Nejslavnější chrám Starého Města, chrám Matky Boží před Týnem, je architektonickým skvostem jedinečnou klenotnicí mimořádných uměleckých děl. Je úzce spjat s českou historií. Působili zde jako kazatelé Konrád Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže či Jan Rokycana, je tu pohřben světoznámý dánský astronom Tycho de Brahe, který v Praze pracoval pro Rudolfa II., v chrámu bylo uloženo srdce českého krále Jiřího z Poděbrad, který jeho stavbu štědře podporoval. Získáte nejen nové poznatky, ale především nové prožitky.
Základní informace a poloha
Kostel Panny Marie před Týnem (též kostel Matky Boží před Týnem, Týnský chrám) se nachází na Starém Městě pražském před Týnem, v blízkosti Staroměstského náměstí. Jeho stavba probíhala od poloviny 14. století do prvních desetiletí 16. století. Patří mezi umělecky nejvýznamnější pražské kostely, a to jak po stránce architektonické, tak svým dochovaným vnitřním mobiliářem.
Architektura a stavební vývoj
Jeho západní průčelí obrácené k náměstí tvoří jednu z nejznámějších dominant Prahy. Stavebním materiálem při stavbě Týnského kostela byl především pískovec, který se používal pro detaily a pro armování opěrů. Nejstarší románský předchůdce vznikl v souvislosti s rozvojem nedalekého Týnského dvora v průběhu 12. století, první písemná zmínka se váže k roku 1135. Na přelomu 13. a 14. století byl nahrazen raně gotickou trojlodní stavbou s kryptou pod presbytářem a minimálně jednou věží v západním průčelí.
V polovině 14. století zahájili farníci novostavbu vrcholně gotické trojlodní baziliky, která se stala hlavním staroměstským kostelem. Na druhého jmenovaného ukazují kružby oken hlavní lodi a zejména okno východního průčelí. Dále je v českém prostředí nebývale velkolepě sochařsky zpracovaný severní portál s pašijovým cyklem v tympanonu a sedile v závěrech obou bočních lodí. Novostavba začala sloužit svému účelu okolo roku 1380, kdy došlo k přenesení oltářů z původního raně gotického kostela.
Historie a významné osobnosti
Chrám byl opředen husitskou aktivitou; ve husitských dobách se stal jedním z předních kostelů strany utrakvistické. Od roku 1427 zde působil Jan Rokycana, roku 1435 zvolený utrakvistický arcibiskup, blízký spolupracovník Jiřího z Poděbrad, který byl v kostele pohřben. Po husitských válkách měla být stavba dokončena, avšak dřevo na krov bylo použito pro šibenice. Tragická bitva na Bílé hoře byla pro chrám mezníkem: po ní kostel opět připadl katolíkům a utrakvistické symboly byly odstraněny z průčelí.
Jiří z Poděbrad, jehož srdce bylo podle jeho přání pohřbeno v chrámu, byl klíčovou postavou doby; do roku 1463 byl vztyčen štít hlavní lodi a v roce 1466 dostavěna severní věž. Po Bílé hoře byl chrám navrácen katolíkům. Z chrámu byly strženy kalich a socha krále, a to v roce 1623. Do roku 1648 došlo k získání barokních úprav a nového mobiliáře.
Umělecká hodnot a mobiliář
Mobiliář chrámu je v současné době převážně barokní. Z původního středověkého vybavení se dochovalo pět uměleckých děl: cínová křtitelnice z roku 1414 (nejstarší a největší v Praze), kamenná kazatelna v hlavní lodi, díla Mistra Týnské kalvárie (Týnská madona a Kalvárie v závěru severní lodi), a dále pozdně gotický baldachýn z roku 1493 od Matěje Rejska, původně nad hrobkou biskupa Augustina Luciana z Mirandoly.
Raně barokní oltáře doplňují další díla: sochařů Jana Jiřího Bendla a Františka Ignáce Weisse, Jana Heidelbergera (socha sv. Františka z Pauly), malířů M. Strassera a J. Jiřího Heinsche, Michaela Václava Halbaxe a dalších. V interiéru se nacházejí také díla z 19. století, včetně oltářních ploch a obrazů.
Nejvýznamnější barokní oltář z roku 1649 s obrazem Nanebevzetí Panny Marie namaloval Karel Škréta. Z doby renesance a baroka pochází reliéfně tesané náhrobní kameny a epitafy, mj. náhrobník Tycha Brahe z roku 1601 umístěný u prvního jižního pilíře hlavní lodi.
Významné gotické prvky a detaily
Severní portál je považován za nejkrásnější, dílo parlregské hutě vznikající od 80. let 14. století do konce století; je zdoben baldachýny a reliéfní výzdobou v tympanonu. Pašijové výjevy - Bičování, Korunování trním a Ukřižování - patří k vrcholům středověkého sochařství v Česku. Dvojice věží tvoří výrazný kontrast a jedna z nich je širší a bohatší, považovaná za symbol mužské moci rodiny.
Hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie patří k nejpropracovanějším v celé ČR. Z obou bočních lodí vedou tři gotické portály; v severním tympanonu se nachází reliéf Pašijí. V době klášterního a císařského vládnutí prošel chrám řadou úprav, které nezničily jeho gotickou atmosféru a bohatou sakrální síť.
Současnost a přínos pro návštěvníky
Chrám Matky Boží před Týnem patří mezi nejvýznamnější pražské kostely a slouží jako centrum duchovního a kulturního života Starého Města. Sílu sakrálního prostoru podtrhuje množství uměleckých děl ze všech etap výstavby a obnovený mobiliář, který ukazuje kontinuitu historie od středověku po moderní dobu.
Trasa návštěvníka často začíná na Staroměstském náměstí a končí v interiéru chrámu, který nabídne pohled na raně barokní i raně gotické prvky, včetně fresky sv. Jeronýma se lvem z konce 14. století a bohatého programu kleneb.
V 70. letech 20. století probíhala rozsáhlá oprava chrámu, a to až do roku 1995; tehdy byl dokončen i obnovovaný mobiliář. Do farního obvodu náleží také kostel sv. Havla a kostel sv. Haštala; chrám tedy představuje skutečnou duchovní síť prastarého centra města, která přežila války, reformy i proměny společnosti.