Prvního května se po dlouhé zimě otevírá jeden z nejzajímavějších sakrálních prostorů našeho města - kaple sv. Vznik kaple je jedním z dokladů obrovské popularity Jana Nepomuckého po jeho blahoslavení roku 1721.
S myšlenkou založení svatostánku k jeho poctě přišli věřící rozběleské farnosti přímo po kázání jejich duchovního pastýře France Johanna Zinckeho, který jim radostnou zvěst o jeho beatifikaci oznámil.
Prostředky na výstavbu kaple se dávaly dohromady prostřednictvím sbírek.
Stavba vyrostla během let 1722-23 a několik dalších let bylo postupně doplňováno její vybavení.
Roku 1822 přešel objekt pod patronát rodu Thun-Hohensteinů.
Ti pod ní nechali zřídit svou rodinnou kryptu, v níž postupně spočinula řada významných členů rodiny a děčínských rodáků - někdejší rakouský premiér Franz Thun, jeho strýc a bývalý ministr vyučování Lev Thun, Chopinova múza Juža Thunová a další.
V letech 1870-1872 byla původní barokní kaple rozebrána a na jejím místě vznikla podle plánů vídeňského architekta Friedricha Schmidta současná novogotická stavba.
Vedením stavby byl pověřen tehdy začínající Josef Mocker.
Členové rodu Thun-Hohensteinů zde byli pohřbíváni až do roku 1935.
Po válce zůstal objekt stranou zájmu a trpěl častými útoky vandalů, ti se bohužel nerozpakovali narušit věčný spánek zesnulých a znesvětit místo jejich posledního odpočinku.
Neudržitelná situace si nakonec vynutila exhumaci ostatků a jejich přenesení do krypty kostela Povýšení sv. Kříže.
V současné době kapli spravuje příspěvková organizace Zámek Děčín.
„Vzhledem ke společné minulosti obou objektů jde o logické spojení,“ říká ředitelka zámku Iveta Krupičková.
Hlavní nevýhodou kaple z hlediska dnešního turistického ruchu je její odlehlá poloha.
„Snažíme se nalákat návštěvníky do kaple jak na běžných prohlídkách zámku, tak prodejem jedinečných, na místo vázaných suvenýrů, jako jsou například turistické známky.
V letošním roce vznikne nová samolepka Turistických vizitek, které jsou v současnosti velmi žádané,“ dodává Iveta Krupičková.
V kapli se navíc konají pravidelné akce, jako jsou koncerty, či svatební obřady.
Nejbližší letošní událostí je 16. května tradiční pouť na svátek patrona kaple sv. Jana Nepomuckého, na kterou pak od 19 hodin naváže koncert renesančních duchovních skladeb v podání známého děčínského souboru Collegium Verbascum.
Thunovská kaple bude samozřejmě otevřená také v rámci Noci kostelů, ta letos proběhne 24. května.
Původ kaple a rané období
kaple sv. Historie kaple Původní kaple vznikla v Chrástu již v letech 1722-1723 z iniciativy rozběleských farníků a jejich faráře Franze Johanna Zinckeho (1687-1737), jako spontánní ohlas na blahořečení nového českého patrona, o šest let později svatořečeného, sv. Jana Nepomuckého.
Nikoli náhodou bylo pro ni vybráno místo ve farním lesíku v Chrástu, kde do té doby stál domek hrobníka.
Mírné návrší na přímý dohled od farního kostela v Rozbělesích totiž dokonale zapadalo do barokních představ o ideální krajinné kompozici, která si libovala v umísťování staveb a uměleckých děl do pohledových os.
Roku 1722 vydala hraběnka Marie Philippina Thun-Hohenstein, roz. z Harrachu (1693-1763) ke stavbě svolení a nadala ji darem ve formě stavebního materiálu.
Zbytek finančních prostředků se farníkům i věřícím z širšího okolí podařilo nashromáždit ještě téhož roku a již 1. června 1723 dokončenou kapli vysvětil litoměřický biskup Jan Adam Wratislaw z Mitrovic (1677-1733).
Autorem projektu nevelké zděné stavby v barokním slohu byl úspěšný litoměřický architekt Octavio Broggio (1670-1742).
Kaple však záhy přestala postačovat zájmu poutníků, a proto byla rozšířena o provizorní dřevěnou přístavbu.
Významnou součástí výzdoby poutního místa se stala venkovní galerie soch Čtrnácti svatých pomocníků a šesti Ctností od litoměřického sochaře Johanna Josefa Fischera (1700-?), rozmístěná na ohradní zdi kolem kaple v roce 1728.
