Na Pražském hradě stojí nejvýznamnější český římskokatolický kostel, který od svých počátků symbolizuje českou státnost i rozkvět umění gotické Epochy.
Již od desátého století je svatovítský kostel sídelním kostelem pražské diecéze a roku 1344 byl povýšen na arcidiecézi; tehdy byla zahájena stavba trojlodní gotické katedrály s třemi věžemi, která po staletích získala současnou podobu.
Stavba a hlavní architekti
První katedrálu na místě původní rotundy založil kníže Václav, kolem roku 929; po ní následovala přestavba na románskou baziliku a později na gotický chrám.
Hlavním iniciátorem reprezentativní stavby byl pozdější český král a římský císař Karel IV.; prvním vedoucím architektem svatovítské huti byl Matyáš z Arrasu, a roku 1356 do Prahy přišel Petr Parléř, jehož dílo dodnes výrazně ovlivňuje charakter chrámu.
Didaktické jádro a kaple
Nejvýznamnější kaplí je Svatováclavská kaple nad Václavovým hrobem, která byla vysvěcena v 60. letech 14. století a do roku 1373 vyzdobena; vedle ní vznikla i korunní komora.
V chóře byla zbudována síťová žebrová klenba, caple a arkády; kaple svatého Václava se stala speciálním centrem, kolem něhož dříve či později vznikaly jiné úseky.
Hrabství a relikvie
V chrámu se nacházejí hroby pěti hlavních patronů české země; Václav je uložen v hrobě pod kaplí; Jan Nepomucký má v katedrále svůj zvláštní sarkofág v jižní části chórového ochozu.
Posvátné prostory a relikviáře světců doprovázejí i další bohaté předměty, jako např. empírová monstrance z roku 1836, která pochází od Karla X. z rodu Bourbonů.
Vzpomínky na těžké časy
Historické kapitoly zahrnují vyplenění katedrály kalvinisty v roce 1619 a rozsáhlé škody spojené s obdobími husitských bouří a dalších válek; v roce 1873-1929 pak došlo k dostavbě západního průčelí a věží podle projektu Josefa Mockera a dalších spolupracovníků.
V kronice se objevují i kapitoly spojené se svědky památek, jako jsou sochařská ztvárnění a restaurátorské práce, které umožnily zachovat gotickou a raně novověkou výbavu chrámu.
Současná podoba a správa
Současná správa katedrály vznikla po dohodě v roce 2010: Správa Pražského hradu zajišťuje turistický provoz a chrám je spravován Metropolitní kapitulou u svatého Víta, která garantuje liturgický provoz.
Katedrála slouží jako pokladnice korunovačních klenotů a jako mauzoleum českých králů, spolu s bohatou galerií sochařských a malířských děl; zároveň v ní probíhají archeologické výkopy, které odhalují zbytky předchozích románských a románsko-gotických fází.
Významné prvky a detaily
Mozaika Posledního soudu z let 1370-1372, s výjevem Krista a svědců, je jedním z ikonických děl a byla restaurací restaurována; ve věži zaznívá zvon Zikmund.
V rámci interiéru se nachází 21 bust panovníků a dalších významných osobností na pilířích chóru; stěny hlavní lodi jsou členěny triforiem a chórový prostor je navázán na gotický charakter chrámu.
Historické osobnosti spojené s katedrálou
V souvislosti s osobnostmi z kapituly připomínáme například kanovníka J. Ex. Jana Rudolfa hraběte Šporka, který svým dílem významně přispěl k kanonizaci svatého Jana Nepomuckého; u hrobky sv. Nepomuckého byl zřízen stříbrný náhrobek podle návrhu J. E. Fischera z Erlachu.
Také pohřby významných panovníků a arci-sídel, včetně arcivévodkyně Marie Amálie Habsbursko-Lotrinské, patří k historickému kontextu chrámu; jejich sarkofágy a rekonstrukce hrobek odrážejí proměny vlastníků a architektonických řešení.
Na rozdíl od původního projektu s jednou věží, moderní dostavba zahrnovala dvě věže a západní průčelí; v 19. století probíhaly rozsáhlé restaurátorské a dostavbové práce, včetně navazujících prací na chóru a západním průčelí.
Chrám svatého Víta - historické souvislosti stavby
Závěrem lze říci, že chrám sv. Víta, Václava a Vojtěcha je nejen náboženským centrem, ale i symbolem české státnosti a bohatého umění středověku i novověku, který se promítá do každého detailu jeho architektury i výzdoby.