Cirkev nadále projevuje Ježíšovu službu skrze shromáždění a výuku

Svatí posledních dnů se scházejí na společných bohoslužbách každou neděli. Nazývají je shromážděními svátosti, podle obřadu svátosti večeře Páně. Tento posvátný obřad, podobný svatému přijímání v jiných církvích, je středobodem každé bohoslužby. Členové Církve přicházejí na shromáždění pro duchovní posílení a vzájemné obohacení. Tato shromáždění probíhají na místech, kterým Svatí říkají kaple nebo sborové domy. Každá kongregace Církve, větší sbor i menší odbočka, má vlastní kapli, kde se schází. Může to být buď budova postavená přímo k tomuto účelu, nebo pronajaté prostory. Obřad svátosti večeře Páně mají obvykle na starosti laičtí kněží, mladí muži, kteří jsou laickými kněžími. Hodinové shromáždění vede biskup sboru nebo president odbočky, případně jeden z jeho dvou rádců.

Vedoucí jsou dobrovolníci, kteří na několik let přijmou pověření vést shromáždění. Po úvodních oznámeních zahájí členové bohoslužbu společným zpěvem náboženské písně. Poté vybraný člen pronese na pódiu úvodní modlitbu. Modlitby jsou improvizované. Shromáždění modlitbu se skloněnou hlavou poslouchají a zapojí se do ní, až když modlitba končí ve jménu Ježíše Krista a všichni řeknou jednohlasně „amen“. Svátost večeře Páně je ústředním bodem šedesátiminutového shromáždění.

Následuje ústřední bod - obřad svátosti večeře Páně. Laičtí kněží na pódiu slovy požehnají a poté roznesou kousky chleba a kalíšky s vodou, které představují tělo a krev Ježíše Krista. Obřad je připomínkou Kristovy oběti a pro členy symbolizuje obnovení závazků s Bohem. Během čekání na to, než podnosy doputují až k nim, přítomní tiše sedí na svých místech. Pro každého jednotlivce je to čas přemítat o oběti Spasitele a o svém osobním vztahu s Bohem. Bohoslužba pokračuje tím, že ke kongregaci promluví několik pověřených řečníků. V Církvi Ježíše Krista nejsou profesionální kazatelé a při proslovech se střídají místní členové - muži, ženy, mládež i děti. Témata se řečníci dozvědí obvykle dva nebo tři týdny předem a někdy mají úplnou volnost v tom, o čem budou mluvit. Výjimkou je obvykle první neděle v měsíci, kdy se Svatí společně postí. Na postní neděli nejsou pro bohoslužbu vybráni žádní řečníci. Svatí se poté rozdělí do tříd na druhou, také hodinu dlouhou, část shromáždění, kterou nazývají Nedělní škola. Tato část je mnohem interaktivnější a členové třídy diskutují o tématech z písma svatého či z proslovů vedoucích Církve. Svatí obvykle na bohoslužbu přicházejí ve slavnostním oblečení - muži nosí nejčastěji oblek, košili a kravatu a ženy šaty. Svým oděvem vyjadřují úctu a respekt k Bohu a k posvátnému obřadu svátosti, kterého se účastní. Slušné oblečení však není požadavkem pro účast.

Během shromáždění svátosti večeře Páně se návštěvníci mohou zapojit do společného zpěvu písní, pokud chtějí. Během bohoslužby se od všech přítomných očekává, že svým chováním přispějí k uctivé atmosféře setkání. Kaple neboli sborový dům je místo, kde se Svatí setkávají každý týden. Může tam přijít kdokoli. Shromáždění Církve Ježíše Krista jsou místem, kde mohou členové a návštěvníci pocítit klid, pokoj a vliv Ducha Svatého. Všichni jsou vítáni. Jsme křesťanské společenství, které se snaží chovat lásku k lidem a sloužit jim. Ano! Jakožto členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů věříme, že Ježíš Kristus je Syn Boží a Spasitel světa. Miluje nás všechny víc, než si dokážeme představit. Považujeme se za oddané následovníky Ježíše.

