Jeden z nejpopulárnějších obrazů jedinečného umělce Leonarda da Vinciho Madona ve skalách (Panna Marie ve skalách) vydal překvapivé svědectví, když pod malbou byly nalezené dosud nevídané kresby. Renesanční italský umělec je považovaný za jednoho z nejvlivnějších tvůrců v dějinách, a to i pro mistrovské využití světla a stínu a inovativní techniky malby a kresby. Objev skrytých kreseb vyvolal nový zájem o Madonu ve skalách i o dílo samotného Leonarda.
Co nově objevené kresby ukazují?
Madona ve skalách je název dvou Leonardových obrazů se stejným námětem, jejichž kompozice je až na několik významných detailů totožná. První verze visí v Louvru, druhá v Londýně. Skryté kresby zobrazují zcela jinou kompozici i motiv obrazu, na níž je zachycená Panna Marie s jednou rukou objímající malého Ježíška a druhou ukazující na svatého Jana Křtitele. Nově byly pod Madonou nalezené kresby malého Krista a anděla, které se výrazně liší od podoby na hotovém díle. Objev těchto skrytých kreseb vrhá nové světlo na tvůrčí proces jednoho z největších umělců historie.
Podle Martina Kempa, emeritního profesora dějin umění na Oxfordské univerzitě, „je vzácné najít tak významný objev v obraze tak významného umělce, jakým byl Leonardo“. Kemp dodává, že „obraz byl ve špatném stavu zachování a jen díky pečlivé práci konzervátorů bylo možné tyto skryté kresby odhalit“. Technologická metoda zahrnovala rentgen-fluorescenci, infračervené a hyperspektrální zobrazování, které umožnily vidět pod povrch obrazu.
Podle odborníků jsou obě postavy na kresbě umístěny výše, zatímco anděl driftuje zobrazený ven z obrazu a dívá se dolů na malé dítě Krista, což vyvolává otázky, proč Leonardo změnil finální kompozici a proč opustil původní náčrt. Ostatní detaily naznačují otisky rukou vzniklé při nanášení základního nátěru, které mohou být prací asistenta nebo samotného mistra. Zářná role technologie ukazuje, jak moderní postupy chrání naše kulturní dědictví a odhalují dříve skryté vrstvy děl.
Historie a kontext dvou verzí Madony ve skalách
Madona ve skalách existuje dvakrát - starší obraz z roku 1483 je k vidění v Louvru, mladší z roku 1508 v Národní galerii v Londýně. Oba obrazy vycházejí ze stejného námětu, avšak s rozdíly v koloritu a kompozici. Starší verze je renesanční, teplější a harmonická, zatímco mladší verze působí studeněji a kontrastněji, s poněkud odlišnou ikonografií. Zřejmě šlo o renesanční vývoj a experimentování nad motivem, přestože oba obrazy zůstávají vzájemně rozpoznatelné jako podobné, ale nikoli identické.
Historici umění se shodují, že Leonardo byl mistrem sfumata a že jeho dovednosti v práci se světlem a stínem byly klíčové pro konečnou podobu Madony ve skalách. Jak ukazují záznamy i výstava v Londýně, renesanční techniky a studium lidské anatomie se projevovaly ve světelném modelování a pečlivé zemi/žití detailů.
V roce 2005 vědecká veřejnost poprvé identifikovala původní skicu pod obrazem a v roce 2019 Národní galerie v Londýně potvrdila, že pod malbou leží dřívější Leonardova skica. Tato odhalení otevírají diskusi o tvůrčím procesu a o tom, jaké varianty Leonardo zvažoval na cestě k finální podobě díla. Výstava v Londýně, která měla začít v listopadu, slibuje přiblížit tvůrčí postup návštěvníkům prostřednictvím čtyř místností s různými pohledy na malbu, a dokonce má imitovat kapli v Miláně, kde obraz původně vznikl pro oltář k kostelu San Francesco.
