Národní park Soraksan v severovýchodní Jižní Koreji nabízí hornatou krajinu posetou buddhistickými svatyněmi. Přenocování v chrámech a túry po skalních stěnách jsou opojnou kombinací, která probudí všechny vaše smysly. Chcete-li zažít úchvatné dobrodružství, vydejte se do Jižní Koreje, do provincie Kangwon, kde se park rozkládá. Jeho návštěva coby přírodní rezervace zapsané na seznamu UNESCO stojí za námahu. Čeká zde na vás mnoho úchvatných míst a Soraksan - třetí nejvyšší hora korejského poloostrova.
Velký Buddha v Seoraksanu
U vchodu do parku stojí socha Velkého Buddhy. Obrovský Buddha vítá turisty u hlavního vchodu do národního parku Seoraksan, asi dvě hodiny jízdy od Soulu na severovýchodě Jižní Koreje. Sedí na slunci se zkříženýma nohama, s výrazem člověka, který právě odložil hůlky po vydatném obědě, a jeho 108-tunová bronzová socha se dívá přímo na pásmo zubatých, borovicemi porostlých hor. U paty postavy doutná kadidlo a svíce blikotají a prskají. Jarní den je horký, vzduch je omámený vůní hořícího santalového dřeva. Tohle je přece místo, které si zaslouží velkolepé přivítání.
Je to jeden z největších horských národních parků v Jižní Koreji, který se rozkládá na ploše více než 400 km², a zároveň jeden z nejstarších národních parků, který byl chráněn již v roce 1970. Od té doby se jeho nadpozemské vrcholy a žulové skalní výchozy staly jedním z největších outdoorových lákadel v regionu, a to jak v doslovném slova smyslu (nejvyšší vrchol Daecheongbong měří 1708 metrů), tak v přeneseném slova smyslu.
Kultura a Historie v Seoraksanu
Národní park Soraksan je sice krajina plná pohoří, je však posetá buddhistickými svatyněmi. Národní park nenabízí pouze přírodní biosférickou krajinu. Zavítat můžete i do buddhistických chrámů, které se nacházejí přímo v parku. U jednoho z nich vás ohromí nádherná scenérie, kterou vytváří stovka jezer. Ta dala chrámu jméno - „Chrám sta jezer“. Voda v jezerech je průzračná a stéká do nich z nejvyššího vrcholu Tečchongbong. Za nejstarší zenový chrám světa je považován druhý - ústřední chrám buddhistického Řádu Čogje.
Buddhismus není v Koreji dominantním systémem víry. Podle statistik z roku 2023 se k němu hlásí jen asi 17 % obyvatel, což ho řadí pod křesťanství a ještě hlouběji pod nenáboženství. Existují však důvody, proč si udržuje silnou přítomnost v odlehlých místech, jako je Seoraksan. Buddhismus sem poprvé dorazil z Číny ve čtvrtém století a byl široce rozšířen po celém Korejském poloostrově. Když se však v roce 1392 dostala k moci dynastie Joseon (Čoson), která prosazovala konfucianismus, byli buddhisté vytlačeni do venkovských oblastí.
Turistika v Seoraksanu
Pěší turistika je v Jižní Koreji něco jako národní kratochvíle a já jsem si stezky v parku představoval jako drsné, zemité cesty - takové, které vyčleňují opravdové milovníky hor. Proto mě příjemně překvapilo, když se z širokého chodníku na Ulsanbawi staly úhledné kamenné schody. YD mi říká, že nejoblíbenější stezky byly upraveny tak, aby byly co nejjednodušší a uživatelsky přívětivé. „Bezpečnost je pro správu parku velmi důležitá,“ říká věcně. „Ale uvidíte. Není to tak snadná procházka.“
Chrámovým komplexem Naksansa vedou stezky ozdobené barevnými lucernami. Teď už se výhledy otevřely a pod námi se objevily hustě zalesněné svahy a nad nimi zubaté hřebeny. Asi 90 minut po vyjetí dorazíme ke Gyejoam Grotto, buddhistické svatyni ze sedmého století postavené pod obrovským převislým balvanem. Hluboko do kamene jsou vytesány řádky duchovního textu a uvnitř jsou zanechány hromady banánů a ananasů jako obětiny.
