Kostel svatého Mikuláše na Malé Straně v Praze, nazývaný též chrám svatého Mikuláše, je barokní kostel nacházející se v Praze na Malostranském náměstí.
Gotický kostel sv. Mikuláše na Sadelerově prospektu z roku 1606; vlevo v pozadí rotunda sv. Kostel sv. Sochy sv. Na místě stál původně gotický farní kostel ze 13. století zasvěcený taktéž Mikuláši z Myry.
Historie a architektonické proměny
Původní gotický kostel stál ještě r. 1711, kdy část nového chrámu (vstupní prostor a dvě klenební travé lodi byly provizorně uzavřeny zdí a v nedokončeném stavbě se mohly konat bohoslužby.
Rozhodující fáze vývoje nastala až po r. 1702.
Koncepce prostorová i půdorysná se zcela změnila (za autora návrhu byl považován Kryštof Dientzenhofer.
Po roce 1702 se změnila celková koncepce.
V letech 1704-1711 vybudoval Kryštof Dientzenhofer mohutný sálový prostor s bočními kaplemi a složitou zvlněnou klenbou, která je založena na systému protínajících se elipsoidů.
Pilíře mezi široce otevřenými arkádami lodi nesoucími obvodové galerie měly ještě více vystupňovat dynamický účinek stavby.
Po zrušení jezuitského řádu papežem Klimentem XIV. se v roce 1775 stává hlavním farním kostelem Malé Strany.
V roce 1737-1752, tentokrát již podle plánů jeho syna Kiliána Ignáce Dientzenhofera, se stavělo kněžiště s kopulí, nad kterou byla zřízena charakteristická měděná střecha.
Po svatovítské katedrále je kostel vrcholnou stavbou pražské sakrální architektury.
Architektura průčelí a interiéru
Průčelí chrámu je bohaté a dynamické; západní průčelí s hlavní fasádou a věží, jižní průčelí s kupolí a štíty, severní průčelí je jednodušší a obrací se do dvora profesního domu čp. 2/III.
Fasádu první etáže rytmizují dva páry sloupů a čtyři pilastry, nad štítem středního portálu je kovová deska s erby a nápisem Kolowrat.
Hlavní římsa druhého patra je modelována třemi oblouky štítů; na střední ose stojí heraldický orel Svaté říše římské, nad postranními štíty se zvedají konvexní stěny atiky s kuželkovou balustrádou.
Jižní průčelí sestává z fasády chrámové lodi, věže a kupole; osa křížení kostela je vyznačena na fasádě sochou Víry mezi putti.
Na západním průčelí se nachází mohutné trojdílné schodiště, které doplňují trojice římsových frontonů a sochařská výzdoba ze dílny Ignáce Františka Platzera.
Kopule nad křížením chrámu je posazena na vysoký tambur členěný okny a dvojicemi pilastrů s vloženými plastickými vázami; vzhledem k výšce (průměr 20 m) a výšce do vrcholu lucerny (téměř 57 m) představuje nejvyšší pražský interiér.
Interiér chrámu je neobyčejně složitý, byl vytvořen jako síň s vloženými bočními pilíři a střední loď je protkána válcovými prostorovými útvary.
Tambur kupole prosvětluje osm velkých oken a rytmizuje sestava pilastrů a polosloupů; doplňují je konsoly s vázami a sochami.
Objemová dynamika průčelí a interiéru je dotažena až do detailů: fresky Jana Lukáše Krackera na stropu hlavní lodi a malby Františka Xavera Palka na kopuli.
Ze starších dílen pochází řada soch na bočních oltářích a v tamburu kopule, a dále dekorativní prvky od Ignáce Františka Platzera a dalších sochařů.
V samotném interiéru se nachází hlavní oltář s pozlacenou měděnou sochou sv. Mikuláše a doprovodnými sochami sv. Františka Xaverského a sv. Ignáce z Loyoly.
Boční oltáře a kaple, například kaple sv. Barbory a kaple sv. Anny, obsahují oltáře a sošné výzdoby od významných umělců 18. století.
Na oltářích a v kaplích se objevují i fresky a malby od Josefa Kramolína, Karla Škréty, Ludvíka Kohla a dalších.
Uvnitř se zachovaly i původní lavice a v zvonici zůstává jeden zvon z roku 1576.
Sochařská a malířská výzdoba
Interiér zdobí dřevěné sochy, bíle štukované a zlacené, z dílny Ignáce Františka Platzera; fresky a malby na kopuli a v kaplích patří Damianu Asamu a dalším autorům.
Na hlavním oltáři je plastika sv. Mikuláše na mramorové nástavbě; vedlejší oltáře obsahují sochy sv. Ignáce, sv. Františka Xaverského a další svědectví baroka.
Fresky v kopuli představují Zázraky a Apoteózu sv. Mikuláše a obrazy v posti kaplích z dílny různých malířů.
Oltář sv. Barbory a oltář Navštívení Panny Marie patří k vrcholům výzdoby; sochy a malby v kaplích zobražují další ctnosti a svaté.
V lodi se nachází i významný pašijový cyklus desíti obrazů od Karla Škréty, původně určený pro Profesní dům.
Zvonice a zvon
Zvonice byla dokončena Anselmem Luragem v letech 1751-1756; ve třetím patře je zvonová stolice pro tři zvony, ale jen s jedním zvonem, Mikulášem z roku 1526.
Náklady uhradila malostranská obec; ve třetím patře býval byt věžníka, který natahoval hodiny a ohlašoval pohromy.
Za socialismu byla ve věži vybudována pozorovatelna Státní bezpečnosti, z níž bylo možné sledovat diplomatické objekty a velvyslanectví.
Současnost a význam
Kostel sv. Mikuláše zůstává významným duchovním centrem Malé Strany a jedním z nejcennějších vrcholně barokních interiérů v Praze.
Interiér patří k nejhonosnějším pražským vrcholně barokním prostorům, a to i díky technikám světelného prostředí, které zdůrazňuje dynamiku kleneb a sochařskou výzdobu.
Charakteristickým rysem je propojení věže a kupole, také výška kupole a vztah k panoramatu Pražského hradu.