O rok později k ní přibyla vstupní brána osazená sochami andělů od stejného autora. malíře Paula Lüddena.
obrazy zachycovala kromě hlavního patrona kaple sv. bohosudovské sošky Bolestné Panny Marie, přímluvce umírajících sv. sv. pod ochranu.
Nové poutní místo se tedy mělo přímo odkazovat na Bohosudov - nejvýznamnější cíl poutníků na severu Čech.
Již roku 1737 oltář ozdobila čtveřice nových pláten se stejnými náměty, které namaloval děčínský rodák Anton Kern (1709-1747), dvorní malíř v Drážďanech, významný představitel středoevropské rokokové malby.
(Do dnešních dní se dochovaly pouze dva obrazy, přenesené do kostela v Rozbělesích: Bohosudovská pieta nesená dvěma andílky a sv. Barbora v žaláři. Dnes jsou k vidění v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích.)
Obnova a současnost kaple
Josefínské církevní reformy a nedobrá ekonomická situace vyvolaná napoleonskými válkami na přelomu 18. a 19. století, měly za následek úpadek poutního místa.
Zanedbaná údržba se projevila především na stavu kaple samotné.
Roku 1822 se proto hrabě František Antonín Thun-Hohenstein (1786-1873) rozhodl převzít nad objektem přímý trvalý patronát.
V letech 1834-1835 dal pod kaplí zřídit rodinnou kryptu.
Jako místo posledního odpočinku byla kaple svým zasvěcením od počátku přímo předurčena.
Stavební zásah při budování krypty však ještě zhoršil statiku kaple a přispěl k rozhodnutí nahradit ji novostavbou.
V roce 1859 nechal hrabě objednat plánovou dokumentaci u věhlasného vídeňského architekta Friedricha Schmidta (1825-1891).
O devět let později byla původní kaple rozebrána a na jejím místě v letech 1869-1874 postavena současná novogotická jednolodní výrazně vertikálně pojatá stavba.
Vedením stavebních prací byl pověřen Schmidtův žák, později slavný architekt Josef Mocker (1835-1899), pro něhož se děčínské thunovské zakázky staly jeho vůbec prvními realizacemi.
Ačkoli byla nová kaple půdorysně větší, respektovala umístění i orientaci původní stavby.
Na barokní kompozici však již navazovat neměla.
Někdejší průhled lesíkem navrhl J. Mocker kompletně osadit stromy.
Pohledovou osu mezi kostelem v Rozbělesích a kaplí v Chrástu již v polovině 19. století přetnula železnice a dále narušila pozdější výstavba.
(V naší době se do osy postavil vodojem. Přesto je barokní záměr pro poučeného pozorovatele stále patrný.)
V roce 1889 nechal kníže František Thun-Hohenstein (1847-1916) při východní straně kaple zřídit dvě vnější hrobky pro rodiny svých strýců hraběte Franze (1809-1870) a hraběte Lea (1811-1888).
Členové rodu byli v Chrástu pohřbíváni až do roku 1935.
Obnova kaple Po roce 1945 byl objekt vyvlastněn.
Zůstal stranou zájmu a trpěl častými útoky mnohdy nezletilých vandalů.
Barbarské rabování místa posledního odpočinku si nakonec v letech 1995 a 2006 vynutilo exhumaci ostatků a jejich přenesení do krypty děkanského kostela Povýšení sv. Kříže v Děčíně.
Také barokní sochy musely být z ohradní zdi přemístěny do interiéru, z některých z nich se dochovala pouze torza.
Od roku 1998 je v kapli instalována expozice k dějinám objektu.
O jeho historii vyšla zevrubná publikace.
V letech 2001-2008 mělo kapli pod svým patronátem občanské sdružení Iniciativa pro děčínský zámek (nyní Děčínsko-podmokleská vlastivědná společnost), které objekt otevřelo veřejnosti, zavedlo v něm průvodcovskou službu a vydalo propagační materiály.
Díky tomu se opomíjená památka stala atraktivním cílem milovníků architektury a mnohých návštěvníků města.
V současné době kapli spravuje příspěvková organizace města Děčína, Zámek Děčín.
Zajišťuje nejnutnější údržbu objektu, realizuje pozvolnou opravu střechy, avšak stav zejména bezprostředního okolí kaple zůstává velmi neutěšený.
U příležitosti svátku sv. Jana Nepomuckého (16. května) se každoročně do Chrástu koná pouť.
Historie a současná poloha v regionech
Žel. V někdejší vsi Chrást stával poutní kostelík postavený v letech 1722 - 1732.
Hrabě Franz Anton Thun na jeho místě nechal v letech1868 - 1872 postavit pseudogotickou kapli sv. Jana Nepomuckého s rodinnou kryptou.