Závěrečná etapa výletu představuje náročný výstup po sérii strmých kovových schodů připevněných ke skále. Při dosažení nejvyššího bodu stezky se mi zatají dech, ale už jsme těsně pod kamenitým, zvlněným vrcholem Ulsanbawi. Rozhlížím se, když oblohu obloukem protne jediná vlaštovka. V jednom směru se rozprostírá zelená masa skalisek a srázů, v druhém leží třpytivá modř pobřeží. „Východní moře,“ informuje mě YD. Odtud jsou sousedé Jižní Koreje jako na dlani. Japonsko leží někde tam za vlnami, zatímco Severní Korea je vzdálená necelých 32 kilometrů přes kopce.
Na vrcholu Ulsanbawi jsou k vidění skalní útvary podobné pilám. Velký Buddha sjednocení u vchodu do parku daleko pode mnou byl postaven v roce 1997. Jak napovídá jeho název, byl vytvořen v duchu jakési vzdálené budoucnosti, kdy by se obě země mohly opět spojit.
Chrámový komplex Naksansa
Chrám Naksansa se nachází na jeskyněmi posetém úseku pobřeží u Seoraksanu, čtyři kilometry východně od hranic národního parku, jižně od přístavního města Sokcho. Založil ho v roce 671 buddhistický mnich Uisang Daesa, který si prý toto místo oblíbil pro jeho meditační klid. Naksansa je místo vzácné krásy plné rozlehlých nádvoří a borovic. Je den po mé túře do Ulsanbawi a já jsem se zde připojil k programu pobytu v chrámu na jednu noc, který byl navržen jako příležitost pro návštěvníky poznat korejský buddhismus zblízka. Naksansa je jedním z 28 chrámů po celé zemi, které nabízejí podobné příležitosti zahraničním hostům - iniciativa původně vznikla kvůli přílivu návštěvníků během mistrovství světa ve fotbale v roce 2002. Návštěvníci Naksany se mohou těšit na prohlídku chrámového komplexu, kterou vedou mniši. Rozkládá se na obrovské ploše, skrz svažitý areál vedou stezky lemované rododendrony. Širší areál je však plný důmyslně malovaných pavilonů a modliteben se šikmými střechami, obojí typické pro náboženskou korejskou architekturu. Kamkoli se vydáme, najdeme malby dancheong - geometrickou změť zelené, červené a žluté - a zlaté sochy s rozzářenýma očima. Na plný úvazek zde žije celkem devatenáct mnichů. Před hlavní bohoslužebnou halou, jejíž tašková střecha se sklání nad robustními červenými sloupy, potkáváme jedinou mnišku v Naksanse, Snim Ji-wol. Stejně jako její mužské protějšky nosí šedé roucho a pod kloboukem s klopami má vyholenou hlavu. Klobouk ji chrání před paprsky, jež na nás dopadají. Zavede nás na kruhovou terasu bez stínu s výhledem na moře, které dominuje socha božstva bódhisattvy jménem Avalókitéšvara.
Připojujeme se k modlitebnímu sezení v hlavní bohoslužebné hale, klaníme se a klekáme v rytmu mnicha, který vede bohoslužbu, a všichni stojíme čelem k řadě zářících soch. Pak se přesuneme do základní jídelny, kde nás čeká odzbrojující a chutné jídlo formou bufetu. Jíme rýži, kimči, jarní zeleninu, papriky, tofu a červenou chilli pastu, což oceňujeme téměř v tichosti, až na klapot našich hůlek.
Komplex Naksansa přitahuje přes den návštěvníky, ale v podvečer už máme volnost. Putování po jeho stezkách s ubývajícím světlem je hluboce uklidňující. Z modlitebny Naksansa s výhledem na moře se za úsvitu ozývají zpěvy a údery bubnů. Během prostrace se na náhrdelník navléká 108 korálků, které se před zauzlováním provázku navléknou na šňůrku. Číslo 108 je v mnoha buddhistických tradicích posvátné a pro některé představuje způsob, jak znásobit šest smyslů. Začínáme s poklonami.
