Starokatolická církev je součástí jedné, svaté, obecné a apoštolské církve Kristovy. Je katolickou církví pro moderního člověka. Hlásí se k víře zakořeněné v evangeliu Ježíše Krista, ve svědectví Bible - Písma svatého a v živé tradici prvního tisíciletí křesťanství. Starokatolíci věří, že Bůh je přítomen v životě každého člověka a že církev existuje proto, aby tuto přítomnost zprostředkovávala - ne aby vládla nebo soudila. V centru starokatolické víry stojí vyznání Boha, který je láska (1. Janův 4,8).
Boží Otec je stvořitel všeho života. Ježíš Kristus, Boží Syn, se stal člověkem, aby lidem ukázal Boží blízkost. V něm Bůh sdílí naši radost i utrpení, naše hledání i naše selhání. Duch svatý působí v srdcích lidí i v celé církvi. Bůh není vzdálený vládce, ale někdo, kdo přebývá uprostřed světa a v hloubce lidského srdce. Starokatolická víra stojí na osobě Ježíše Krista. V něm se Bůh stal člověkem, aby člověk mohl být proměněn Boží láskou. Věříme, že Ježíš žil skutečný lidský život, zemřel na kříži a byl vzkříšen k novému životu. Ježíš je pro nás cesta k Bohu i vzor pro každodenní život.
Církev chápeme jako společenství lidí, kteří se nechávají vést příkladem Ježíše Krista a Duchem svatým v poslušnosti Bohu Otci. Starokatolická církev zachovává apoštolskou posloupnost - tedy duchovní kontinuitu, která nás spojuje s prvotní církví a s apoštoly. Zároveň však věříme, že každý pokřtěný člověk má svůj díl služby a zodpovědnosti. Zdrojem víry je Boží slovo, jak je předáváno v Bibli - Písmu svatém a v živé tradici církve. Bible je pro starokatolíky svědectvím o tom, jak lidé poznávali a zakoušeli Boha. Tradici chápeme jako živou paměť církve - ne muzeální relikt, ale neustálý dialog mezi minulostí a přítomností.
Starokatolíci se od svého vzniku řídí zásadou sv. Svátosti jsou pro nás viditelnými znameními neviditelné Boží milosti. Z nich se Bůh dotýká člověka a proměňuje jeho život. Eucharistie (večeře Páně) - střed života církve, svátost společenství s Kristem i mezi sebou. Manželství - svátost vzájemné lásky, věrnosti a odpovědnosti muže a ženy, kterým církev prostřednictvím ordinovaného služebníka žehná na společnou životní cestu. Starokatolická církev umožňuje znovu uzavřít manželství po rozvodu.
Starokatolická víra zdůrazňuje, že každý člověk je stvořen k obrazu Božímu a má nezrušitelnou důstojnost. Proto si církev váží svobody svědomí. Nikdo nemá být nucen k víře ani k určitému výkladu víry. Víra se nemá uzavírat do kostela. Být křesťanem znamená zasazovat se o důstojnost člověka, svobodu, mír a spravedlnost. Zvláštní pozornost věnujeme těm, kdo jsou na okraji - lidem zraněným, hledajícím, menšinám. Zasazujeme se za rovnost mužů a žen i za práva LGBTQ+ osob na plné přijetí v církvi.
Základem života křesťana je modlitba - rozhovor s Bohem, který naslouchá. Liturgie starokatolické církve vychází z tradic západní katolické církve, ale je prostá, srozumitelná a konaná v národním jazyce. Věříme, že Boží láska je silnější než smrt. Život člověka nekončí, ale proměňuje se v Boží blízkosti. Tato naděje nás vede k životu odpovědnému, ale i svobodnému - k životu, který se nebojí, protože ví, že je v Božích rukou. Své zemřelé si připomínáme, některé z nich zvláštním způsobem jako mučedníky, světce a svědky víry.
Sváty a jejich význam
Starokatolická církev vyznává, že svátosti jsou viditelná znamení neviditelné Boží milosti. Zdrojem víry je Boží slovo a živá tradice církve. Svátosti jsou pro nás prostředkem komunikace s Bohem a znamením Jeho lásky. Křest, biřmování, eucharistie, smíření, pomazání nemocných, manželství a kněžství představují iniciační a konvětivní svátosti, které provázejí člověka od narození až po poslední chvíle života. Křest je branou do církve a spojení s Ježíšem. Biřmování posiluje víru Duchem Svatým a je součástí iniciace. Eucharistie je pro starokatolíky nejvnějším kontaktem s Kristem v průběhu života církve. Svátost smíření otevírá cestu odpuštění a pokoje, ale každý musí projít lítostí a pokáním. Svatost manželství vyjadřuje smlouvu lásky mezi mužem a ženou před Bohem a otevřenost k rodině. Svátost kněžství formuje služebníky církve, kteří slouží Božím lidem v rámci společenství a vedení církve.
- Křest - brána do církve, vstup do společenství Kristova; platí jednou v životě a vyžaduje katechumenát.
- Biřmování - dovršení křtu, dar Ducha Svatého, iniciace do dospělosti ve víře.
- Eucharistie - Tělo a Krev Páně, centrá liturgie a živý styk s Kristem.
- Smiření - odpuštění hříchů, pokání a očištění, formou společnou či soukromou zpovědí.
- Pomazání nemocných - duchovní posílení a případné tělesné uzdravení v důsledku modlitby víry.
- Manželství - svazek muže a ženy, odráží Kristovu nebeskou lásku k církvi.
- Kněžství - služba v církvi, která umožňuje Kristovi jednat in persona Christi capitis.
Svátosti se udělují podle kanonického práva a praxe jednotlivých farností. Příprava na křest dětský probíhá s rodiči a kmotry, kteří se zavazují k vychování dítěte ve víře. Příprava na dospělý křest trvá minimálně 1 rok, a zapojuje komunitu. Biřmování vyžaduje věk 16 let a zralého katolíka, který vede život víry; křest dítěte vyžaduje, aby rodiče byli katolíky a vychovávali dítě ve víře. Kněžství se uděluje jen mužům, kteří jsou povoláni Bohem a procházejí přípravou a svatbou obřadu.
Ekumenický rámec a misijní výzva
Jednota křesťanů podle starokatolické víry se nedosahuje nátlakem, nýbrž vzájemným uznáním v rozmanitosti. Jsme otevřeni ekumenickému dialogu se všemi církvemi. Jsme členy ekumenických grémií na národní, evropské a celosvětové úrovni a vedli jsme nebo vedeme ekumenický dialog s církvemi v různých křesťanských tradicích. Praktickým výsledkem tohoto dialogu jsou dohody o plném církevním společenství, v nichž je definitivně překonáváno rozdělení a vstupujeme společně do jedné společné církevní rodiny, i když to nemusí znamenat institucionální sloučení.
Namísto závěrečného shrnutí nabízíme shrnutí klíčových bodů: svátosti ukazují Kristovu přítomnost a Boží milost v životě věřících; církev je společenství věřících vedené Duchem svatým a posvěcované skrze Krista; společná práce v ekumenickém rámci směřuje k plnému společenství napříč tradicemi.