Časy církevních bohoslužeb se v jednotlivých kongregacích liší. Vždy však můžete počítat s jednou hlavní bohoslužbou určenou pro všechny, po níž následují třídy pro děti, mládež a dospělé. Bohoslužbě určené pro všechny se říká „shromáždění svátosti“. Toto shromáždění se skládá ze zpěvu písní a z modliteb a kázání (neboli „proslovů“) pronášených každý týden různými členy kongregace. Pro Svaté posledních dnů se chrám liší od všech ostatních církevních budov. Chrám je místo, kde Svatí posledních dnů získávají jedinečná ponaučení týkající se Boha a Ježíše Krista. V chrámu také členové uzavírají věčné smlouvy (neboli sliby) s Bohem. A protože také věříme, že rodiny jsou věčné, velká část toho, co se v chrámech vykonává, má za cíl ještě více posilovat rodinná pouta. Sňatky v chrámu se uzavírají tak, aby trvaly věčně, nikoli jen „dokud vás smrt nerozdělí“. Rodiče a jejich děti se v chrámu stávají věčnou rodinou. Kniha Mormonova je kniha inspirovaného písma, která nás učí o Bohu a Ježíši Kristu. Pomáhá nám získat vedení pro osobní život a může nám pomoci cítit se blíže Ježíši Kristu. Odkud pochází její název? Před stovkami let sestavil dávný prorok jménem Mormon záznam o svém lidu. Tito lidé se potýkali s těžkostmi a výzvami, které byly často stejné jako ty naše. A stejně jako my i oni nacházeli sílu, když se obraceli k Ježíši Kristu. Seznamte se s Knihou Mormonovou prostřednictvím misionářů. Kniha Mormonova působí bok po boku s Biblí jako další svědectví o Ježíši Kristu a o Jeho božském poslání jakožto Spasitele a Vykupitele světa. Ano. Bible je slovo Boží, posvátná kniha písem, a následování jejího učení nám přináší do života radost. Kromě Bible nacházíme inspiraci také v dalších knihách písem, které se používají pouze v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Přibližte se k Bohu. Setkejte se on-line nebo osobně.

1. „Je třeba, abychom měli všechny rádi a činili všem dobro…“
2. Shromáždění svátosti a Nedělní škola přispívají k formování víry.
3. Chrám a věčné smlouvy posilují rodinná pouta a naději věčného života.

„Církevní shromáždění je útočištěm před chaosem každodenního života - místem, kde můžete uctívat Boha s ostatními věřícími, kteří se snaží být více takovými, jako je Ježíš.“ Vše, čemu věříme, se zaměřuje na Boha a Ježíše Krista. Členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů najdete po celém světě. Po celém světě se toho děje spousta dobrého. V této části budeme hledat a nalézat Boží stopu v jeho Církvi jako mystickém Těle.

Ochránce rodiny a význam Josefa

V papežském magisteriu se důraz klade na úctu k svatému Josefovi. Blahoslavený Pius IX. ho prohlásil za „Ochránce katolické církve“, ctihodný Pius XII. ho představil jako „Patrona dělníků“ a svatý Jan Pavel II. vyzdvihl jeho roli. V době pandemie se ukázala nepostradatelná role lidí, kteří slouží druhým - lékaři, ošetřovatelé, uklízečky, dopravci a další. „Ve Svatém Josefovi… mohou všichni nalézt přímluvce, pomocníka a průvodce těžkými časy.“

Josef je pro dějiny spásy otcem, jehož otcovství se konkrétně vyjadřovalo v tom, že „ze svého života učinil službu a oběť ve prospěch tajemství vtělení“. Po narození Ježíše Josef chránil rodinu a na snu se neohroženě rozhodl poslechnout Boží vedení (Mt 1-2). Jeho příklad ukazuje, že i ti, kteří jsou „v druhé linii“, mají nezastupitelnou roli v dějinách spásy.

