Chrám bohyně Eset ve Fíle je bezpochyby jedním z nejkrásnějších a nejlépe zachovaných chrámů z období starověkého Egypta. Hlavní chrám na ostrově nechal ve 3. století př.n.l. vybudovat Ptolemaios II. Filadelfos na místě starší svatyně, vystavěné zakladatelem 30. dynastie Nachtnebefem, posledním význačným faraonem egyptského původu.
U hlavního vchodu do chrámu bohyně Este stojí na kamenném stupínku dva malé obelisky, které zde nechal vztyčit Ptolemaios VIII. Euergetés II. Poblíž slavného poutního chrámu bohyně Eset na ostrově Fíle ležel ostrůvek Bitva, na němž se nacházel pahorek s jedním z hrobů boha Usira, tzv. abaton, egyptsky „čisté místo“.
Tyto svatyně vznikly na místech, kam dopadly kusy těla Usira, poté co ho jeho zákeřný bratr Sutech rozsekal a rozházel po celém Egyptě. Celkem jich bylo šestnáct, možná i více. Vstupní bránu střeženou dvěma žulovými lvy tvoří monumentální pylon (37 metrů široký a 18 metrů vysoký).
Jeho vnější fasádu zdobí reliéfy, kdysi zářící barvami, které zachycují Ptolemaia XII. Nea Dionýsa, jak pobíjí nepřátele a zároveň se obrací k Esetě, Horovi a Hathoře. Na pravé části vnitřní strany pylonu jsou zobrazeni kněží, kterak nesou Esetinu velkou posvátnou bárku. Jakmile projdete prvním pylonem, vstoupíte na elegantní kamenné nádvoří.
Dlažbu tohoto nádvoří tvoří geometricky uspořádané desky a jeho boční strany Lemují kolonády, jimiž se vstupuje do dalších prostor velechrámu. Při západní straně nádvoří stojí mamisi (Dům zrození), kde údajně Eset porodila Hora. Dům zrození nechal vystavět Ptolemaios III. Euergetés a jehož výzdoba byla dokončena až římským císařem Tiberiem. Právě zde údajně Eseta porodila Hora.
Na zdech chrámu bohyně Eset znázornili umělci výjevy související s Horovým zrozením, dětstvím a výchovou. Naproti mamisi je kolonáda s deseti sloupy, která vede do šesti zdobených místností. Tyto místnosti využívali kněží jako komory a sklady. Vlastní mamisi obklopil architekt další kolonádou, mezi jejímiž sloupy umístil spojovací zídky, které sahají do dvou třetin výšky sloupoví.
Sloupy nesou střídavě kompozitní hlavice, zdobené rostlinnými motivy, a tzv. v zadní části dvora se zdvihá druhý pylon (30 metrů široký a 14 metrů vysoký), původně zdobený barevnými reliéfy stejně jako první, jímž se vchází do sloupové síně chrámu. Před pravou částí pylonu stojí kamenná stéla s hieroglyfickým textem. Je na ní vytesán nápis, který se datuje do doby Ptolemaia VI. Filométora.
Po překonání několika schodů vedoucích do sloupové síně podpírané deseti sloupy malovanými živými barvami stojí za to věnovat pozornost stropu. Na něm jsou v hlavní ose síně zachyceny ochranné bohyně Horního a Dolního Egypta a v bočních částech sluneční bárky a astronomické motivy. Výzdoba stěn a sloupů v této místnosti zobrazuje hodiny, výjevy představující panovníka, jak přináší obětiny různým božstvům a mytologické náměty.
Ze sloupové síně lze projít do komplexu svatyně. Na bočním nádvoří obětin je Ptolemaios II. Filadelfos, jak před hromadou darů pálí kadidlo na počest bohyně. Schodiště vlevo vede na terasu svatyně, kde se nalézá Usirova kaple. Oba obelisky, které byly původně při vchodu do chrámu, jsou dnes ve Velké Británii.
Kolem roku 553 n. l. nechal římský císař Theodosius I. uzavřít chrám, ale následně se do Getsemanské zahrady a baziliky Utrpení Páně vrací poutníci. O její novodobou architektonickou podobu se ve dvacátých letech minulého století postaral italský architekt Barluzzi, který navrhl Baziliku národů. K bezpečnému průchodu poutníků z Getsemanské zahrady do baziliky byl vybudován podzemní tunel, jehož výstavba odhalila zbytky raně křesťanské kaple a židovskou rituální lázeň z 1. století po Kristu.
Getsemanské zahrady se díky tomuto objevu staly důležitým místem pro pochopení rituální čistoty a liturgických praktik z doby Lisování oleje. V aramejštině slovo Getsemany znamená „lisovna oleje“ či „místo zpracování oleje“; lázeň sloužila věřícímu k rituální očištění před obřadem. Tento objev je významný, neboť v Jeruzalémě jsou archeologické nálezy z Herodova období, avšak nález z doby Piláta Pontského v Getsemanech dosud neexistoval.
Obdobně zajímavý je objev řady objektů z doby arabské nad Jeruzalémem, včetně křesťanské kaple s apsidou a řeckým nápisem. Chrám byl přenesený na jiný ostrov kvůli zaplavení Asuánskou přehradou, nazýván Philae nebo Phile. Přehrada ho přestěhovala asi o 300 m dál na nově vzniknuvší ostrov; návštěvníci jej navštěvují lodí.
Ostrovní chrám Isis, Philae | Egyptský dokument 4k
Chrám Philae pochází ze 3. století př. n. l. a v centru chrámu bylo situováno nejsvětější místo, tzv. nejsvětější komnata. Dveře bývaly ze dřeva, nebo z elektronu, což byla směs zlata a stříbra. Do tohoto nejsvětějšího prostoru měly přístup jen dvě osoby, nejvyššího kněze. Tam velekněz přinášel obětiny v podobě vonných esencí.
U východu z druhého nádvoří jsou na stěně zajímavé nápisy; v římském období se tu zvěčnili návštěvníci z Říma. Podobné tendence lze spatřit i v jiných chrámech; v Carnacu je zcela hmatatelný důkaz. V interiérech chrámu uvidíte krásné sloupové síně; v Egyptě tvořili sloupy dvojího typu, papyrus byl symbolem dolního Egypta, tedy delty Nilu.
Historické posuny a rekonstrukce zahrnují přenesení chrámu kvůli zaplavení a jeho následné přesuny. Symbolika a náboženské rysy zahrnují motivy obětin a božstev. Okolí chrámu a další architektonické zajímavosti zahrnují vnitřní části jako malovaný strop a sloupovou síň.
Raně barokní polychromovaná dřevořezba Piláta Pontského z Římova byla ukradena v květnu 2009, následně se podařilo ji vypátrat a vrátit do České republiky. Socha byla nalezena díky dokumentaci Národního památkového ústavu a policie; byla vystavena v Muzeu poutnictví v Římově. Obnova římovské pašijové cesty proběhla v letech 2021-2023 a byla financována z dotací projektu IROP; součástí byla i replika soch.
Socha Piláta Pontského z Římova je vysoká 180 cm a představuje římského důstojníka; původně se na hlavě nacházel věnec a tvář byla obrácená k Ježíši. Původní kaple č. 15 římovské pašijové cesty byla součástí cyklu; nyní je socha vrácena do České republiky a čeká na návštěvníky muzea poutnictví.