Starokatolická církev je součástí jedné, svaté, obecné a apoštolské církve Kristovy. Je katolickou církví pro moderního člověka.
Hlásí se k víře, která je zakořeněna v evangeliu Ježíše Krista, ve svědectví Bible - Písma svatého a v živé tradici prvního tisíciletí křesťanství. Starokatolíci věří, že Bůh je přítomen v životě každého člověka a že církev existuje proto, aby tuto přítomnost zprostředkovávala - ne aby vládla nebo soudila.
V centru starokatolické víry stojí vyznání Boha, který je láska (1. list Janův 4,8). Bůh Otec je stvořitel všeho života. Ježíš Kristus, Boží Syn, se stal člověkem, aby lidem ukázal Boží blízkost. V něm Bůh sdílí naši radost i utrpení, naše hledání i naše selhání. Duch svatý působí v srdcích lidí i v celé církvi. Bůh není vzdálený vládce, ale někdo, kdo přebývá uprostřed světa a v hloubce lidského srdce.
Starokatolická víra stojí na osobě Ježíše Krista. V něm se Bůh stal člověkem, aby člověk mohl být proměněn Boží láskou. Věříme, že Ježíš žil skutečný lidský život, zemřel na kříži a byl vzkříšen k novému životu. Ježíš je pro nás cesta k Bohu i vzor pro každodenní život.
Církev chápeme jako společenství lidí, kteří se nechávají vést příkladem Ježíše Krista a Duchem svatým v poslušnosti Bohu Otci. Starokatolická církev zachovává apoštolskou posloupnost - tedy duchovní kontinuitu, která nás spojuje s prvotní církví a s apoštoly. Zároveň však věříme, že každý pokřtěný člověk má svůj díl služby a zodpovědnosti.
Zdrojem víry je Boží slovo, jak je předáváno v Bibli - Písmu svatém a v živé tradici církve. Bible je pro starokatolíky svědectvím o tom, jak lidé poznávali a zakoušeli Boha. Tradici chápeme jako živou paměť církve - ne muzeální relikt, ale neustálý dialog mezi minulostí a přítomností.
Starokatolíci se od svého vzniku řídí zásadou sv. Svátosti jsou pro nás viditelnými znameními neviditelné Boží milosti. V nich se Bůh dotýká člověka a proměňuje jeho život. Eucharistie (večeře Páně) - střed života církve, svátost společenství s Kristem i mezi sebou. Manželství - svátost vzájemné lásky, věrnosti a odpovědnosti muže a ženy, kterým církev prostřednictvím ordinovaného služebníka žehná na společnou životní cestu. Starokatolická církev umožňuje znovu uzavřít manželství po rozvodu.
Starokatolická víra zdůrazňuje, že každý člověk je stvořen k obrazu Božímu a má nezrušitelnou důstojnost. Proto si církev váží svobody svědomí. Nikdo nemá být nucen k víře ani k určitému výkladu víry. Víra se nemá uzavírat do kostela. Být křesťanem znamená zasazovat se o důstojnost člověka, svobodu, mír a spravedlnost. Zvláštní pozornost věnujeme těm, kdo jsou na okraji - lidem zraněným, hledajícím, menšinám. Zasazujeme se za rovnost mužů a žen i za práva LGBTQ+ osob na plné přijetí v církvi.
Základem života křesťana je modlitba - rozhovor s Bohem, který naslouchá. Liturgie starokatolické církve vychází z tradic západní katolické církve, ale je prostá, srozumitelná a konaná v národním jazyce. Věříme, že Boží láska je silnější než smrt. Život člověka nekončí, ale proměňuje se v Boží blízkosti. Tato naděje nás vede k životu odpovědnému, ale i svobodnému - k životu, který se nebojí, protože ví, že je v Božích rukou. Své zemřelé si připomínáme, některé z nich zvláštním způsobem jako mučedníky, světce a svědky víry.
Starokatolická církev věří, že jednotu křesťanů nelze budovat nátlakem, ale jen vzájemným uznáním v rozmanitosti. Proto jsme otevřeni ekumenickému dialogu se všemi církvemi. Jsme členy ekumenických grémií na národní, evropské a celosvětové úrovni a vedli jsme nebo vedeme ekumenický dialog s církvemi v různých křesťanských tradicích. Praktickým výsledkem tohoto dialogu jsou dohody o plném církevním společenství, v nichž je definitivně překonáváno rozdělení a vstupujeme společně do jedné společné církevní rodiny, i když to nemusí znamenat institucionální sloučení.