Propojení s kulturou a vyučováním

Rok svatého Josefa byl vyhlášen papežem Františkem jako prostředek k prohloubení úcty k tomuto světci a k podpoře rodin. V dokumentu Patris corde se zdůrazňuje jeho role jako ochránce rodiny, učitele důvěry a průvodce v těžkostech života. U těchto témat se propojuje staré učení s aktuálními výzvami církve a svědectvím o Bohu v každodenním životě věřících.

Vize misijní pastorace a konverze

2. vatikánský koncil a dokumenty současné církve vyzdvihují, že misie a pastorační konverze jsou klíčové pro život církve. Církev musí být ve stálé obnově a reformě, aby byla misijně otevřená světu. Farnost není zastaralá struktura; má pružnost a může vytvářet různorodé formy pro evangelizaci a službu. Ostatní formy sdružování a malé komunity jsou cenným doplňkem, ale musí zůstat propojeny s farnostmi a organickou pastorací.

Každá místní církev je povolána k misijní konverzi a k vystavění společenství, které je skutečnou manifestací jediné Církve na daném místě. Biskupové a diecéze by měli usilovat o participativní struktury, které umožňují zapojení širokého spektra věřících a spolupráci s kanonickou autoritou. Nadměrná centralizace může brzdit misijní dynamiku.

Misijně orientovaná pastorace vyžaduje, abychom opustili „vždycky to tak bylo“ a přijali trvalý misijní postoj. Vize je taková, že evangelizace musí být propojena s každodenním životem lidí, a církev má otevírat své dveře na periferie a do nových sociokulturních oblastí.

Symbologie a teologické rámce Církve

Církev je popisována mnoha metaforami: Boží lid, Kristovo tělo, Kristova nevěsta, vinný keř, chrám. Žádná z těchto metafor by neměla převážit nad ostatními; slouží k plnějšímu porozumění tajemství Církve. Pojmy a obrazy vycházejí z Pavlových listů a z Starého i Nového zákona, a ukazují jedinečnost Církve jako viditelného společenství a zároveň duchovního těla Kristova. Důraz je kladen na eschatologický charakter Božího lidu a na jedinečnost Církve jako Božího lidu prostřednictvím Nové smlouvy uzavřené v Kristově krvi.

Podle učenců a koncilních textů existuje jen jeden novozákonní Boží lid, jenž má svou konkrétní formu existence subsistit v Katolické církvi, kterou vede Petrův nástupce a biskupové ve společenství s ním. Církev je tedy jak Boží lid, tak Kristovo tělo a Kristova nevěsta, a její plnost spočívá v harmonii těchto pohledů.

Praktické dopady pro věřící

Shromáždění svátosti a Nedělní škola poskytují rámec pro duchovní růst, reflexi a sdílení víry napříč generacemi. Chrám a věčné smlouvy posilují rodinné pouto a naději věčného života. Evangelizace a misijní konverze by měly být integrální součástí života farností i menších společenství, která se musí vzájemně doplňovat a podporovat.

V rámci roku církevních svátků a svatých se věřící seznamují s příklady svatých, jejichž životy jsou svědectvím víry a služeb; vyžadují čtení, meditaci a modlitby, které posilují vztah s Bohem a s lidmi kolem nich. Takto tvoří Církev živé společenství, které vychází na periferie světa, vyhledává potřeby lidí a odpovídá na ně pastoralně a s radostí.

Krátký shrnující závěr

Shromáždění svátosti, chrámová služba, misijní konverze, a rozmanité obrazné proudy církve tvoří jediné mystické Tělo Krista. Těžiště zůstává v Kristu: jen On je Hlava; my jsme spolu s Bohem a bratry součástí Hoře církve, která se neustále vyvíjí a poslušně nás vede k plnějšímu sdílení Evangelia a lásky k lidem. Všichni jsme povoláni být aktivními účastníky misijního poselství a spolu s ostatními hledat Boží stopu ve světě kolem nás.

tags: #cirkev #nadale #projevuje #jezisovu #sluzbu