Přírodní vrcholky a další chrámy Seoraksanu
Druhý den po návratu do Seoraksanu se mezi keři u stezky mihne otakárek černý, který si nevšímá měřítka scenérie. U vodopádů Towangseong, které se nacházejí dvě hodiny cesty od vchodu do Seoraksanu, padá voda z horského úbočí z 320metrového srázu. Vracím se na dno údolí a mířím k Sinheungse, největšímu ze dvou hlavních buddhistických chrámů v parku. Chrám Sinheungsa je největší ze dvou hlavních buddhistických chrámů v národním parku Seoraksan. Je pár dní před Buddhovými narozeninami - slaví se každoročně osmý den čtvrtého měsíce lunárního kalendáře - a nad jeho hlavním nádvořím je jako nebeské párty balónky rozvěšeno 6 000 pestrobarevných luceren. Na oslavu Buddhových narozenin je v chrámu Sinheungsa rozvěšeno 6 000 lampionů, každý s ručně psanou visačkou.
Další buddhistické Chrámové komplexy zahrnují Sinheung-sa, Baekdam-sa a jeskyně Geumganggul. Geumganggul je vyhloubená ve skále a kdysi sloužila pro uctívání kamenného sedícího Buddhy. Své jméno má vodopád Biryong Pokpo, 40 metrů dlouhý a úzký vodopád, jehož zvuk připomíná létající draky. V čisté vodě vodopádu se bohužel nevykoupete, koupání je zakázáno.
Buddhismus a architektura v širším kontextu
Buddhistická architektura v Tibetu zahrnuje kláštery a paláce jako Norbulingka a Potála, které odrážejí bohatství a duchovní význam regionu. Plná škála chrámů v Číně, Japonsku a dalších zemích ukazuje rozmanitost stavebních forem od stúp až po pagody. Borobudur na Jávě je největší buddhistický chrám na světě a zprostředkovává pohled na architekturu, která spojuje kameny a symboliku. Wat Xieng Thong a Wat Rong Khun z Thajska představují různorodé styly, které doplňují vědecké i duchovní poznání o buddhismu.
Nakonec se zmiňujeme o samotném cíli buddhismu: cesta k nirváně a osvícení prostřednictvím různých směrů jako Theraváda, Mahájána a Tantrárána. Tantrа a jóga představují dvě cesty k osvícení; tantra klade důraz na transformaci energie a vnitřní procesy, jóga na rozum a vyvážení mysli.
Meditační centrum Čistá země je místem, kde se setkává vnitřní klid s živostí světa kolem nás. NAŠE FILOSOFIE Návrat k sobě i přírodě. Návrat k sobě, k vlastní podstatě, k čisté mysli a otevřenému srdci. Věříme, že vnitřní klid nevzniká odděleně od světa kolem nás. Stejně jako pečujeme o svou mysl, pečujeme i o půdu, ze které vyrůstáme. Skrze práci se Zemí, pěstování bylin, vědomý vztah k jídlu a úctu k přírodním cyklům se učíme znovu vnímat propojenost všeho živého. Inspirací pro meditační centrum je nám koncept Čisté Země, ne jako vzdáleného místa, ale jako kvality bytí, kterou můžeme kultivovat v sobě i kolem sebe. Každý krok, každé semínko zasazené do půdy, každá chvíle vědomé přítomnosti se stává součástí této cesty. Tvoříme prostředí, které podporuje ztišení, jednoduchost a hlubší spojení se životem. Místo, kde je prostor zpomalit, naslouchat a rozpomenout se na to, co je skutečně podstatné.
Praktické informace a výhled do budoucna
UBYTOVÁNÍ AŽ PRO 20 OSOB: v našem meditačním centru jsou k dispozici čtyři dvoulůžkové pokoje a sdílený půdní prostor pro osm osob. MEDITAČNÍ SÁL slouží jako prostor pro workshopy, meditace a společná setkání. Jurta představuje posvátný prostor pro hluboké propojení s linií předků. Koupací sud uprostřed lesa, jezírko, galerie a další prvky tvoří prostředí pro zpomalení a vnitřní práci.