Na jihovýchodní straně Rudého náměstí v Moskvě stojí jedna z nejznámějších památek Ruska, která návštěvníka přenese do časů středověkého Ruska a vlády Ivana IV. Hrozného. Chrám Vasila Blaženého, oficiálně Pokrovský chrám na Rvu, je úzce spojen s vítězstvím nad Tatary u Kazaně a s proměnou Moskevského státu v mnohonárodnostní impérium.
Historické souvislosti a vznik chrámu
Chrám byl vybudován na památku poražení kazánského chánátu a jeho základ tvoří velký sklep, z něhož vyrostlo devět kaplí propojených průchody. Uprostřed stojí ústřední kaple a kolem ní čtyři velké kaple, mezi nimi pak osm dalších malých kaplí, z nichž šesté vztahy se rozvíjejí kolem centrálního chrámu. Původně byl chrám zasvěcen Panně Marii a dodnes nese oficiální název Pokrovský chrám.
Legenda praví, že car nechal po dokončení svatostánku vypíchnout stavitelům oči, aby se podobná krása už nikde nezrodila; realita však ukazuje spíše na romantizující verze. V průběhu let došlo k rozšíření chrámu o kapli Vasila Blaženého, která byla přistavěna roku 1588 a dala celku druhé, dnes už známé jméno. Zvonice byla dokončena roku 1670 a chrám tak získal svou definitivní konfiguraci.
Architektura a dispoziční řešení
Celá struktura má tvar velkého kříže: na ramenech vyrůstají velké kaple s kupolemi a na koncích malého kříže stojí menší kaple. Další kaple se nacházejí v blízkosti, utvářejují osově i tematicky propojený celek. Z exteriéru působí chrám impozantně, ale uvnitř je prostor komornější; chrám má dvě patra a mnoho malých kapliček. Jeho funkce od počátku působila spíše jako památník než běžná obecná svatyně, každá kaple zde měla m bohoslužby jen jednou ročně na památku svatého, jemuž byla zasvěcena.
Architektura je připisována Postniku Jakovlevovi, podle některých zdrojů je spoluautorem Barma a Postnik. Legendy však carovu oslepení po dokončení prací zůstávají soudobými a přetrvávají v lidových vyprávěních. Kromě architektonické otázky je chrám symbolem spojení Ruska s Evropou i Asií, jeho severozápadní pozicí Rudého náměstí a okolními stavbami tvoří výrazné centrum moskevské kulturní krajiny.
Historické události a proměny
Chrám se po většinu své historie potýkal s riziky požárů, vpády a nároky času. Napoleon Bonaparte se pokusil chrám zničit během svých tažení; pozdější rekonstrukce a restaurování byly nezbytné, aby se zachoval jeho původní vzhled a význam. V 18. století došlo k doplnění asymetrických přístěnků a změně barevného dekóru, které nahradily původní zlacení hlav.
1929 byl chrám uzavřen bolševiky a tysz prázdné období pokračovalo až do roku 1990, kdy byl chrám znovu otevřen a od roku 1991 opět slouží pravoslavným bohoslužbám podle pravoslavného kalendáře. Dnes je chrám součástí světového dědictví UNESCO a zároveň slouží jako muzeum, které představuje bohaté interiérové a historické vrstvy.
Současná podoba a návštěva
V dnešní době návštěvníky vítá chrám Vasila Blaženého na Rudém náměstí jako symbol ruské architektury a kulturní identity. I přes malé, komorní interiéry nabízí bohaté fresky a expozice, které přinášejí vhled do historických dějin stavby a do každodenního života středověké Moskvy. Otevřenost muzea se liší, návštěvní dny a časy bývají uvedeny na místě; prohlídka bývá za poplatek a zahrnuje přístup do často uzavřených částí chrámu.
Okolnosti a význam chrámu pro Moskvu
Chrám Vasila Blaženého zůstává ikonou Rudého náměstí a jedním z hlavních symbolů Moskvy, který bývá srovnáván s významnými kulturními památkami Evropy i světa. Jeho jedinečné skloubení architektury, náboženského významu a historických událostí z něj činí nesmírně zajímavé místo pro badatele i širokou veřejnost.
Chrám Vasila Blaženého
Chrám se skládá z osmi víceméně samostatných kostelů, z nichž čtyři jsou osové a čtyři další leží mezi nimi; tento systém vytváří složitou a harmonickou strukturu kolem centrálního chrámu. Osm kostelů symbolizuje jednotlivé dny bojů o Kazaně; v roce 1588 byla přistavěna kaple Vasila Blaženého a roku 1670 dokončena zvonice. Vnitřní prostor vystavěný pro soukromé rozhovory s Bohem měl zůstat ostře intimní a skromný, a to i přes vnější dojem velkoleposti.
Podrobnější poznání chrámu nabízí místní expozice a fresky ze 17. století, které dokládají proměny chrámu v průběhu staletí. Původně byl chrám pojmenován Pokrovský chrám, a jeho význam se časem rozšířil až na celé území Rudého náměstí. Dokumenty naznačují nejistý vlastní autorství stavby; nejčastějšími kandidáty zůstávají Postnik Jakovlev a Barma s Postnikem.