Popis (tématický úvod): Socha svatého Václava stávala původně na Václavském náměstí. Pověst, která se váže k této soše, vypráví o době, kdy bylo sucho a s tím i bída a hlad. Městská rada žádala císaře, aby poslal obilí z jiných částí říše, ale jeden moudrý konšel se bál, že s vojsky vezoucími obilí přijdou i potyčky a rabování. Navrhoval tedy žádat o pomoc svatého Václava. Konšelé se pomodlili a skutečně přišel déšť a úroda byla taková, jakou zem dlouho nezažila. Na paměť toho byla stvořena socha.
V dalších souvislostech legenda uvádí, že bída se může vracet a sochař se nechal raději vyplatit v obilí. Socha sv. Václava má ale i velmi významnou úlohu. Tedy ve skutečnosti ji tato předala své nástupkyni na Václavském náměstí. Až totiž bude v zemi nejhůře, strhne se bitva na Václavském náměstí a až první kapka české krve dopadne na sochu svatého Václava, socha ožije a dojede pro Blanické rytíře. Ti vyzvednou i vojsko kněžny Libuše z vyšehradské skály a vše, jak známo, zachrání.
Do souvislostí s Vyšehradem a Pannou Marií, tzv. Dešťovou Madonna, se pojí i zázračné příběhy. Legenda praví, že když nastalo velké sucho a hrozila neúroda, jeden kanovník měl sen nést obraz procesím do Emauk a prosit za déšť. Stalo se a pršelo tři dny. Procesí s obrazem se napříště vydávalo na cestu pokaždé, když zavládla sucho. Svatý Václav se na Vyšehradě zjevoval i bez koně a kontroloval vojsko spící uvnitř skály; obhlížel vinice, protože dokud se na Vyšehradě bude víno pěstovat, bude zde dobře.
Historie a původ sochy a kult svatého Václava
Socha sv. Václava, kterou vidíte ve Štulcových sadech, je kopie podle originálu od barokního sochaře Jana Jiřího Bendla z roku 1680. Nejprve byla umístěna na Václavském náměstí, postupně na dvou místech. V roce 1879 byla při úpravách náměstí odstraněna a skončila na Vyšehradě. Nový pomník sv. Václava od J. V. Myslbeka byl na Václavském náměstí odhalen. Svatý Václav je patronem české země.
Historické zpracování souvisí s otázkou vztahu mezi Václavem a jeho bratrem Boleslavem. Podle legend se Václav stal obětí zrady a byl zabit ve Staré Boleslavi, kdy ho jeho bratranec pozval na hostinu. Později byly translací a prameny spojeny s kanonizací a vývojem kultu svatováclavského, který se rozšířil do Čech i na Rusko díky staroslověnským legendám. Královská koruna a relikvie bývaly uchovávány v Pražském hradě, lebka se objevuje při slavnostech a na Karlově mostě jsou sochy s význačným nápisem Ora pro nobis.
Průřez historií od Středověku po 20. století
V autenticích časech mezi 10. a 11. stoletím vznikla svatováclavská tradice a cyklus vyobrazení na Karlštejně a v pražských chrámech. Svatováclavský cyklus byl vyobrazen ve Velké věži Karlštejna a na obrazu Jana Očka z Vlašimi. Patrně nejznámější je Myslbekova jezdecká socha na Václavském náměstí, která zobrazuje Václava jako knížete v brnění s praporem a štítem s orlicí; nápis na podstavci vyznívá: „Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, nedej zahynouti nám ni budoucím.“
Historické zpracování pozicuje svatováclavskou orientaci, která byla zneužita v době Protektorátu Čechy a Morava, kdy se vyznamenání svatováclavská orlice stalo nejvyšším protektorátním vyznamenáním. Svatováclavský chorál zaznamenal starší a současný text, včetně modlitby a prosby za náš národ a svatého Václava. Svatý Václav je také spojován s českou státností: pojí se s českou historií jako patron českého státu a morálně ctnostným vládcem.
Kultura a tradice
V 19. a 20. století se svatováclavská tradice propojuje s českým národem a husovským odkazem. Za první republiky měla svatováclavská tradice spojovat Čechy a Němce. Později se tradice měnila pod vlivem politických změn, v období německé okupace byla její podoba složitější. Po válce došlo k snaze o navrácení úcty svatému Václavu a k opětovnému umístění jeho sochy tam, kam patří, avšak události 1948 změnily kontext národa i tradic. Palladium země české je kovový reliéf uchovávaný v poutním kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi.
Symbolika a kulturní odkaz
Václav je symbolem české státnosti a patronem České země. Na Karlově mostě je součástí několika sousoší a modlitba Ora pro nás svádí k prosbě o ochranu českého národa. Sochy a relikvie svatého Václava vytvářejí komplexní rámec národní identity, který je propojen s historickými významy jako svatováclavský cyklus a přítomnost relikvií v katedrále svatého Víta.
Krátká rekapitulace důležitých faktů
Historický Václav byl údajně vzdělaný, byl křesťanským vládcem a jeho tragická smrt byla spojena s Vitejem a bratrem Boleslavem. Kristiánova legenda a staroslověnské legendy ukazují široký kult svatého Václava v 10. století a jeho rozšíření do Ruska. Svatováclavský cyklus se zjevuje na Karlštejně a v dalších památkách, s Myslbekovou jezdeckou sochou na Václavském náměstí jako ikonou české státnosti.
