tvořil sousoší a spolupracovníci pracovali na podobných dílech.
Socha sv. Prokopa byla poprvé restaurována roku 1871, znovu obnovena roku 1997. Není to dávno, kdy byla spolu se sochou sv. Jana Nepomuckého odvezena do restaurátorského ateliéru Antonína Wagnera ve Dvoře Králové nad Labem; 9. září 1997 byla opět umístěna na původní místo. Restaurace stou soch přišla polické obci na 510.000 Kč. Ten drobný atribut, který soše dnes chybí, je kříž v pravé ruce, kterým podle legendy popoháněl ďábla za pluhem.
Historická a místní souvislost
Kostel sv. Prokopa v Chotouni a související lokality jsou úzce spojeny s tradicí svatoprokopského kultu. Vesnice Chotouň, dnes součást Chrášťan, má bohatou historii spojenou s klášterním i světským hospodářstvím. Svatý Prokop je ztotožněn s rodnou obcí, kde legendy o narození i působení poutníkova života odkazují na Prokopský dvůr a místní studánky.
Studánka Prokopka se „zázračnou vodou“ je dodnes důležitým místem. V 16. století zde údajně bývaly i lázně, ve kterých se vodou z Prokopky léčil zrak; samotný pramen je schovaný pod podstavcem barokní sochy sv. Prokopa z roku 1708. Místní vyprávění uvádí, že nápis na podstavci - SPPPPP - má svůj zvláštní původ a že legenda vyjadřuje význam světce pro zem i lid. A tak Prokopova studánka patří mezi významná místa spojená se svatoprokopským kultem a historií Chotouně.
Historické souvislosti a moderní památky
Homole sv. Prokopa je pravěký název pro vyvýšený pahorek s mohylou a s historickým významem. Legenda uvádí, že Homole vznikla na místě, kde Prokop vypřáhl čerta a očistil pluh po jeho brázdě; podle ní archeologické nálezy ukazují na dávný původ, ačkoli skutečný původ byl v průběhu staletí různě interpretován. Barokní socha z roku 1708, opravená v letech 1740, 1831, 1910, 1965 a 1996-2023, stojí na dvoupatrovém podstavci; polychromovaný reliéf na soklu zobrazuje Prokopa s pluhem a čerty, s tradiční zkratkou SPPPPP na čelní stěně soklu.
Náklad na postavení skulptury v Polici nad Metují byl 30 kop míšeňských grošů; socha byla původně umístěna u Městského mlýna, poprvé sem byla postavena 1746 jako dar benno‑ Broumovsko‑Břevnovského opata. V roce 1857 byla socha přenesena na dnešní místo před podklášterní mlýn; záznam v urbárových listinách uvádí, že „v tu dobu byla vystavěná fabrika na přízi a ten celý plac zplanýrovaný byl na obecní útraty.“
Geografické a kulturní kontexty
Chotouň je historicky spjata se svatoprokopským kultem a s místy jako studánka Prokopka, Prokopský dvůr, kostel sv. Prokopa a mohyla. Svatý Prokop, narozený kolem roku 985, se stal prvním českým světcem a zemským patronem, jehož legenda se propojuje s posvátnými místy a poutními cestami v regionu.
V popisech a legendách se objevují motivy bojů s ďáblem, pluh a kříž jako symbol odvahy a víry. Umístění sochy v Polici nad Metují z roku 1746, její přesun v roce 1857 a restaurování v letech 1871 či 1997 ukazují dlouhodobý zájem o uchování památky a její význam pro místní identitu.
Prokop jako patron země i lidu zůstává významnou postavou české křesťanské tradice a místní historie, která propojuje poutníkům i obyvatelům regionu legendy, historii klášterů, architekturu Santiniho a barokní sochařství.