Do kostela Pražského Jezulátka přicházejí lidé z celého světa, aby se zde modlili. Přicházejí se svými radostmi i trápeními, s prosbami nebo vděčností, společně nebo sami. Všichni jsou vítáni. Někteří zde zažijí jedinečné setkání, zázrak, zahlédnou Boha nebo svůj vlastní život novým způsobem. A odcházejí třeba o něco lehčeji a svobodněji nebo se špetkou naděje.
V devíti dnech si chceme připomenout Ježíšovo dětství, nechat ho působit na náš vlastní život a dát se jím proměňovat. Vždyť je to něco, co se nás týká. Ježíš přišel na tento svět a stal se dítětem kvůli každému z nás a všechny nás zná jménem.
1. Ježíši, stal ses dítětem a maličkým
1. Ježíši, stal ses dítětem, stal ses maličkým, přestože jsi nekonečně veliký Bůh. A tak jsi nám ukázal, v čem spočívá pravá velikost. Učíš nás, že se nepotřebujeme vyvyšovat, aby sis nás všimnul a zajímal se o nás. Chceme přijmout svá omezení a využít svých obdarování. Pane Ježíši, stal ses člověkem a prožil jsi lidský život od začátku do konce. Ty nám dokonale rozumíš, aniž bychom museli něco říkat. Ty nás přijímáš, i když nejsme dokonalí. Ty se k nám skláníš, abys nás pozvedal a činil nás silnými a odvážnými. Prosíme tě, uzdrav naše srdce a naplň náš život pokojem, radostí a nadějí. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.
2. Ježíši, přijal jsi křehkost dítěte
2. Ježíši, přijal jsi křehkost dítěte. My všichni máme zkušenost s tím, že i náš život je velmi křehký. Stačí málo a mohou se rozbít naše vztahy, naše zdraví, naše sny, náš obraz o sobě samých. Ty naši křehkost znáš, počítáš s ní a nepřestáváš si nás vážit.
3. Ježíši, přišel jsi na svět jako chudé dítě
3. Ježíši, přišel jsi na tento svět jako chudé dítě. Neměl jsi ani střechu nad hlavou, ty, kterému patří celý vesmír. Tvým bohatstvím bylo vědomí, že jsi milovaným Božím Synem. I my zažíváme chudobu, hmotnou či duchovní - bezradnost, osamělost, bezútěšnost.
4. Ježíši, nebál ses stát se zranitelným dítětem
4. Ježíši, nebál ses stát se zranitelným dítětem. I my jsme byli různým způsobem zraňováni - nešikovností, nedorozuměním, lhostejností, nebo dokonce úmyslně. Mnohá svá zranění si neseme životem dál, nevíme si s nimi rady a sami tak zraňujeme druhé. Posílej nám do cesty ty, kdo nás povedou k uzdravení.
5. Ježíši, jako každé dítě, i ty jsi byl odkázán na druhé
5. Ježíši, jako každé dítě, i ty jsi byl odkázán na druhé, na jejich péči, blízkost a starostlivost. Ani my nemůžeme být jeden bez druhého. Potřebujeme tebe i sebe navzájem. Zjišťujeme, že nám není dobře, když jsme osamělí.
6. Ježíši, hravost a fantazie patřily k tvému dětství
6. Ježíši, hravost a fantazie jistě patřily i k tvému dětství. Stačí pozorovat chvíli děti, abychom pochopili, že hra je mnohdy důležitější, než „vážná“ činnost. Kéž bychom uměli být tak plně v přítomném okamžiku, jako je dítě zabrané do hry. Kéž bychom se inspirovali pravdivostí a nasazením hrajícího si dítěte.
7. Ježíši, všemohoucí Bože, jenom láska tě mohla přimět
7. Ježíši, všemohoucí Bože, jenom láska tě mohla přimět k tomu, abys přijal bezmocnost a stal se slabým dítětem. Nikdy jsi nechtěl používat násilí, protože srdce člověka nelze získat silou. Kéž nad svou slabostí nezoufáme, vždyť víme, že k životu patří. Učí nás trpělivosti, modlitbě, pokoře a moudrosti.
8. Ježíši, jako dítě ses zcela svěřil do rukou Marie a Josefa
8. Ježíši, jako dítě ses zcela svěřil do rukou Marie a Josefa a stejnou důvěru máš ke všem lidem, i k nám. Někdy zapomínáme, že náš život je v dobrých rukou, ať se děje cokoliv. Jsme přemáháni bezdůvodným strachem a obavami, které nás svazují. Když hledíme na tebe, malého Krále, nemůžeme se tě bát.
