Boží obydlí, posvátné místo či svatyně, ať už doslovně či duchovně, je ústředním pojmem pro pochopení chrámu v židovské tradici a jeho následných reinterpretací v křesťanském prostředí. Hebrejské slovo hé·khalʹ, překládané jako „chrám“, znamená také „palác“, a tím naznačuje nejen samotnou svatyni, ale i její majestátní doprovodný komplex. Stejně tak řecká slova hi·e·ronʹ a na·osʹ mohou označovat buď celý chrámový komplex, nebo jeho ústřední budovu; slovem na·osʹ je pak často myšlena svatyně či boží obydlí.
Šalomounův chrám, jehož vznik a účel jsou pečlivě popsány v historických zdrojích, představuje primární model pro pochopení koncepce chrámu jako místa uctívání Jehovy. Král David si přál, aby byl dům pro uložení truhly smlouvy vybudován, avšak výsadu postavit jej měl jeho syn Šalomoun, jelikož David vedl války. To však neznamená, že války byly Bohem odsuzovány; chrám měl být postaven v době míru a mužem, který žil v míru.
Náklady na chrám a jeho financování ukazují, jak byl chrám významně vnitřně propojen s bohatstvím království. David později koupil mlat Jebusejce Ornana na hoře Moria jako místo pro chrám a shromáždil rozsáhlé zásoby zlata, stříbra, mědi a železa. Celková hodnota v dnešních penězích dosahovala miliard dolarů, a přesto Šalomoun při stavbě nevyčerpal celou tuto sumu; část byla uložena do chrámové pokladny.
Řemeslníci chrámu: Šalomoun zahájil stavbu ve čtvrtém roce své vlády a práce trvaly sedm a půl roku. Tyrský král Chiram dodával stavební dřevo z Libanonu, posílal také zkušené řemeslníky a poskytl i zvláštního odborníka pro práci se dřevem, zlacení a dalšími materiály. Šalomoun organizoval práci tak, že z Izraele povolal 30 000 mužů, rozdělených do měsíců, a z ciziny 70 000 nosičů a 80 000 lamočů; celkově šlo o velkou náročnost projektů. Pět set padesát mužů bylo hlavními dělníky, asi 3 300 dalšími pomocníky.
Architektonická dispozice a materiály: největší chrám byl postaven podle architektonické dispozice svatostánku. Svatá a Nejsvětější byly větší než u svatostánku; Svatá měla rozměry 40 loket na délku, 20 loket na šířku a pravděpodobně 30 loket na výšku. Nejsvětější byla krychle o hraně 20 loket. Nad Nejsvětější stálo nástřešní patro. Kolem chrámu byly postranní komory sloužící jako sklady a úložné prostory. Základní materiály zahrnovaly kámen a dřevo; stěny a stropy byly pokryty zlatem, cedrové dřevo zdobilo vnitřní plochy s vyřezbami cherubínů, palem a květů. Dveře do Svaté byly z jalovcového dřeva, vyřezávané a zlacené; z Svaté do Nejsvětější vedly dveře z olejného dřeva, také vyřezávané a zlacené.
V chrámu stáli dva obrovští cherubíni z olejového dřeva pokrytého zlatem, pod nimi truhla smlouvy. Všechny nářadí ve Svaté byly ze zlata. Vedle vchodu do Svaté stáli dva měděné sloupy jménem Jakin a Boaz. Vnitřní nádvoří bylo z ušlechtilého kamene a cedrového dřeva; obřadní oltář, velké lité moře a další nářadí byly z mědi. Dřevěná dispozice a řezy byly provedeny tak, že v průběhu stavby ani nástroj nebyl slyšet.
Zasvěcení chrámu a slavnost: v sedmém měsíci, etanimu, patrně ve 12. roce Šalomounovy vlády, shromáždil Šalomoun izraelské muže k zasvěcení chrámu a k Svátku chýší. Truhla smlouvy byla umístěna do Nejsvětější. Oblak Páně zaplnil chrám, Šalomoun chválil Jehovu a žehnal sboru Izraele. Obětoval velkou oběť a zasvěcení trvalo 7 dní. Svátek chýší trval také 7 dní.
