Ježíšovo zmrtvýchvstání je vrcholnou a ústřední pravdou křesťanské víry. Svou smrtí každého z nás Kristus osvobozuje od hříchu a svým vzkříšením nám otevírá přístup k novému a plnému životu. Každé slavení eucharistiky je živým setkáním s tímto tajemstvím Ježíšova života. Vstal jsem z mrtvých, a jsem stále s tebou, aleluja. Pán skutečně vstal z mrtvých. Aleluja. Jemu buď sláva a vláda na věčné časy. Lk 24,34; srov. ty víš, když sedám i když vstávám.
Oslovení) připomeňme si svůj křest. Srv. Hned potom následuje chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu. Obřad svěcení vody a pokropení lidu se může konat ve všech kostelích a kaplích na začátku každé nedělní mše, i když se slaví už v sobotu večer. Života z víry se dotýká také svědectví prvních učedníků - Apostolové s živým Kristem skutečně jedli a pili.
Vzkříšení v kontextu Biblí a sbližování s působením apoštolů
2. Petr v domě setníka Kornélia shrnuje Ježíšovo působení a zdůrazňuje jeho vzkříšení. On nám připomíná, že Bůh byl s ním a že uzdravoval všechny, které opanoval ďábel. A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se ukázal jen vyvoleným svědkům, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
3. Pavel hlásá, že skrze křest jsme byli vzkříšeni spolu s Kristem. Tento nový život nás zavazuje: máme hledat to, co je „shůry“, a být zaměřeni na společenství s Bohem. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Že kvas prokazuje pravdu, naznačuje, že máme odstraňovat starý kvas a stát se novým těstem, jelikož velikonoční beránek - Kristus - je už obětován. Život a smrt. Aleluja.
4. Kristus, náš velikonoční beránek, je obětován, proto slavme svátky s Pánem. Marie Magdalská vidí jen prázdný hrob, ale Jan a Petr nacházejí pečlivě složená plátna - důkaz, že tělo nikdo neukradl. Prázdný hrob se stal poselstvím o vítězství nad smrtí. Milovaný učedník uviděl a uvěřil, čímž se mu otevřelo pochopení Písma.
Setkání se Zmrtvýchvstalým: Emauzy, chrám a světlo Kristova slova
5. Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Rouška, která bývala na Ježíšově hlavě, neležela s plátny, ale složená zvlášť na jiném místě. Poté došlo k setkání s Ježíšem na cestě do Emauz a jejich oči se otevřely, když při hostině vzal chléb a požehnal ho. Z chvění a vzrušení vyšli ke Jeruzalému, aby svědčili o vzkříšení. Evangeliový text ukazuje, že Ježíš odhaluje smysl Písma a otevírá srdce k víře, když vykládá Mojžíše a proroky o tom, co se vztahuje na něj.
6. Větší zření Židů při Velikonocích vyvolává Ježíšovo očištění chrámu, kdy prohlašuje: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ Tím ukazuje na nový chrám - tělo Kristovo, které má být chápáno jako pravý domov Boží přítomnosti. Až do té doby byl chrám místem bohoslužeb, ale novým místem uctívání je Kristovo tělo - chrám, ve kterém přebývá Boží Duch. To je nová realita, která mění způsob našeho vztahu k Otci a k modlitbě.
Christovo poselství a jeho následování v komunitě věřících
7. V postavách Pavla a Petra se ukazuje, že klíčem k setkání s Pánem je víra a poslušnost. Apoštolové vyzývají ke kaji a k pokání, aby hříchy byly zahlazeny a aby do života vstoupilo Boží milosrdenství. Náš chrám - to jsme my sami - má být živý, a proto je třeba se nechat formovat Duchem Svätým, aby Kristus mohl být v nás a skrze nás oslaven.
8. Evangelijní perikopy ukazují, že skutečné zjevení Božího syna nastává tam, kde se Písmo a jeho slovo otevírají čtenáři srdcem. Když Ježíš mluví o chlebě života, vyzývá k víře, která dává věčný život. To je pozvání k tomu, abychom přistupovali k stolu Páně s vírou a očekáváním, že On bude v nás působit silou svého Ducha.
Shrnutí: Kristův chrám a naše spásná výprava
Evangelium nám nabízí dvojí obraz: očistění starého chrámu a vybudování nového chrámu z těla Kristova. Ježíšovo očištění chrámu v Jeruzalémě a jeho výrok o zboření a znovupostavení chrámu ukazuje, že skutečná bohoslužba a přístup k Otci se nyní odehrává v Kristu. Nyní tedy pochopíme, že pravou svatyní není jen kámen a budova, ale lidé, kteří v Kristu nacházejí svou identitu a směřování. A proto je žádoucí, aby každý věřící připravil své srdce jako chrám, ve kterém Bůh může přebývat v moci vzkříšení, vyjádřené v chápání Písma, vzájemné lásce a poslušnosti vůči Bohu.