Historický a současný kontext rekonstrukcí a teorií
Nejen samotný obraz, ale i kontext restaurování přinášejí významné otázky. Dva obrazy s identickým námětem ukazují, že Leonardo mohl zkoušet různé kompozice a že jeho nápady se vyvíjely skrze pokusy a omyly. Jak zjistili historikové, starší kompozice měla postavy výše a anděl držel Ježíška v těsné objetí; mladší kompozice ukazuje jiný rozměr a gestu postav. Možnost, že Leonardo zvažoval i jinou ikonografii a barevnost, ukazuje hravou a zkoumavou povahu renesančního génia.
Kritici a odborníci zmiňují i záhady okolo zrcadlového zápisu a další teorie, které spojují Leonardův rukopis se symbolikou a náboženskými texty. Některé „utajené“ teorie z mirrorandart.com vyvolaly spekulace, že zrcadlové zápisy by mohly skrývat skript, který by umožnil dešifrovat další významy; nicméně většina kunsthistoriků tyto teorie považuje za sporné a pro veřejnost spíš popkulturní zajímavost, než za potvrzené historické tvrzení.
Navzdory spekulacím zrcadlové teorie zůstává hlavní význam odhalení skic a odlišností mezi verzemi Madony ve skalách důkazem o komplexnosti Leonardova pracovního procesu a o trvalosti významu konzervace a restaurování umění. Výstava a výzkum pokračují, aby poskytly hlubší pochopení renesanční techniky a historického kontextu těchto ikonických děl.
Charakteristika a symbolika obrazu
Obraz zobrazuje Pannu Marii v jeskyni uprostřed skal s průhledem do světlé skalnaté krajiny. Matka Boží objímá pravou rukou dítě Jana Křtitele a levou žehná Ježíškovi. Jan má nábožně sepjaté ruce a sklonil se na koleno před Ježíšem, jenž mu žehná dvěma prsty. Vedle nich klečící anděl drží dítě a ukazuje na Předchůdce. Symbolika trojice a dvojí Kristovy podstaty je přítomna v gestu a pásmu postav, a obraz je komponován do pyramidy, nikoli jen do trojúhelníku.
Leonardo byl průkopníkem technik sfumato, a právě v horských a skalnatých prostředích, kde se obrazy častěji vyvíjely, tuto techniku pečlivě studoval a uplatňoval. Z technického hlediska opomenutí sfumata a změna koloritu mezi verzemi slouží i jako ukazatel historického vývoje a experimentů mistra.
Současné doprovodné kontexty
V posledních letech se objevily nové interpretace a dohady, včetně zjevných odkazů na Máří Magdalénu či další postavy, které jsou někdy spojovány s legorativními texty a symbolikou. Tyto teorie jsou často označovány za spekulativní a většina odborníků zůstává skeptická k celým rozsáhlým tvrzením bez pevného důkazu. Přesto zájem veřejnosti zůstává vysoký a diskuse oLeonardově díle pokračuje v muzeích i médiích.
Vatikán a jeho skrytá tajemství...Dokument CZ
Objev původní skici pod obrazem posouvá naše chápání Leonardova pracovního procesu, a tím i samotného pramene inspirace pro sochařské a malířské techniky v renesanci. Výstava a nové poznatky slibují zachycení vnímání diváka a ukazují, jak postupy v restaurátorství mohou objasnit tvorbu mistrů, kteří bývali považováni za nepochopitelné pro moderní publikum.
Vedle samotných starších verzí a jejich restaurátorských zásahů je zajímavé, že existují i historické záznamy o tom, že obraz byl zabaven kvůli jistému mecenáši a že druhá verze vznikla jako náhrada za zabavenou verzi. Tato skutečnost ukazuje, jak ekonomické a politické okolnosti ovlivňovaly umělecké dílo a jeho umístění.
Význam Madony ve skalách pro renesanční svět spočívá v ukázce, jak mistr dokázal kombinovat náboženskou symboliku, technické zvládnutí malby a inovace ve zobrazení prostoru a světla, které z něj dělají jedno z nejvýznamnějších děl světové malířské historie.