9. Ježíši, jako dítě jsi rostl a sílil
9. Ježíši, jako dítě jsi rostl a sílil na těle i na duchu. I my jsme pozváni, abychom dorůstali do plnosti, ke které jsi nás stvořil. Dej, ať se nezastavujeme u minulých chyb a křivd, ale hledíme k tomu, co je před námi. Ať objevujeme příležitosti, které nám do života posíláš, a dokážeme jich tvořivě využít. A Slovo se stalo tělem. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Pevně důvěřuji, že obdržím tvou svatou milost. Miluji Tě celým svým srdcem a ze všech sil své duše. Dávám si předsevzetí, že tě nikdy nezraním a odevzdávám se ti, ochoten raději trpět než ti působit bolest.
Všemohoucí Dítě, Pane Ježíši, znovu tě prosím, abys mi pomohl v této mé záležitosti (možno vyjádřit). Padá sníh. Širý svět je bezpochyby mrtev. Záclony jsou zataženy. Nebeský Otče, děkuji ti, že jsem si odpočinul a opět se probudil. Je to tvůj dar. To, co je mou povinností, chci dnes od rána do večera plnit tak, jak to dělával tvůj Jednorozený Syn: všude, kam přišel, zanechal po sobě jen dobro. Každého, s kým se setkám, mi posíláš do cesty, abych v něm poznal svého bratra. Ve všem, co udělám, co promluvím, ať se mi zjeví láska, kterou Kristus všechny objímá. Ať mám pro každého dobré slovo dřív, než se rozejdeme. Ať mám cit pro druhé a myslím víc na ně než na sebe. Prosím tě, ať se vždy ovládnu, ať se mě není mrzout, ať jednám laskavě a srdečně. Ať ve mně zbude i jiskřička humoru, kterého je také zapotřebí. Od Ducha svatého si vyprošuji tvou milost, která by mi k tomu všemu pomáhala. A ještě jedno: Dovol, abych prostřednictvím Panny Marie přivedl každého alespoň o krůček blíž k tvému Synu. Požehnej, Pane, tyto dary, které budeme přijímat z tvé štědré ruky. A jako byl tento chléb nejprve v zrnech rozptýlen po polích, než se stal jedním pokrmem, tak učiň, aby tvoje děti byly shromážděny ze všech končin světa v tvém království.
Ježíši Kriste, Vykupiteli mé duše, zachránce světa! Ty zde přebýváš ve svatostánku. Věřím v tebe, doufám v tebe, miluji tě. Shlédni na mou nedostatečnost, na můj uchvátaný život, na mou slabost, na mou vinu. Ty přece všechno víš, ty mě vidíš. Před tvým zrakem se neukryji. Před tebou nemám být nač pyšný. Chci být pokorný. Lituji ze srdce všech hříchů. Pozvedni mě jako ztraceného syna, jako neužitečného služebníka. Neopouštěj mě! Se svými silami bych byl rychle v koncích. Ty mi můžeš pomoci, protože můžeš všechno. Dopřej mi. Pane Ježíši Kriste, věřím, že jsi pravdivě a skutečně v nejsvětější svátosti přítomen jako Bůh a člověk. Věřím, že mě miluješ. Také já chci tebe dokonale milovat, ale co mohu, Pane, bez tebe? Ty jsi, Boże, má síla. Toužím po tobě. A protože tě právě nyní nepřijímám v oltářní svátosti, prosím, přijď ke mně aspoň duchovně a učiň si u mě příbytek.
Duchu svatý, Učiteli lásky a pokoje, - tobě se svěřuji jako vůdci svého života. Odříkám se satana i všech jeho skutků. Slibuji znovu, že chci žít a umřít jako katolický křesťan. Věčné Slovo, jednorozený Synu Boží, nauč nás pravé velkomyslnosti. Nauč nás tobě sloužit, jak toho právem zasluhuješ. Ať dáváme a nepočítáme, ať bojujeme a nedbáme ran, ať pracujeme a nehledáme odpočinek, ať se obětujeme a nečekáme jinou odměnu kromě vědomí, že jsme splnili tvou vůli.
Od Panny Marie se máme mnoho co učit. Předně vidět velkou Boží lásku a začít chápat, jak nepatrná je délka pozemského života ve srovnání s tím, který nás čeká v nebi. Nejdražší Spasiteli, prosíme, posiluj naši víru a naději ve chvílích bolestivých zkoušek, abychom se i my v nich osvědčili podobně jako Panna Maria v nejtěžší chvíli.
14. Ježíš je uložen do hrobu. Tam však jeho cesta nekončí. Zatímco se připravuje velikonoční jitro, přichází k zemřelým duším jako ten, který svou smrtí otevřel nebe. Hrob není konečnou zastávkou.