Historie chrámu: tento chrám stál až do roku 607 př. n. l., kdy byl zničen babylónským vojskem Nebukadnearem. Bohu se stínilo, aby národy sužovaly Judsko a Jeruzalém, a aby poklady chrámu byly vypleněny z odchylky Izraele od čistého uctívání. V různých obdobích byl chrám opakovaně zanedbáván a poté znovu opraven. Králové, jako Asa, Jehoaš, Jota, Achaz, Ezekijáš a Manasse, se střídali v úsilí o opravu a ochranu chrámu; některé kroky vedly k obnovení obřadů, jiné k vyplenění či znečistění.
Chrám Zerubbabelův a Herodův chrám: po návratu Židů z babylonského výkupu v roce 537 př. n. l. pod vedením Zerubbabela byl vztyčen nový chrám na základě korunovačního plánu. Tento chrám nebyl tak nádherný jako Šalomounův, ale vydržel téměř pět století, až do reformy a konfliktů až do roku 70 n. l. Kýrusův dekret umožnil stavbu, ačkoli čelili odporu. Později Herodes velký prováděl rozsáhlou přestavbu chrámu, která byla dokončena až v době před rokem 70 n. l. Podle pramenů Josepha Flávia, Mišny a archeologických nálezů je Herodova stavba detailně popsána, i když některá data zůstanou sporná. Rozměry a sloupořadí se liší podle zdroje, avšak hlavní rysy, jako rozloha a slavnostní funkce, zůstávají.
Architektonické detaily Herodova chrámu zahrnují sloupová průčelí, slitiny mramoru a zlata a rozsáhlé nádvoří pro pohany a věřící. Přestože truhla smlouvy již nebyla v novém chrámu, zůstával význam chrámového prostoru jako místa, kde se vyzdvihuje svatost a centrum bohoslužeb. V Janově evangeliu se zobrazuje, jak Ježíš mluví o chrámu a jeho nesení významu, přičemž na předměty v chrámu se odvolává jako na symboly Boží přítomnosti.
Současná reflexe chrámu: koncepce chrámu jako místa posvátného klidu a božské přítomnosti zůstává v různých náboženských tradicích. Zatímco katolické kostely tradičně zdůrazňují ornamenty a bohatou výzdobu jako prostředek posilování obřadů, protestantské církve mohou preferovat jednodušší, synagogálně inspirované prostory. V širším kulturním kontextu chrám funguje jako urbanistická dominanta, centrum spolkového a kulturního života, nástroj vzdělávání a řemesel a zároveň místo útěchy a modlitby během obtížných časů.
Tajemství chrámu v Jeruzalémě! Co skrývá jeho vnitřek?
V závěru lze říci, že chram dreva pristavni 43 a jeho související témata odrážejí složitost a hloubku celého pojmu chrámu - od dávné židovské truhly smlouvy až po Herodovu velkolepou přestavbu a následné proměny v křesťanském a kulturním kontextu. Chrám nebyl jen stavbou, ale nositelem identity komunity, vyjádřením její víry, bohatství i politické moci a místem, kde se setkávalo lidstvo se svatým a transcendentálním.
- Historie stavby a klíčové osoby: David, Šalomoun, Zerubbabel, Herodes.
- Architektura a materiály: kámen, cedrové dřevo, zlato, cherubíni a dveře ze dřeva různých druhů.
- Rytus zasvěcení a slavnosti: Svátek chýší, oběti a modlitby, slavnostní atmosféra.
- Proměny chrámů: Šalomounův chrám, Chrám Zerubbabelův, Herodův chrám a jejich vlivy na náboženský život.
- Teologický význam a kulturní odkaz: posvátné a profánní, význam pro středověké a moderní církve a jejich architekturu.