Na venkovní galerii okolo kaple stálo 20 pískovcových soch.
Do roku 1995 zde byly uloženy ostatky 31 členů rodu Thunů.
Dnes je v kapli lapidárium soch, které stávaly okolo kaple a expozice historie kaple.
Dnes jedeme do severních Čech do města Děčín s něco okolo 60 000 obyvateli.
Můžeme jet vlakem a od hlavního nádraží dorazíme pomalou chůzí ke kapli zhruba za 20-25 minut.
Město Děčín řekla bych že znám dost dobře ale přece jen ne úplně všechno….
A tak tomu je i s thunskou hrobní kaplí, která se nachází v bývalé obci Chrást, nyní částí Děčína, které již z dálky vykukuje špička věže v zalesněném vrchu, když přijíždíte vlakem do Děčína směrem od Teplic po levé straně.
Kostel se nachází na Teplické ulici, byl postaven r.1884 v pseudorománském stylu stavitelem W.Nickelem.
Židovská synagoga se nachází v Žižkově ulici v Podmoklech, okolo níž se jde k Zoologické zahradě na Pastýřské stěně.
Byla postavena v letech 1906 - 1907 židovskou obcí v pseudoorientálním stylu s prvky secese.
Na pravém břehu Labe leží v Děčíně asi největší a i nejnavštěvovanější dominanta města, místní zámek.
Naše cesta po nich začala na parkovišti před místní knihovnou, kde se nachází i infocentrum.
Kamenný renesanční můstek se klene přes Jílovský potok v blízkosti Městského divadla, v západní části Podmokel.
Vysoké klenutí bylo použito s důvodu využívání potoka k plavení dřeva.
Od děčínského vlakového nádraží se vydáme po neznačené cestě k Tyršově mostu, kde začneme po červené značce stoupat k Pastýřské stěně.
Odtud je moc pěkný výhled na děčínský zámek.
Pak pokračujeme po červené dále směrem na Děčínský Sněžník.
Tato socha je dílem sochaře Jiřího Bradáčka (1922-84).
Socha vznikla pravděpodobně počátkem 60. let 20. století na objednávku Československých státních drah.
Při cestě vlakem z Německa do ČR je Děčín první stanicí, kde vlaky zastavují.
Možná to mohlo být důvodem k umístění této sochy, která vyjadřuje českou tradici vítat hosty chlebem a solí.
Zastávka vlaku.
Tento památný strom roste u muzea nedaleko děčínského hlavního nádraží.
Za památný strom byl tento jinan dvoulaločný vyhlášen 4. 2. 1994 Správou CHKO České středohoří.
Důvodem vyhlášení byl fakt, že jde o významnou krajinnou dominantu.
Výška tohoto stromu je necelých 20 m, což je však pro tento druh v našich podmínkách hodně.
Děčínská ZOO se nachází za Pastýřskou stěnou.
Je mnoho druhů zvířat, nejen původních z Českého Švýcarska.
Jednu z dominant Děčína najdeme nedaleko samotného centra města.
Do 160 m nad hladinu se vypíná pískovcová skála, na jejímž vrchu se nalézá restaurace s vyhlídkovou věží.
Pastýřská stěna se díky ferratám stala ještě atraktivnějším místem v Děčíně.
Děčínská ferraty se nacházejí prakticky v centru města na Pastýřské stěně.
Jsou známé také pod názvem Cesta do nebíčka, jak se jmenuje i jedna z tras.
Nástup na ferraty je na děčínském nábřeží Labe.
Staroměstský most v Děčíně byl postaven v roce 1574.
Most je významnou Děčínskou renesanční památkou, uprostřed mostu nalezneme sousoší od M. J. Brokofa, které znázorňuje české patrony sv. Jana Nepomuckého, sv.
Jedeme vlakem z Kladna do Děčína podívat se na místní zámek.
Ráno vyrážíme v 8,35 z nádraží Kladno - Město, Regionovou do Kralup n. Vltavou.
V Kralupech přesedáme na rychlík a ten nás dovezl až do Děčína.
Ozdobná zahrada z druhé poloviny 17. století byla zrekonstruována po odchodu sovětských vojáků z Děčínského zámku.
Děčínský zámek leží nad soutokem Labe a Ploučnice.
Zámek se nachází v Ústeckém kraji a je kulturní dominantou města Děčína.
Jedinečným prvkem zámku je tzv.
Město Děčín je sám o sobě malé přístavní městečko, které je roztahané převážně panelovým předměstím.
Děčín leží v Ústeckém kraji, severovýchodně od Ústí nad Labem a nedaleko statní hranice s Německem.
Město je postaveno na obou březích řeky Labe, do které na území města ústí řeka Ploučnice.